Jak posílit zápěstí

Tento článek bude prvním, které chci věnovat opevňování kloubů. Dneska se budeme věnovat zápěstí.

Tento článek bude prvním, které chci věnovat „opevňování“ kloubů. Vytvoření robustního „brnění“ (a tím nemyslím svaly), které každému bez rozdílu věku nebo zaměření poslouží jako prevence před úrazem a dá vám svobodu pohybu. Stejný postup, jak už to tak bývá, slouží velice dobře i jako rehabilitace po zranění.

Nedílnou součástí mého tréninku je dnes mobilita zápěstí (mobilitou se rozumí síla a flexibilita, dobrá artikulace kloubu a kontrola rozsahu jeho pohybu). Ač se pro nácvik stoje na rukou nijak zvlášť nerozcvičuji, zápěstí věnuji patřičnou péči a to z několika důvodů.

Proč ?

Zaprvé ruce jsou velice precizní instrument, o který je dobré se starat a pokud trávíte dost času na rukou (a to byste z různých důvodů měli a tím nemyslím jenom stojku), tak je potřeba zápěstím a prstům navrátit sílu ztracenou u klávesnice a myši. Pokud chcete vyléčit syndrom karpálního tunelu, cvičení co jsou k vidění dole už pomohla dost lidem.

Za druhé ve stojce je ruka (zápěstí) dlouhou dobu v extenzi a je v rámci zachování rovnováhy (což je velmi, velmi důležité, ale o tom až jindy) dost fajn zápěstí dostat do flexe. Stejně tak prsty mají tendeci ze stojky (nebo z planche a podobných aktivit)tuhnout, takže je potřeb je rozhýbat.

Třetím důvodem je fakt, že mám ve stojce mnohem lepší citlivost a rovnováhu, když jsem zápěstí před tím dobře rozhýbal.

Za čtvrté silné a pružné ruce se v rámci prevence proti zranění v běžném životě šiknou. Jednou spadnete a spadnete špatně (nebo špatně bouchnete pokud boxujete nebo něco podobného) a je lepší nemít zlomené zápěstí. A ano, jednou špatně spadnete (přečtete si Black Swan), takže je dobré se ten okamžik trochu připravit.

S posilováním rukou v rámci zesílení i jako prevence proti zranění jsem se setkal na karate i na judo, hodně i na Wing Chunu. Když jsem to před nějakou dobu probíral s kamarády boxery na pivu, tak jeden z nich ironicky utrousil :“Boxeři to nepotřebujou, jsou celý obandážovaný a mají rukavice…“. Byla to ironie, potřebujou 🙂

Tak jaké jsou nejlepší cviky ?

Nejlepší cviky neexistují… Je ale možné najít obrovskou škálu protahování a posilovacích cviků a sám sobě, stejně tak svým žákům, občas něco přidám nebo uberu podle nálady, stavu a postavení Měsíce. Rutina, která je dole na videu je základ.

Začněte na kolenou (popřípadě se opřete o stěnu ve stoje a bude to ještě jednodušší), a začněte zápěstí rozhýbávat a posilovat. Časem přidávejte víc a víc váhy, až do plného kliku. Pro všechny cviky na videu. Nikam nespěchejte, dopřejte si čas. Hodně času. Trvalo mi několik měsíců, než jsem udělal klik na obrácených zápěstích (prsty k nohám).

A tohle všechno je jenom trik do cirkusu

Není. Je dobré si uvědomit, že tohle není „jenom“ cirkusový trik. Mám malou dcerku a pozorovat jí, když se začala hýbat, otáčet a zvedat – to byla jedna z nejlepších škol pohybu mého života. Ano, děti dělají krásné a přirozené dřepy a je toho plný Facebook. Hezky lezou. Tím, jak se rozhýbávají a zvedají, vynikajícím způsobem posilují (a jejich velká hlava je dobré závaží). Ale když spadnou, když špatně došlápnou nebo narazí – to bylo, a pořád je, asi nejvíc zajímavé (a o kolenou, kotnících, kyčlích nebo zádech budu psát jindy, dnes jenom zápěstí).

Do poloh, do kterých se občas dostalo zápěstí, když Rozárka spadla – každý kdo má děti potvrdí, že rozcvička na videu je dost slabý odvar. A hlavně – v plné rychlosti, v běhu dítě zakopne nebo se mu podlomí nožky a spadne plnou vahou na totálně vyvrácené zápěstí ve flexi, v rotaci a jenom na jednu ruku. Dospělý člověk jede obratem do Motola z ruky mu koukají kosti. Dítě se odrazí jak gumídek a potácí se vesele dál. Nula problém. Ani se nezastaví, ani to nezaznamená. Dospělí mají větší sílu, ale také větší tuhost a tím nejsou „anti-fragile“, („anti-křehcí“), ale dost fragile („křehcí“).

Kombinace pružnosti a síly, kterou děti v těle mají je obdivuhodná a jednou jsme ji měli všichni. A je dobré ji dostat zpátky. Tyhle a miliardu dalších věcí jsem se naučil od svého učitele jménem Ido Portal – naučil mě hodně věcí a to nejen o pohybu.

Jestliže neprotahujete a neposilujete svá zápěstí, začněte. Dobře mobilní klouby vám vylepší nejen stoj na rukou, ale v „normálním“ životě se rozhodně hodí. Jednou, až uklouznete po banánu, mi můžete poděkovat.

Stojka čelem ke zdi

První krok k tomu udělat stojku je pochopit, jak vypadá dobrá linie a začít jí vnímat. A ideální začátek je postavit se na ruce čelem ke zdi.

První krok k tomu udělat stojku je pochopit, jak vypadá dobrá linie a začít jí vnímat. A ideální začátek je postavit se na ruce čelem ke zdi.

Tomu mít dobrou linii se ve stojce věnuje hodně času a hodně času také trvá, než to člověk a jeho tělo pochopí. Pokud jste rovní jako pravítko, dokážete se pěkně „vyhladit“ a „jenom“ se postavit na ruce, je mnohem snažší pozici kontrolovat a udržet jí déle, než když jste ohnutí jako banán (více níže). Druhým argumentem je to, že následný přechod na stojku na jedné ruce je možný. Ne snažší, možný. Ido Portal jednou poznamenal, že pokud vaše stojka vypadá jako „banán“, na one-arm (stojku na jedné ruce), můžete v klidu zapomenout. A za třetí – rovná stojka vypadá mnohem líp. Časem začne pokročilý cvičenec linii porušovat schválně, ale to má svůj důvod (a dost času :).

Banán

O linii bych mohl vyprávět hodiny, ale začneme stojkou čelem ke zdi. Většina lidí, co začne se stojkou koketovat naopak zahájí tréning zády ke zdi. Je to tak jako logické, člověk se nebojí, že spadne (není kam). A výsledkem je, že vypadáte jako banán.

banan
Ať chcete nebo ne (a to se na fotce ještě snažím pěkně propínat), budete vždy prohnutí, protože nohy se opřou za rovinou hlavy.

Ke zdi čelem, k Ivanovi zády

Takže začneme opačně a to čelem ke zdi. Dřepněte si na zem, zády ke zdi a nohama vyšplhejte nahoru. A teď se úplně, ale úplně propněte směrem nahoru – lokty, ramena, záda, boky, kolena, kotníky a špičky nohou. Všude vznikne napětí, tenze, už jenom z toho, jak se propínate za špičkami nohou. To napětí vám pomáhá pozici kontrolovat, takže si na něj zvykněte. Jediné, co se dotýká stěny jsou špičky nohou. Jak vidíte, není nutné ani žádoucí být blízko u stěny. Tady nejde o to být perfektně vertikálně, ale o to mít dobrou linii. Takže ruce naprosto v pohodě 20 cm od stěny. Všimněte si, jak se tělo se vyhladí v hrudní i bederní páteři (taky mi to dalo práci…). Pohled směřuje na ruce, hlava je tedy trochu vyvrácená (pozici hlavy věnuji v budoucnu samostatný článek), ale pro začátečníka je to nejlepší poloha. Tato poloha je daleko, daleko od jakékoliv pasivity, naopak je velice aktivní a to všude, v celém těle. Vypadá to takhle.

stojka-celem-ke-zdi

Dva největší problémy

Na obrázku vidíte dva největší problémy stojky čelem ke stěně.

chyby-ve-stojce
Ten zleva ukazuje, co se stane, když se ramena dostanou před ruce. Vypadá to sice OK, ale úhel mezi hrudníkem a rukama není úplně otevřený. Vypadá to trochu jako hodně vysoká planche, člověk se začne opírat o svalstvo mezi lopatkami a trapézy. Volně stojící stojka potom trpí tím, že jí prostě neudržíte dlouho. Další problém bude to, že vás brzy začnou bolet zápěstí.

Obrázek vpravo je totální paragraf, velice častá chyba. Jak říkal ten malinký mnich Neovi v Matrixu :“There is no spoon. (žádná lžička neexistuje)“. Tak tady neexistuje žádná linie. Čím více máte v těle pružných a ohebných míst tím hůř (pro stojku samozřejmě…). Tenze se dobře kontroluje. prohnutá bederní páteř a vystrčená spodní žebra – špatně, ať je to deadlift, Virabhadrasana (pozice bojovníka) nebo stojka.

Musíš být jako bageta

Jak mi jednou před lety řekl jeden francouzský akrobat :“ You must be like baquette (musíš být jako bageta)“. Jako bageta, co jí zapíchnou do země. Rovná. Uvnitř uvolněná. Na venek pevná. A křupkavá. A čerstvá. s máslem (já vím, vy jste všichni paleo, ale taková čerstvá bageta…).

Takže pro velký úspěch ještě jednou, jak vypadá správná stojka čelem ke stěně.

Stojka čelem ke zdi

Jako rozcvičku, abych se naladil na cvičení, připravil se na stojku, přivítal nával krve do mozku, znovu si uvědomil a fixoval linii, začínam každý trénink stojkou čelem ke stěně 3×30 vteřin. Nikdo vám nebrání cvičit víc, ale tohle je rozcvička, samotný trénink teprve přijde 🙂

Život v korzetu

Za svůj život jsem udělal spoustu chyb a jsem si jistý, že dost jich je ještě ve frontě. Jednou z nich byl život v korzetu.

Za svůj život jsem udělal spoustu chyb a jsem si jistý, že dost jich je ještě ve frontě. Jednou z nich byl „život v korzetu“.

To máte tak – učíte se třeba dřep s činkou na zádech (back squat). Najdete spousty návodu, čtete knihy, koukáte na videa, chodíte na semináře a všude je něco v tom smyslu, že kolena musí směřovat tam kam špičky. Kolena nesmí přes špičky. Kolena nesmí dovnitř, kolena nesmí ven. Ideálně budou holeně v pravém úhlu k podlaze (když někdo začne motat box squat, dozvíte se i tohle). Musíte mít dobře prohnutou bederní páteř (v extenzi). Opřít se o paty, aby se lépe zapojila zadní část těla. Hlavu nahoru. Hlavu neutrálně. Hlavu jak chcete. Rad je milión, dokud jenom slepě někoho kopírujete a nepochopíte „proč“, tak to je někdy dost matoucí. Nicméně pro dřep s velkou činkou na zádech dejme tomu OK.

Problém nastane, když tyhle zásady a poučky, byť dobře míněné, začnete dodržovat i mimo posilovnu. Bez toho, že máte na zádech 150kg. Protože je to tak „správně“ a vy se přece nechcete zranit. Tak si nasadíte korzet. Budete mít neustále bederní páteř ve „správném postavení“. Když uděláte dřep bez činky, stejně budete vzpřímení jak vlajka a neuvolníte se. Kolenům nikdy nedovolíte jít moc dopředu přes špičky.korzety

 

Hrozná, hrozná, hrozná hloupost… Žil jsem „v korzetu“ dost dlouho a výsledek je dost bolesti. Tělo si něčemu odvykne, začne kompenzovat, přeskupí pohybové návyky a logicky správné postupy a začne se hýbat tak trochu jako robot.

Kdyby se bederní páteř neměla ohnout, tak bychom tam díky evoluci měli tyč. Stejně tak kolena – kdyby se noha, byť s nějakou zátěží, měla pouze ohýbat dopředu a dozadu, měli bychom úplně jiný kloub.

Dneska jsem přesvědčený, že člověk pro optimální zdraví, fungování i sílu, musí mít schopnosti pohybu a kontroly v krajních, často extrémních pozicích. Tam je skutečná síla.

Všeho se strejdou (se strejdou Mírou) i strachu z kolen před špičkami a ohnutím bederní páteře. Takže pozor na korzet, on vám totiž brání v pohybu.