Posvátná kráva

Jsme asymetrické bytosti. Levá polovina naší tváře je jiná než pravá. Téměř všechny naše orgány jsou uloženy asymetricky. Rozdělujeme se na praváky a leváky. Náše zkušenosti, preference, historie zranění, sport – náš život – to všechno asymetrii jenom prohlubuje. Myslíte tedy, že máte mít pro sport, cvičení – pro život – symetrický, pravoúhlý nebo rovnobežný postoj (nebo úchop) ?

„Jsme asymetrické bytosti.“

Jsem trochu nakřivo…

Je mi teď něco přes 40 let a většinu svého života jsem seděl před počítačem. Pravá ruka na myši, levá na klávesnici. Strávil jsem stovky hodin za volantem auta – levá ruka na volantu, pravá ruka na řadící páce. Jsem pravák. Telefon si někdy držím u hlavy ramenem. Jako malý, 7-letý džudista jsem měl naštíplý obratel. Měl jsem natržené vazy v pravém koleni, zlomené prsty na pravé noze, pravá klíční kost to po autohavárii taky jednou nedala a byl jsem skoro dva měsíce v korzetu.

Abych to vrátil všechno zpět, musel bych stovky hodin řídit auto v Anglii a další tisíce hodin mít počítačovou myš nalevo. Naučit se psát levou rukou a popsat mnoho stran školních sešitů. Polámat si levou stranu těla. Jistě uznáte, že to není úplně reálné. Suma sumárum jsem, ač to tak nevypadá, dost nakřivo.

A dost a dost času jsem cvičil tak, že jsem se snažil mít perfektní formu – super úhly, přesně podle učebnice. V posilovně kam jsem chodil dělat deadlifty, nadhozy, dřepy a tak jsem byl za „technika“. Protože to vypadalo super. Ale super to úplně nebylo. Často mě to různě bolelo, ale měl jsem super techniku, která mě měla ochránit ne ? Každý mě chválil a váha stoupala, síla taky, snad ono si to nějak „sedne“. Velká chyba (další po životě v korzetu), nesedlo.

Nezničitelný Adam

Pochopil jsem to o dost později, když jsem poznal chlapíka jménem Adam T. Glass, který mě naučil o síle a pohybu hrozně, hrozně moc.

Je to jeden z nejsilnějších a nejschopnějších lidí co znám, je jak chameleon, schopný svojí sílu směrovat do nejrůznejších směrů, pozic a tvaru. A ten dlouho, dlouho mluvil o nutnosti cvičit asymetricky, střídat a měnit pozice rukou a nohou, zvedat nevyvážené váhy apod. Protože právě to mu dalo tu super sílu kterou má, ale hlavně ho to uzdravilo z mnoha zranění a bolestí.

Movement

Ta metoda se jmenuje Movement a od té doby v podstatě necvičím jinak (o Movementu a Biofeedbacku budu psát jindy, teď zpět – asymetrie ). Původně voják americké armády, Adam byl jeden z prvních lidí, co byli RKC u Pavla Tsatsoulina, později se začal specializovat na různé pozvedy vah ze země, sílu stisku, trhal karty, ohýbal podkovy, deadlifty atp. V poslední době shodil asi tak 20 kilo, cvičí hodně bodyweight věci a jde mu to neskutečně. Sílu má čím dál tím větší. Chameleon.

Člověk, který Movement vymyslel se jmenuje Frankie Fares a praktikuje BJJ a právě díky „asymetrii“ (a poslouchání vlastního těla) se dostal z brutálních zdravotních problémů. Movement a celá filozofie kolem něj se dá praktikovat na všechno – od pohybu, jógy, hraní na kytaru a učení jazyků. Funguje to náramně, ale musíte zapomenout většinu věcí, co jste se zatím naučili, protože všechno je jinak…

David Dellanave

A díky oběma výše zmíněným jsem později poznal Davida Dellanave. Ten vlastní Movement Mineapolis, tělocvičnu kde se zvedají závaží, činky, kettlebelly, kovadliny, Thomas Inch jednoručka (kolik znáte lidí, co THD zvednou, nadhodí nebo presnou ?), cvičí yóga – prostě všechno co ho baví, dává smysl. Pohyb…

David je velice silný chlapík, je to držitel světového rekordu v Jefferson deadliftu – 605 liber, tj. 274.42 kilo. Ten rekord je k vidění tady. Jednou taky vyhrál TSC – Tactical Strength Challenge.

Jefferson Deadlift

Jeffereson deadlift je silně asymetrický zdvih – jste nad činkou široce rozkročení, jedna noha je před osou, druhá za ní. A přesto nebo právě proto tento zdvih David (a nejen on) doporučuje většině populace s bolestí zad.

Hlavní důvod a pozor, teď to přijde – asymetrický trénink (v případě asymetrického těla) vede k symetrii. Symetrický trénink (v případě asymetrického těla) vede k asymetrii.

Pokud si to přiznáme, pochopíme, že naše tělo je asymetrické, tak ho asymetrií vracíme do normálu. Symetrické cvičení bude naopak prohlubovat asymetrii nebo současný stav nijak nezmění.

„Asymetrický trénink vede k symetrii. Symetrický trénink vede k asymetrii.“

Jak vyléčit skoliózu ?

David má klienta, který k němu chodí cvičit. Klient měl bolesti zad, nicméně David mu vysvětlil, jak a co má dělat, že je nutné poslouchat vlastní tělo a modifikovat vlastní program (Movement a Biofeedback). A hošík velice rychle zakotvil u Jeffereson deadliftu. Dělal ho cca. 8 měsíců. Jenom na jednu stranu (!!!) , protože tak mu jeho tělo říkalo, že to má dělat a on poslouchal. On měl totiž chlapík skoliózu jako blázen.

A teď se podívejte na výsledek.

Musím říct, že když jsem to viděl poprvé (originální článek je tady), tak mi doslova padla čelist. To zakřivení je víceméně pryč. No není to super 🙂 ? S Davidem jsem si hned psal, protože tohle je… síla. Vezměte si, kolik se dělá různých zdravotních cvičení, korekčních pomůcek co máme atd. A tady ? Deadlift a hotovo. Asymetrický. Dává to super smysl ne ? To jednostranné zatížení páteř pomalu narovnalo.

Co kdyby cvičil symetricky ?

Dokážete si představit, co by se stalo, kdyby ten člověk cvičil konvenční deadlift ? Nic. Resp. možná to bylo ještě horší, vypadal by stejně. A pokud přijmeme premisu toho, že jsme všichni nějak pokřivení a asymetričtí (a to jsme), potom ideální, učebnicová technika je právě to – ideální a učebnicová. Je to posvátná kráva, kterou se každý druhý zaklíná a vyučuje. Ale není to úplně pro lidi, protože ti nejsou dokonalí. A já vím, že je potřeba někde začít…ale naučte se poslouchat sami sebe, udělá vám to fakt dobře.

A sport to jenom zhoršuje

Pokud hrajete golf, tenis, stojní tenis, volleybal, hokej, házíte kouli na kuželky – stáváte se víc a víc asymetričtí. A velká část vášeho tréninku by vás měla vracet do symetrie.

A toho, jak už doufám chápete, nedosáhnete symetrickým postavením chodidel, těla, ramen atp. Právě naopak.

Jak tedy vypadá asymetrický trénink ?

Prostě nestojíte rovně. Nemáte chodidla přesně na určitou šíři ani do určitého úhlu. Jednu nohu natočíte trochu do stranu, dáte jí maličko dopředu. Činku rukama nedržíte rovně, ale jedna ruka je např. víc na straně. Hlava se kouká trochu nahoru a do strany. A celé se to řídí tím, jak se cítíte, tak jak vám říká vaše tělo. Je to vaše tělo.

Vezměte si třeba samotnou chůzi – svět teď objevuje bosonohý běh. Nicméně on takový bosý běh po rovině a po asfaltu není úplně košer. Vaše noha je stavěná, vaše noha vyžaduje chodit, běhat a sprintovat. Potřebuje chodit po rovině, po šikmých plochách, v písku a bahně, skákat z kamene na kámen, brodit se v potoce a bořit se do měkké trávy. Každý krok je maličko jiný díky kamínkům, hrbolům, drnům a kořenům stromů. Jinými slovy – je to velice asymetrická (z hlediska zatížení) záležitost. A tak to má být. Jednak nedojde k opotřebení, jednak bude vaše noha nadšená, bude si pobrukovat a vzkvétat.

Jedna noha vpřed, jedna noha vzad

Můj vlastní trénink se dneska mohutně opírá o Movement a Biofeedback. Modifikuju si podle sebe všechno – od dřepu, přes deadlift až k mému nácviku human flag, front lever a stoji na rukou. Mám jedno chodidlo vepředu, jedno trochu natočené, jednu ruku víc vpravo, hlavu nakloněnou na jednu stranu, ruce trochu jinak atp. Jsem nejsilnější na světě ? Ani zdaleka, jsem dost slabý tvor, ale rozdíl je ten, že mě už nic po anebo při cvičení nebolí. A je to čím dál tím lepší.

Poznámka

Všechny obrázky plus příběh se skoliózou jsou zde publikovány se svolením autora, Davida Dellanave. Požádal jsem ho o svolení článek napsat a jeho obrázky použít. Protože mi to přišlo velmi důležité, tohle musí vědět víc lidí.

Síla dechu

Jak dýchat při cvičení ? Tak, aby jste se neudusili.

Před pár dny dal Valery Federenko na Facebook obrázek ze semináře, který se konal v Řecku v roce 2011. Zvedám tam super-hardcore růžovou, 8 kg težkou kettlebell. Tak jsem nostalgicky vzpomínal na to, co jsem se tam naučil a co mě tam překvapilo. A jedním z těch překvapení bylo to, jak nás učili dýchat.

Kiai poprvé

Když jsem byl ještě malý samuraj, tak jsem chodil na karate a už tenkrát se nám snažili vysvětlit, jak dýchat „do břicha“, při úderu nebo kopu křičet „Kiai!“. V chytrých knihách jsem se dočetl, že bojový pokřik má zastrašit protivníka a zpevnit tělo. Tenkrát jsem to moc nechápal, prostě jsem křičel co to šlo, a trvalo mi mnoho let, než mi to pomalu došlo. O dechu by se daly popsat celé knihy a taky jich dost najdete, ať už pro účely meditace, kontroly strachu nebo jógy.

Uteklo hodně vody a když jsem začal někdy kolem roku 2004 seriózně cvičit s kettlebell a potom s velkou činkou, nešlo přehlédnout to, jak je dech důležitý. Ať už to byl Pavel Tsatsoulin nebo Mark Rippetoe (a celé zástupy dalších), pokud člověk něco zvedá, má být pěkně zatnutý, chránit si páteř a dobrou pozici těla. A tam dech velice pomáhá. Je třeba uchopit nástroj (činku např.), zatnout pánevní dno, zpevnit břišní svaly a pak se nadechnout „do břicha“, do toho zpevnění. Což není nic jiného, než povolit bránici, aby se vtlačila do dutiny břišní a tím tam (za pomoci neustálé sevřených břišních svalů) vytvořila tlak, kterému se říka IAP – Intra Abdominal Pressure. Představte si, že si v břiše nafouknete míč (ale nedovolíte, aby se vám břicho vydulo ven). Ten zajistí zpevnění středu těla, může se o něj „opřít“, svaly okolo páteře ji pak dobře ochrání.

Kiai podruhé

Třeba v RKC směru zvedání kettlebell, Pavel Tsatsouline doporučoval (nevím jak je to teď, asi to samé), vlastně udělat něco jako „Kiai“ v karate, tj. v aktivní fázi cviku vydechnout (zároveň s patřičným zvukovým efektem), tím se ještě víc zpevnit a zabalit a tak generovat tenzi a sílu do potřebného směru.

Je to vlastně logické

Takže ve zkratce – pozice, zpevnit, nádech, tím ještě víc zpevnit a zvednout. Pokud jde o činku tak hotovo, konec, činka je nahoře, gratulujeme a tleskáme.

Pokud jde o kettlebell swing nebo snatch, tak je to (logicky) dynamické a opakované. Když se kettlebell dostává dolů, cvičenec se nadechuje (aktivní střed těla, pomocí bránice se zpevňujeme, chráníme páteř atd.), pak exploze nahoru a zároveň mocný výdech, jako když člověk zhasíná svíčku.

Vzhledem k tomu, co jsem popsal nahoře – prevence zranění, zpevnění, aktivace středu těla, vyplnění bříšní dutiny – je to logické, naprosto logické.

And now for something completely different

Nadpis tohoto odstavce, známá to věta z Monthy Python Flying Circus, předurčuje, co se v Řecku stalo – Valery nás učil dýchat úplně opačně. Úplně opačně.

Valery je jeden z nejlepších kettlebell lifterů světa, takže jeho slovo má váhu. Nevypadá nijak impresivně, mluví spíš potichu, ale jeho síla je pověstná. Je to několikanásobný mistr světa, držitel mnoha rekordů. Stejně tak Ivan Denisov, který tam byl taky, to je monstrum s výkonem jak raketoplán. Ale jejich styl byl… jiný.

Výdech je ve fázi, kdy se cvičenec (ve swingu, snatchy nebo cleanu) dostává dolů, kdy ho kettlebell stlačuje a vlastně ho „vyfukuje“. Výdech je spojený s uvolněním, takže tam člověk v podstatě „zahučí“ a zabrzdí ho až jeho tělo. Nádech je při aktivní fázi, kdy jde člověk nahoru s vahou. Zmiňoval jsem „míč“ v břiše – tady je to to samé, ale ono nafukování „míče“ vám pomáhá. Pomáhá vám v aktivní fázi, protože vás vlastně narovnává a zpevňuje. A je to taky logické, naprosto logické.

Ty žiješ v takovým omylu Bobši, v takovým omylu…

Je potřeba si to vyzkoušet, já s tím měl seriózní problémy, protože to bylo úplně jinak, než jsem to kdy dělal. Kdo to kdy slyšel nadechovat v aktivní fázi !?! WTF… Tenkrát jsem taky pochopil, že tenze není síla. Tenze je tenze. A moc tenze nejen nevygeneruje víc síly, ale způsobí zdravotní problémy.

Za pár let jsem se v podstatě stejně učil dýchat na instruktorském kurzu Iyengar yógy. Nedávno jsem se bavil s kamarádem, že úplně stejně se dýchá v ruském bojovém umění Systema – jemně, přirozeně, potichu. Jak v józe, tak v Systema platí, že dech „vede“ pohyb. Tj. nejdřív se stane dýchání a na jeho základě (to, jak to v těle pracuje) se člověk pohne. Ne naopak. To samé nás učil Valery.

Kdo viděl Federenka nebo Denisova zvedat těžké kettlebelly – ono to skoro vypadá jako Systema. Kettlebell má 70 kilo nebo kolik, ale mávají s tím, jak když je ta koule z polystyrenu a vypadá to celkem ladně, elegantně, pružně (cítíte spojení s tím, jak vysvětluji pohyb na svých seminářích ?). A jejich objasnění toho, jak se dělá snatch, clean, jerk nebo swing, kde a jak se generuje síla bylo velmi, velmi odlišné od znalostí, podle kterých jsem se řídil dříve.

Na obrázku dole je Ksenia Dedukhina, světová šampiónka v kettlebell sportu. Kettlebell snatch, 24 kg, myslím celkem 189 opakování. Připomněl bych pravidla – s jednou výměnou rukou… Takže ješte jednou zopakuji – dejme tomu snatch 99 opakování pravá ruka, výměna, 90 opakování levá ruka. Konec setu. Časový limit je 10 minut. Obrovský, obrovský výkon. Osobně neznám moc lidí, kteří to dokážou.

Myslíte že Ksenia nemá sílu ?

Tak proto

Proto když se mě teď někdo při „ještěrce“ nebo při stojce ptá, jak má dýchat tak mu odpovím :“Tak, aby jsi se neudusil.“. Mohu mu ukázat více způsobů, hodně cest. Protože na jeden kopec vede hodně cest a vaše cesta bude diktovat to, jak budete dýchat. Ona to zas taková věda není. Pohyb není věda. Poslouchejte svoje tělo a ono si poradí samo. Je to kůň, kterému příliš často dáváme otěže nebo klapky na oči a někdo mu radí, jak má jet. Ale ten kůň to už ví, ví to někde hluboko uvnitř mnohem lépe. Jenom mu povolte uzdu a sundejte mu tu pásku z očí. A pojedete s větrem o závod.

Jak cvičit na mateřské dovolené

Existuje spousta knih, článků a rad o tom, jak cvičit, kdy cvičit a odvážnější dokonce radí, jak žít nebo kolik hodin spát. Pak se vám narodí potomek a jak už to tak býva, tato radostná událost vám převrátí život naruby – spíte 4 hodiny denně, všechno vás bolí a už jste si dva dny nevyčistili zuby, protože jste to zatím nestihly. Nicméně pohyb je potřeba, máte velké cíle a musíte trénovat. Tak co s tím ?

Existuje spousta knih, článků a rad o tom, jak cvičit, kdy cvičit a odvážnější dokonce radí, jak žít nebo kolik hodin spát. Pak se vám narodí potomek a jak už to tak býva, tato radostná událost vám převrátí život naruby – spíte 4 hodiny denně, všechno vás bolí a už jste si dva dny nevyčistily zuby, protože jste to zatím nestihly. Nicméně pohyb je potřeba, máte velké cíle a musíte trénovat. Tak co s tím?

Když se nám narodila dcerka měl jsem to štěstí, že jsem první rok byl se svojí ženou (a dcerkou) doma. Snažil jsem se sdílet všechno, co šlo (některé věci zatím nezvládám, třeba kojení) a mám tak velmi dobrou představu o tom, co obnáší starat se o mimiňáka na plný úvazek. Resp. na půl úvazku :o).

První měsíce s mimiňákem

Takový mimiňák nám dlouho (asi rok a něco) vstával v 5 ráno. Někdy třeba ve 4:30. Chce se bavit a jíst, někdo mu musí broukat nebo ho nosit na rukou. Od brzkého rána tedy ani nestihnete snídat a už se to točí kolem nového středobodu vesmíru.

Pak se nevyspalý potácíte nakoupit (s kočárkem) a protože bydlíte ve starším domě, běháte (s kočárkem) do schodů a ze schodů.

Kočárek se blbě drží – není to malá pěkná železná koule, ale asymetricky naložená činka. Zvlášť když miminko spí a musíte opatrně, nenaklánět a hlavně nevzbudit. Prostě zvláštní objekt na nošení.

Stejně jako činka i kočárek časem těžkne – mimiňák roste a vy jste venku nakoupili hromady masa, zeleniny a ovoce (doufám…). Nejdřív jsem to bral sportovně a doslova jsem do schodů s kočárkem běhal, pak už jsem jenom funěl, skřípal zuby a kočárek pomalu do schodů nosil. Všeho moc škodí.

Denně chodíte na dvě až tři procházky s kočárkem. Teplo, zima, pořád. Moje vzdálenosti byly pokaždé plus mínus 10 km jedna procházka (měřil Runtastic na mobilu). Někdy jsem chodil s 10 kg vestou, aby to bylo výživnější.

kocarek_v_zime — Tam někde uvnitř spí Rozárka

Když nejste venku na procházce nebo nenakupujete, tak vaříte pro mimiňáka a zbytek rodiny. Víceméně permanentně něco uklízíte – oblečení, hračky, jídlo, oblečení, hračky, jídlo… Mimin se chce nosit, takže zvládnete tajné umění krájení chleba, masa i zeleniny jednou rukou.

Připomíná vám to něco ?

Jak se mimin stává těžším, bicepsy rostou… A záda se začínají pomalu ozývat.

Jak se zvedá miminko ?

Denně se miminko vznese do náruče mnohokrát, takže uděláte stovky opakování se stále rostoucí vahou a jenom doufám, že víte jako zvedat váhu ze země, jinak to bude bolet. Dost maminek má bolesti zad a není se co divit.

Mimiňák se zvedá za každých okolností a bez rozcvičení, když pláče, je potřeba zatnou zuby a zvednout. A zvedá se často. Z postýlky. Z vaničky. Ze země. Z houpačky. Dáváte ho do a vyndaváte z autosedačky. Nejdřív je to švanda, malinkatej mimin, ale jak roste a těžkne, je to pro vás dost divná poloha – žádný symetrický deadlift vám tady moc nepomůže (kromě větší tolerance na chybu), protože jste zkroucení, pootočení, naklonění, každou ruku jinde a mimin spí, takže hlavně pomalu a opatrně.

Připomíná vám to něco ?

Pečovat o dítě a rodinu je dlouhodobá, dalo by se říct vytrvalostní aktivita (a trvá celý den a někdy celou noc a je to na dost dost dlouho), kterou často dokonce vykonáváte se zrychleným tepem. Fakt vám to nic nepřipomíná ? Dlouhodobá vytrvalostní aktivita ?

Dalo by se možná říct, že být rodič je fakt dost výživné kardio. A vy si chcete jít zaběhat ?

Dalo by se možná říct, že být rodič je fakt dost výživné kardio.

Vracejte se do rovnováhy

Tělo má rádo rovnováhu a čím víc ho v rovnováze udržujete, tím víc vám dovolí. Odemkne vyšší výkon, protože mu nic nebude bránit nebo omezovat. Představte si, že v józe děláte jenom záklony. Dříve nebo později vám budou chybět předklony, tělo je jako bonzai a začne se „předělávat“ do záklonů. Nebo cvičíte v posilovně a makáte bench press (tlak kolmo k tělu). Opět dříve nebo později, pokud nebudete taky dělat tah kolmo k tělu (nějakou formu tahu, veslování, přítahů), tak se nejen nebudete posunovat dopředu, ale možná půjdete s výkonem zpátky. Tělo v nerovnováze = unavené a pokřivené tělo. Buď už prodělalo zranění nebo ho to brzy čeká.

Já sám jsem toho měl často „plné kecky“ a myšlence na CrossFit WOD nebo jiný intenzivní nebo vytrvalostní výkon jsem se musel pod vousy smutně usmívat. Když spíte 4 hodiny denně, celý den běháte kolem rodiny, vytrvalosti a ani času moc nezbývá. Asi jsem měkkej, holt nejsem Navy Seal. Musel jsem svůj tréning dost přehodnotit a hodně poslouchat to, co mi tělo říkalo.

Tak jak jsem cvičil ?

Nikoho asi nepřekvapí, že jsem dělal jsem hodně dělal silový tréning, dlouhé pauzy, dostatek odpočinku. Hodně shyby, hodně kliky, hodně zdvihy nad hlavu. Hodně jsem se protahoval. A to skutečně hodně, pokud dvě hodiny uspáváte mimiňáka ve stoje, chodíte s ním po pokoji a máte ruce skoro v křeči, vašim zádovým svalům, ramenům nebo hrudníku udělá protahování moc dobře. Hodně rotací. Hodně mobility kyčlí. Cvičil jsem když to šlo – 3 minuty tady, 20 kliků tam, protáhnout záda 45 vteřin zde. Člověk najde, občas, malinkaté chvilky a ty je potřeba využít. Na hodinu a půl v kuse jsem, na nějakou dobu, musel zapomenout.

Takže využijte ty chvilky, kdy si hrajete na hřišti (nemusíte přece sedět na lavičce ne?), na něco čekáte (na pošte, u doktora) nebo koukáte na večerníčka. Za večerníčka se dá stihnout dost a dost kliků. Nebo můžete koukat v dřepu. Na malou chvilku jsem oprášil ketlebelly. Prostě dělejte to, co vašemu tělu chybí a zlepšíte se – to platí i na otcovské dovolené.

miminko_a_kettlebells

Od svých studentů chci, aby co nejrychleji začali přemýšlet sami a sami si začali utvářet a modifikovat trénink. Aby vnímali, co se děje. Ja mohu ukazovat cestu, ale kráčet po ní musí sami. Nikdo kromě vás nežije ve vašem těle, takže neví, co vás kde bolí a jak se cítíte. Poslouchete, co vám tělo říká a podívejte se na to, co v životě celý den děláte. A co vám chybí. Co vám pomůže vrátit vaší rovnováhu.

Pomoc, co mám vlastně dělat?

Takže co myslíte, co vám pomůže? Přečte si ještě jednou ten odstavec o tom, co znamená se starat o mimiňáka (pokud to zrovna neprožívate). Co poradíte sobě nebo ostatním? Co děláte hodně a čeho máte naopak málo? Myslíte si, že na mateřské dovolené potřebujete cvičit biceps? Nebo si zaběhat? Jako další dlouhodobá vytrvalostní aktivita? Nebo zvedat něco mnohokrát ze země?

Možná ano. Možná ne. To musíte vědět jenom vy. Je to vaše tělo.

Co si vzít na dovolenou ?

Jednou jsem zjistil, že když někam jedu (i když to bylo na víkend), tak si nejdřív zabalím věci na běhání, švihadlo, boty na lezení, kraťasy, tepláky, dvě nebo tři trička na cvičení. Když je zima je třeba přihodit celý venkovní kit. Někdy yoga podložku, Captain Crush gripper nebo dva. Několik knih o silovém tréninku nebo o anatomii nebo o józe se taky přece šikne. A moje taška byla plná. Pak si teprve začnu chystat normální oblečení. Tak jsem poznal, že je to vážné.

Když jsme před mnoha lety (2007, to to letí…) jeli na dovolenou do Norska autem, tak jsem za zadním sedadlem vezl 24 kg kettlebell. Moje žena to netušila a tak když jsem na první zastávce kettlebell vyndal a jal se dělat GTG kettlebell presy, jenom tiše nevěřícně koukala. Chápu, není to úplně normální vozit s sebou v autě 24 kilo železa na dovolenou. Ale za těch 14 dní jsem udělal desítky presů, swingů a TGU a celkem jsem se zlepšil (to byly doby mého RKC trénování).

bara_v_norsku

Pak jednou jsme byli ve Francii a já s sebou zase něco pašoval – dvě clubbells. Takže jsem dělal kliky ve stojce, skákal přes švihadlo, dělal spoustu dřepů, sprintoval po pláži a taky každý den mával s clubblells. Tenkrát jsem nějak „baštil“ chlapíka jménem Scott Sonnon a chtěl jsem dělat jeho certifikace a zkoušky a tak. Už mě to přešlo.

clubbells

No a letní prázniny jsou za dveřmi, přemýtal jsem, co si vzít tentokrát. Všechno na co přijdu minimalizuju (snad kromě pohybu), takže i vybavení nebude moc – sebou si povezu kostky na handbalancing a možná gymnastické kruhy. Stěny jsou všude a podlaha taky. Víc teď nějak nepotřebuju.

handbalancing_cubes

Dovolená se blíží, co si s sebou vezmete do batohu, kufru nebo auta vy ?

Ido Portal Internship, Berlin 2014

V červenci jsem se zůčastnil Ido Portal Internshipu. Znamená to, že člověk jeden na týden s Ido Portalem někam makat a je tam poměr instruktorů 1:1. Je to velice intenzivní výuka a množství informací (záměrně) obrovské. Myslím, že mi bude trvat tak rok, dva, než to celé zpracuju.

V červenci jsem se zúčastnil Ido Portal Internshipu. Znamená to, že člověk jede na týden s Ido Portalem někam makat a je tam poměr instruktorů 1:1. Je to velice intenzivní výuka a množství informací (záměrně) obrovské. Myslím, že mi bude trvat tak rok, dva, než to celé zpracuji.

Třetí akce

Internship byla moje třetí akce s Idem – první byla „Movement-X“, druhá Movement Camp loni v Singapuru. Internship se konal v Berlíně, dopoledne jsme vždycky byly v gymnastické tělocvičně, odpoledne venku v parku. Bylo nás 7 žáků a 7 instruktorů, včetně Ida. Akce byla velice intenzivní, 7-8 hodin pohybu denně.

To, co následuje, je kopie malých zpráv, které jsem každý den lupnul na Facebook. Omluvte proto „reportážní“ povahu a jestli něco není jasné, napište mi dole komentář. Občas jsem něco doplnil, občas upravil, ale plus mínus je to ono.

Ido Portal Internship, den I

dopoledne vynikající mobilita a rozehřátí. Vzhledem k počasí (máme tu jak v Thajsku) ze mě za 5 minut kapalo jak z vodovodu
mnoho variant nízkých pozic, namáhajících kolena a čéšku. Nevyhýbejte se tomuto stresu, je životně důležitý
varianty dřepů
„…mobilitu, kterou člověk potřebuje, nezíská rolováním na válci…“
„…jakmile se naučíte jeden vzorec pohybu, učte se další. Jinak z vás bude specialista. A to nechcete.“
kotrmelce, kotrmelce, kotrmelce – do svíčky, do stojky, ze stojky, s přeskokem, s doskokem, dopředu, dozadu. Moje slabá stránka, po 10 rychlých kotrmelcích jsem byl totálně mimo
spoustu spoustu spoustu protahování, flexe páteře na žebřinách (naprosto nedoceněné nářadí…), extenze v mostech a varianty mostu
zavěrečných 40 minut síla – jenom varianty shybu, příprava na shyb na jednu ruku, práce lopatek, síla natažené/ohnuté ruky, výdrže… prostě síla

„…mobilitu, kterou člověk potřebuje, nezíská rolováním na válci…“

Tak za první dopoledne jsem udělal víc silové práce, než za můj normální týden. A jsem slabý jako moucha, dělal jsem (většinou) nejsnažší varianty cviků.
Poměr instruktorů na žáka 1:1. Takhle intenzivní výuku jsem ještě nezažil.
Už teď mám celou řadu skvělých citátů, ale většinu nemůžu uveřejnit, aniž si bych si neznepřátelil polovinu Internetu. Spíš skoro celý…

Ido Portal Internship, den II

konec druhého dne
jsem rozlámanej jak píšťalička
celkem máme v sobě dneska 7:30 hodin pohybu
odpoledne jsme probírali jednotlivé „atomy“, pozice a části, které se víc s víc spojovali do jednoho plynulého celku
hromady balančních pozic, pozic, co vyžadovaly „luštění křížovky“, co a kde a jak ta noha…
další pozice, kde se stresuje koleno, čéška, celá struktura kolena
hromady tlaku ze země, zvedat se pořád na rukou z nízkých pozic, opírat se, přetáčet a tak – ještě že nemám vlasy, zítra bych se neučesal… Desítky kliků ve stojce, resp. varianty s něčím povoleným, ohnutým, ze země, z pozice kdy tělo leží na lokti… A proto je cvičíme, umožňují nám svobodu. Svobodu v pohybu.
„…zítra je třetí, kritický den. Ale myslel jsem na to a mám řešení. Budeme to kompletně ignorovat…“ – Idova hláška dne
vidět na vlastní oči, jak někdo dělá salto vzad a druhý do něj záměrně strčí uprostřed otočky, byl zážitek. Člověk se musí naučit orientovat v prostoru… Jak pak Ido prohlásil :“…Tohle tělo můžete vzít na hřiště, na MMA, do války. Je připravené a můžete se na něj spolehnout.“
výborné rozhovory o inteligenci pohybu, o specializaci, generalizaci
moje otázka na krásu pohybu a kvalitu se změnila na 30 minut diskuze a ukázek, co je a není hezké a proč. Vynikající záležitost
málem jsem musel ukazovat pas, nikdo mi nevěřil, že mi je 40. Dobré znamení
je rozdíl, jestli skill/dovednost otevírá dveře nebo jenom okno. 20 shybu je okno, stejně jako shyb na jedné ruce. Zase tolik se to nevyplatí. Idova slova, ne moje. Až budu mít shyb ne jedné ruce, tak se taky vyjádřím :). Dřív mluvil trochu jinak, názory se mění a tak to má být.
teď jdu sníst něco super ne-paleo, hromadu energie potřebuju

Ido Portal Intership, den III

ráno decentní mobilita, práce na zápěstí
práce na krku, lopatkách, hrudníku
„… Když mi někdo řekne, ze tohle je správná pozice, hned začnu nacvičovat tu špatnou…“
oddělení několika částí těla, aby pracovaly nezávisle je důležitý koncept
práce na ramenou, silové protahování ramenou – peklíčko
cviky pro stojku

„…pokud budete jenom přidávat plyn (větší síla), tak jednou ošklivě narazíte. A pak pochopíte, že by bylo bývalo lepší sundat nohu z brzdy…“

hollow position -> pokud chcete cvičit na trampolíně a kruzích, dělejte hollow. Pokud chcete posílit břicho, jsou mnohem lepší cesty. Hollow je specificky pro gymnastiku. Taky mě to překvapilo, ale dalších pár minut argumentace s Idem mi to vysvětlilo.
jak rychle naučíte moderního tanečníka snatch (nadhoz)? Do hodiny má velice dobrou pozici. Jak rychle naučíte vzpěrače modernímu tanci? Za několik let. Kdo má lépe připravené tělo? Kdo má tělo a nervový systém, co se dokáže tvarovat a učit? Chtělo by se říct, co je více funkční? Univerzální?
pyramidy ve stojce. Tak nějak jsem si uvědomil, ze stojka už není moje slabá stránka, ale naopak jedna ze silných. 9 měsíců práce… Jak prosté… Mám ale spoustu, spoustu „achillových“ pat, na kterých je třeba pracovat.
v tělocvičně byl kluk, co metal salta vzad a pokaždé vyskočil do výše mojí hlavy. Jeho dřep s činkou? Patetických 70 kg. Můj? 130 kg. Umím takhle skákat? Ani náhodou. Pomůže mi větší síla? Ne (a je mnoho složek síly, ale tohle je prostě očividné…)
„…pokud budete jenom přidávat plyn (větší síla), tak jednou ošklivě narazíte. A pak pochopíte, že by bylo bývalo lepší sundat nohu z brzdy…“
posilovaní nohou, to nám chybělo do sbírky. Varianty dřepů (bez váhy), co jsme dělali dneska byly silné kafe i na mě. Takže jednodušší varianty, je potřeba se tomu pověnovat, jsem slabucha
je tu zajímavá skladba účastníků: boxer, jeden fitness trenér, 1 IT kluk, 3 fyzioterapeuti a já.
terapeuti jsou vtipný, vždycky říkají něco jako :“…tak tohle jde úplně proti všemu, co jsem se kdy učil“, ale z nějakého důvodu si sem našli cestu
Idova sestra je chirurg ortoped. Říkal, že spolu z legrace soutěžili, kdo uzdraví víc lidí (svojí metodou). Ido tvrdí, že by totálně vyhrál
z rozlámané píšťaličky je dneska rozkopanej sněhulák, fakt mě bolí celej člověk
jdu na vyhlášené Bonanza kafe, over and out

mobilita páteře, kroutili jsme se jak žížaly – extenze a rotace, flexe a rotace a laterální pohyb a do toho uvolnit krk a odpojit lopatky – super, super, super
vynikající cvičení, nápady a návody na lopatky, páteř, ramena, krk
„… Pustťe si MMA a stopněte si, kolik času má fighter neutrální pozici páteře…“
už v pondělí jsme lezli po zábradlí, dneska pokračování
jak na zábradlí, jak ze zábradlí, jak se chytit, když spadnete a jak se dostat zase nahoru
dřepy na zábradlí…
postavit se na zábradlí a stát minutu

„… Pustťe si MMA a stopněte si, kolik času má fighter neutrální pozici páteře…“

po desítkách otoček, dřepů, chůze po zábradlí jsem si uvědomil, že dělat dřepy na zemi nějak ztratilo na významu. To je strašně jednoduché… Komplexita pohybu je king. Dřepy na zábradlí jsou mnohem větší zábava
po té, co si Idův klient, který hrál toho času v NFL (americký fotbal) a na dřep dal 250 kg, zvrknul kotník, když si hrál s dcerou na trávníku, změnil Ido dost radikálně svůj přístup k tréninkuhodně jsme probírali box, MMA, různé bojové věci
můžu zodpovědně říct, že to, co dneska Ido ukazoval, TAKOVOU rychlost a sílu v úderu, pohybu a kopech – to jsem viděl u hodně málo lidí. Dokážu je spočítat na prstech jedné ruky. Někteří z nich jsou z filmu, ty nepočítám. Neskutečný pecky!
vzhledem k tomu, ze jsem se skoro celý život nějak okolo bojových umění ochomítal (a celkem i dost cvičil) bylo to překvapivé. Ido má jinou perspektivu (trochu…) než jsem se učil já, ale strašně moc mi ty věci rezonují a vidím je teď trochu jinak
na závěr – vyskákat 350 schodů po 5 kusech a potom ujít 400m po zábradlí
ušel jsem, k mému velkému úžasu, 350m, než jsem poprvé spadnul. Mezitímm na mě štěkali psové, fotili si mě turisti a tleskaly nádherný holky z fotbalového roztleskávacího klubu (no, to poslední jsem si vymyslel).
bylo to fakt dlouhé zábradlí, vedlo ze spoda nahoru u Velodromu, zatočený, člověk by řekl těžký. Ale byla to spíš meditace – teď a tady a plné soustředění na věc.
ani už nevím, co mě nebolí, asi všechno…

Ido Portal Internship, den IV

dneska uz jsem fakt utahanej jak malá mňauka
ráno mobilita, pohyb po zemi, různé kotrmelce a přetáčení a tak. Jak už jsem psal jednou (v Movement Campu), bolí vás záda? A zkoušeli jste kotrmelce? Fascinuje mě, jak mi lidi píšou, že to a to je zázračný cvik… není. Jenom jste se možná začali konečně hýbat.
Každý by měl dělat kotrmelce a různé legrace na zemi, tělo je potřebuje
posílení a příprava loktů a zápěstí na práci na kruzích. Zajímavé cviky, ale většinu jsem znal a dělal za jiným účelem dřív
„… pokud máte slabinu, tak ji kruhy najdou a využijí a bude vás to bolet…“
takže potom práce na kruzích, i když jsem nedělal muscle-up dobrých pár měsíců, dal jsem velmi pěkných, čistých 5×2, což jako dobrý, ale do ideálu daleko, daleko
vidět reverzní muscle-up naživo je zážitek – kolik znáte lidí, co na biceps curl dají svojí váhu (a vzhůru nohama v totální nestabilitě na kruzích)
otázka do pléna – víte, proč mají gymnasti tak velké bicepsy? Resp. z čeho?
výborné rozcvičení v dřepu, variace bez legrace
na co je dřep ? Může se v něm odpočívat, člověk se z něj může zvednout nahoru a dolů. Ale důležitější – je pohyb ze dřepu
locomotion vzorce. dneska už jsem dělali zajímavé věci, velmi pěkné varianty, jenom to zase bylo na hraně schopností (záměrně…).
asi dvě hodiny jsme to dělali, kdo byl na mém semináři nebo se nějak u mě učí, tak pochopí, co to znamenalo – peklo
potom pohodové shyby na stěně, pohyb na stěně, muscle up na stěně – prostě pohyb v praxi
„…vytvořil jsem spoustu protokolů. Všechny protokoly jsou na houby…“ :o]
diskuze o plánování. několik grafů – „…tohle najdete všude, tohle někde a tohle nikde…“. Asi hodinu a půl povídání, příhod atp. super.
zítra poslední den, únava je znát, přece jenom 7-8 hodin pohybu denně není procházka
„… Odpočíváte? Tak se adaptujete na odpočinek…“

“…naštěstí nejsem smeták, takže nemusím plnit žádnou funkci, ale můžu dělat věci, které mě baví…“

Poslední den

ráno opět mobilita, páteř, kotníky, kolena, hlava (resp. krk).
unilaterální, asymetrický strečing, 4 základní pozice, které se v systému používají. Neviděl jsem je nikde jinde (a to jsem viděl dost strečinku za svůj život), tohle je prostě “Něco”.
hodně diskuze o józe dneska a konceptech v józe používaných
spousta konceptu z bojových umění, které jsem neviděl a nevnímal, proč a nač. Tak teď mi hodně docvaklo, když Ido vysvětloval nějaký taneční koncept. Velmi, velmi, velmi zajímavé zjištění
“…naštěstí nejsem smeták, takže nemusím plnit žádnou funkci, ale můžu dělat věci, které mě baví…“
následně něco posilování formou her a různých pohybových drilů.
„…přímka je někdy ta nejméně efektivní dráha, člověk není robot, aby se hýbal rovně…”
dostali jsme příklady programu na BAS, SAS, nohy, postupné progrese na kruzích, návod co dál. Jak si dělat vlastní programy a na co dát pozor. Není to „rocket science“.
„…tohle je začátek…”

Závěrem

Jel bych znovu? Dost konceptů už jsem znal, dost nových, hodně věcí mi “docvaklo” nebo se spojilo
mám hodně nových myšlenek, které musím zpracovat, hodně dovedností, které si zapsat do nervového systému
nová cvičení a drily, ale to není důležité, žádný dril ani cvičení není zázračné, jde jenom o kontext a myšlenku
tohle byl můj třetí seminář s Idem, řekl bych, že první událost byla náraz, něco úplně jiného než jsem znal a uznával a v co věřil. * Movement Camp byl super, taky jsem se dost probral, tohle bylo už “méně”, ale přesto velice, velice dobré, už ne tak hluboko, ale spíš ladění současných znalostí. Propojování.
Ida znovu uvidím za měsíc a něco v Kodani, kam s ním jedu cvičit na víkend.
pak si myslím, ze si dám rok pauzu od školení a seminářů (si myslím, teď…), mám spoustu věcí, na kterých musím pracovat, ale možná to bude jinak, uvidíme. Bez toho, ze si nacvičím to současné a nezesílím natolik, abych to hladce zvládnul (a mohl si v pohodě hrát), není co dál učit (je, ale nemá to pro mě zas tak smysl). Asi.
byl tu kluk, který jel do San Francisca na seminář s Kelly Starretem ( z Mobility WoD). Foam rolling, strečing, softballový míčky v měkkých tkáních a tak. Za cca. měsíc byl na Idově semináři Movement-X a když přišel domů, obratem se přihlásil sem, na Internship, protože, jak říkal :”…tohle je něco úplně jiného…”.
takže jel bych znovu ? Určitě.

„…tohle je začátek…”

Mistr a Stojka

Minulý týden jsem měl seminář ve Zlíně. Co jsem ale fakt nečekal bylo to, že jeden z účastníků mého nedělního semináře bude Petr Čajánek.

Minulý týden jsem měl seminář ve Zlíně, v nádherném jóga studiu Satyam. Na programu byla Stojka a Pohyb. Klasika. Co jsem ale fakt nečekal bylo to, že jeden z účastníků mého nedělního semináře bude Petr Čajánek.

Ráno jsem dorazil na místo činu, rozkoukal jsem se, prozkoumal prostor na cvičení a za chvilku mi někdo podal ruku s tím, že :“…ahoj, já jsem Petr.“ A já koukám a teď mi v mozku jede děsivou rychlostí – Petr, Zlín, hokejka, puk, pohár, NHL, mistr světa, liga mistrů – ty vole to je Čajánek !

Málokdy se mi podaří dýchat stejný vzduch jako mistr světa, takže se mi nejdřív, zcela neznatelně, podlomila kolena. Hokej ?!?

Vzpomněl jsem si na jednoho kamaráda, co mě jednou lákal, ať přijdu hrát hokej. Když jsem mu říkal, že neumím bruslit, krátce se zamyslel a pak povídá : „To nevadí“.

Mistr světa – co ho jako já mám učit 😉 ? Učil jsem ho to, co ostatní – stojku a pak lezení, plazení, mobilitu, regeneraci a silová cvičení. Petr je fajn chlapík, který s pokorou přijímal moje pokyny a snášel, když jsem do něj šťouchal, aby se zpevnil nebo naopak uvolnil.

Takže i mistr světa v hokeji se učí stojku a plazí se po zemi – Petr Čajánek, jeho úžasná žena Kateřina a moje maličkost.