Defenzivní síla

Jestli trénujete jak generovat sílu, jak ji vytvořit a být silnější, je to jedna strana mince – ofenzivní síla. Pro život se nicméně musíte naučit, jak přijímat sílu, jak ji vstřebat. To je defenzivní síla.

Jestli trénujete jak generovat sílu, jak ji vytvořit a být silnější, je to jedna strana mince – ofenzivní síla. Pro život se nicméně musíte naučit, jak přijímat sílu, jak ji vstřebat. To je defenzivní síla.

bojovy_kluk

Ofenzíva

Kupte si „průměrnou“ (v uvozovkách, protože kdo chce být průměrný, že ano) knihu o posilování nebo si přečtěte jeden z miliardy článku na Internetu a naučíte se (možná…), jak zesílit. Ocitnete se ve smršti dřepů, kliků, nadhozů, deadliftů, presů a shybů, veslování a přítahů, dipů a já nevím čeho všeho ještě. A tohle všechno je o generování síly. O tom jak běžet rychle, jak startovat lépe, jak skočit dál, jak zvednout víc. A to je fajn. Síla je hodně fajn.

Nicméně v životě, na hřišti nebo v ringu nejste sami. Působí na vás další síly, často víc sil najednou. Nejrychlejší běžci navyklí na atletický ovál si v rugby moc nezaběhají, protože to je a/ velice nelineární běh b/ pokud nebudou uhýbat, tak je velice rychle někdo sejme. A teď je otázka, co se stane při tom nárazu.

Defenzíva

Ten náraz způsobí změnu směru, vychýlení z pozice, špatný dopad, ne úplně ideální postavení končetin, úhel kloubů a vůbec. A pak musíte sílu vstřebat, pohltit. A to bych nazval defenzivní silou.
V boxu nebo v bojových uměních si lze snadno představit (a každý to tam zažil) že člověk prostě špatně kopne nebo praští, ruka mu sjede a pohmoždí si zápěstí (jak tomu zabránit je tady, jeden z příkladů defenzivního tréninku) nebo prsty.

Ying a yang

Obě schopnosti práce se silou se dobře doplňují. Nicméně, neznám nějak moc lidí, co trénují defenzivní sílu. A pojďme si uvědomit, že se nejedná pouze o bojová umění, MMA, box apod. Vezměte si třeba tak „jednoduchou“ věc, jako je běh – jak se pohybovat dopředu je jedna věc, jak ale dopadnout je věc druhá. Jinými slovy, jak absorbovat tu sílu, aby vám (v dlouhém horizontu) neublížila.

Zranění se nestane ve správné pozici, kterou člověk dobře ovládá. Zranění se vyskytne, pokud se dostaneme za hranice toho, na co jsme zvyklí.

Nebo mám kamarády, co hrají basketbal nebo volejbal – učí vás jak vyskočit vysoko, vysoko nahoru. Dost přípravy je právě na ten výskok, na vygenerování síly. A učil vás taky někdo někdy jak dopadnout ? Jak absorbovat ten náraz ? Jestli ano máte štěstí. Co třeba lyžaři ? Technika dobrý, naučíme se sjet z kopce, ale jak se vypořádat s tím, že se vám v boulích zkroutí kolena a ještě si do toho nadskočíte a pak dopadnete ?

Zranění se nestane ve správné pozici, kterou člověk dobře ovládá. Zranění se vyskytne, pokud se dostaneme za hranice toho, na co jsme zvyklí. Do pozice, kterou nedokážeme kontrolovat a na kterou nejsme připraveni. A to se prostě stane, jenom otázka času.

Neexistuje žádná špatná pozice, jenom pozice, na kterou nejsme připraveni.

Ido Portal

Jedna unce prevence

A pokud si chcete pořádně „hrát“, tak je dobré, ba nutné, mít odolné a robusní tělo. A to nejsou jenom svaly, ale hlavně pojivové tkáně – šlachy, vazy, klouby. Ve Wing Chun Kung Fu bylo ve formách, které jsme procvičovali, dost a dost drilů, o kterých jsem si myslel (a určitě ne sám), že jsou to bojové techniky. Můj dnešní názor je to, že to byla příprava na „oh shit moment“. Na okamžik, kdy se něco nepovede, kdy vás někdo kopne do kolena, kdy se dostanete do špatné pozice, kdy ztratíte rovnováhu, kdy špatně došlápnete… Jenom jsem to tenkrát nechápal. Celý Wing Chun mi dneska ostatně připadá, jako návod, jak se hýbat a u toho bojovat :o).

V Ido Portal Method se podobným praktikám věnuje dost a dost času. Část učím na seminářích „Pohybu“, hodně se tématu budeme věnovat na semináři „Silná kolena“.

Kde jinde procvičovat „špatnou“ pozici, než právě v klidu, pod kontrolou, v tréninku.

Dobrá pozice neexistuje

Je utopie se domnívat, že dokážete vždy udržet bio-mechanicky dobrou pozici. Sport, boj, banánová slupka nastražená na ulici – to je reálný život.

A pak je celá řada případu, kdy se člověk do podobných pozic dostává dobrovolně. Podívejte se třeba na Barboru Špotákovou a tenhle vynikající snímek (dal bych kredit, ale nevím bohužel, kdo to fotil).

barbora_spotakova

Vidíte tam něco bio-mechanicky dobře ? Levé zápěstí možná :o) ? To je korektní pozice, co ? Podívejte se na volejbalisty a jejich smeč. Už zmiňované lyžaře. Zápas. Fotbal a úrazy kotníků a kolen. Nadhazovač v baseballu ? Vaše vlastní pozice, když uklouznete v zimě na chodníku ?

Najedeme dost a dost případů a všude kolem sebe.
Vítejte v realitě.

Wushu Stretch

Jste ohební ? Nebo chcete být ohební ? Tenhle článek popisuje, jak moc se dá ve strečingu pokročit za pár měsíců.

Jste ohební ? Nebo chcete být ohební ? Chcete flexibilitu ? Tenhle článek popisuje, jak moc se dá ve strečinku pokročit za pár měsíců.

Malá sázka o velký rozsah

Jak jsem psal tady, před pár měsíci jsem se vsadil s kamarádem z Hong-Kongu, kdo si dříve dá špičku pod bradu. Zatím tam nejsme ani jeden, ale už máme oba špičku napnuté nohy na čele.

Když jsem se o tom dohadovali, tak jsem tipoval 3-4 měsíce práce. Trvalo to 9 měsíců… Nebylo to každý den, někdy jsem měl dlouhou pauzu, takže to možná (určitě…) jde rychleji. Nicméně čím víc se znám a poslouchám, tím jsem někdy prostě věděl, že si musím dát pauzu a odpočívat. Tohle byl víceméně takový vedlejší projekt, ten hlavní je pořád stojka. Je dobré mít pár cílů, hlavních i vedlejších a přepínat mezi nimi.

Co je to ten Wushu stretch ?

Ten název pochází z Číny, je to příběh o mistrovi bojových umění, který si na dvorku procvičoval svoje dovednosti a chlapci, který ho viděl a následně oslovil. Chtěl se také naučit bojovat a mistr mu řekl, že pokud za 45 dní (myslím…) dá špičku svojí napnuté nohy pod bradu, tak ho vezme a bude ho učit. I chlapec nelenil, rozcvičil se řádně a mistrovu podmínku splnil. Moji bojoví kamarádi možná v komentářích doplní, jak to vlastně bylo (jména, letopočet, lokalitu atp.), ale tak hrubou představu máme :o)

Ja bych se teda nenaučil nic, 9 měsíců je o maličko víc, ale zase jsem mlád 40 let, ne 12 nebo kolik byl ten hošík.

Co mi to přineslo ?

  • velkou, i pro mě až nereálnou mobilitu.
  • můj dřep s činkou na zádech se rapidně změnil. Úplně bez problému ATG dřep (a to jsem vždycky dřepoval OK, ale teď je to úplně jinde)
  • obrovský pokrok v mobilitě kotníků
  • ač rozsah pro tenhle stretch najdete hlavně v zadní části nohou, i záda se protáhnou a uvolní
  • uvědomil jsem si (znovu), jak je potřebná flexe páteře, nejen extenze kterou dělám v různých typech mostů
  • to co dřív bylo obtížné, je teď směšně jednoduché
  • to co dřív bylo nemožné, je teď obtížné
  • celkově je můj rozsah velice, velice dobrý o půlnoci a bez rozcvičení
  • mnohem větší svoboda pohybu než jsem měl. Dokážu se teď hýbat mnohem mnohem lépe (v extrémních pozicích)
  • trpělivost, trpělivost, trpělivost…
  • pokud bych fakt neměl cíl a sázku s Andresem, tak bych to možná nedal
  • jak to tak bývá, naučil jsem se o svém těle a postupu dost a dost
  • normálně je flexibilita a uvolnění z VELKÉ části mentální hra, když vám to vysvětlím, tak dokážete části těla uvolnit a povolit celkem rychle, ale tohle bylo za hranici
  • překážky jsou od toho, aby vás otestovali, jak moc tu danou věc/dovednost/znalost chcete

Udělal bych to znovu ?

Pokaždé, když se mi něco zadaří, něco se naučím, tak se ptám sám sebe, jestli to za to stálo. Jestli bych to udělal znovu. Wushu stretch ? Na 100 %. Benefity jsou mnohem, mnohem větší než jenom hodně hluboký předklon.

Jak na to ?

Neexistuje jeden postup a jedna technika (resp. můžete to zkusit, ale nevím nevím…). V mém případě to byla kombinace – pulzy, silový strečing, dlouhých aktivních výdrží, soustředění se na různé části celého řetězce a jejich izolace a protažení… Tělo není stabilní, neustále se mění (viz. list ) a tomu by měl odpovídat i postup. Pár dnů to, pár dnů ono, ale postupně se hrabošit potřebným směrem. A mít trpělivost :o)

Postupné zlepšení

Pokud se vydáte na podobnou cestu, nečekejte cíl za měsíc. Ani za dva. Každá obtížná věc něco trvá a tohle je obtížná věc. Kdyby to bylo jednoduché, tak to umí každý a stojí se na to fronty.

21.srpna 2012

Tady jsem se o tomhle protažení poprvé doslech a zkusil, jak na tom jsem. Víceméně jsem to instantně zamítnul jako totálně nereálné a nepotřebné. Chyba. Můžete vidět, že moje flexibilita nic moc velkého. Hohoho….

wushu_stretch_zacatek

23.října 2013

Na základě tohoto obrázku jsme se s Andresem vsadili. Nemám bohužel fotku, jak jsem na tom ten den byl, ale tak nějak to začalo. Řekl bych, neskromně, že dost naprůměrná mobilita – zkuste dát loket na špičku protilehlé nohy. Jak to šlo ?

loket_na_spicce_nohy

23.února 2014

Velké zlepšení, už nějakou dobu na tom pracuju. Začal jsem experimentovat s různými technikami, pochopil jsem, že musím hodně uvolnit i kotník. Stejně tak pomohlo střídání výšky nohy – jednou dole, jednou nahoře, jednou uprostřed. Časem člověk začne cítit jednotlivé svaly, kde přesně jsou pevné a kde je potřeba je rozpustit.

wushu_stretch_progress

6. dubna 2014

Tady někdy jsem začal vidět světlo na konci tunelu. Jednou jsem se i dotknul palcem hlavy, ale nedokázal jsem to zopakovat, takže to nepočítam. Dalších pár týdnů jsem se neposunul ani o píď a bylo to spíš horší. často mám takovéhle rekordy – něco se povede a pak mi to nejde ani za boha. A pak se to objeví znovu a znovu a je to častější. A pak je to najednou nové „normální“.

wushu_stretch_progress_2

29.června 2014

A hurá, tady se z toho stalo „normální“. Podařilo se mi to tři dny za sebou, takže jsem usoudil, že je čas na fotku. Jak vidíte na výrazu v obličeji, nebyl to ten nejpříjemnější okamžik v mém životě, ale dneska je to zase o kousek lepší.

wushu_stretch_konec

Andres to dal taky, asi 14 dní po mně.

andres

Kam dál ?

Tak určitě noha pod bradu… Ale jde to ještě dál, koukněte se na Summer O’Black, takto velice pilné studentky ze stáje Ido Portala. Ten dřep s nohou za nohou už dám, ale tu nohu mám zatím od hlavy dost daleko.

summer_oblack

Tady je dost dalších příkladů, kam až se dá s mobilitou jít. Dost dovedností mi ještě chybí, ale to se poddá, nepracuju jenom na mobilitě. Časem.

Trpělivost přináší dobrou mobilitu :o)

Jak se (ne)stát Gumídkem

‚Natahovat se nebo se nenatahovat ? Toť otázka.‘ I tak by se mohl ptát novodobý zmatený atlet. Stejně jako v případě jídla, tak i u stretchingu platí, že člověk neví co má dělat a z každé strany slyší něco jiného. A platí, stejně jako v jinde – 99% těch informací je na nic.

‚Natahovat se nebo se nenatahovat ? Toť otázka.‘ I tak by se mohl ptát novodobý zmatený atlet. Stejně jako v případě jídla, tak u stretchingu platí, že člověk neví, co má dělat z každé strany slyší něco jiného. A platí, stejně jako v jinde – 90% těch informací je na nic.

Rád bych upozornil na to, že z vlastní zkušenosti celkem vím, o čem mluvím (což ostatně platí pro celý tenhle web…).

Prošel jsem období extrémního uvolnění a každodenního stretchování a následně několit let, kdyz jsem neudělal nic, o čem by se dalo říct, že je to stretching. V obou případech jsem poslouchal někoho, kdo tvrdil že stretching je strašně důležitý nebo naopak je to úplně zbytečná věc a já tomu uvěřil.

Obojí byla chyba.

Moje zkušenosti

Jak uvidíte níže na obrázcích, nedá se říci, źe jsem nějak zatuhlá bytost. Od přírody ale nijak pružný nejsem, stretchovat jsem nicméně začal někdy v šesti letech na karate (Suzukiho systém z jedné super slovenské knihy) a následně zblblý filmy s Jean Claude van Damme to pokračovalo dál a dál.

Totálně mylně jsem usoudil, že abych byl dobrý bojovník, musím udělat rozštěp mezi židlemi (dneska bych asi volil Volva :). Takže jsem se k tomu postupně dopracoval (to mi bylo cca. 16).

rozstep_mezi_zidlemi

K nejlepšímu bojovníkovi mi to nějak moc nepomohlo (vůbec, dokonce bych argumentoval, že mi to ublížilo), ale dokázal jsem celkem dost dobře kopat a velice dobře jsem se uvolnil. A díky svojí pružnosti jsem si dokázal přivodit i různá zajímavá zranění. Můj rozsah totiž nebyl moc pod kotrolou.

Co je vlastně stretching ?

Co to vlastně znamená dělat stretching ? Najdeme 183432 různých definic, postupů a návodů, principů a pozic, které „musíme“ dělat. Pokud ale zrovna nezávodíte v tom, jak dostat nohu za hlavu, budete se asi protahovat za jinými účely. Nicméně definici bych maximálně zjednodušil – zlepšit pohyblivost vašeho těla.

Jestli chcete delší sval (to asi ne…) nebo větší kloubní rozsah (možná) nebo tělo bez bolesti (určitě), je potřeba se nějak protahovat.

Stačí jenom cvičit ?

Pokud děláte dřep, je to stretching nebo ne ? Co třeba „bojovník I“ v józe, je to stretching ? Ano, obojí ano. Tělo se určitě nějak protahuje. Stačí to ? Mít třeba dva tři „zázračné“ cviky na všechno ? No, to záleží na tom, co člověk chce, že ano. Podle mého názoru nestačí. Tělo je příliš komplikované a složité a pokud se chcete dobře pohybovat (plus mít celou řadu dalších bonusů), budete potřebovat víc. Mnohem víc (samozřejmě v závislosti na současné situaci vašeho těla).

Vezměte si třeba olympijské vzpírání – obrovská výbušnost, super síla, masivní nároky na pružné a mobilní tělo. Stačí tedy jenom vzpírat ? Podle mých zkušeností ne (ale já jsem zase houby vzpěrač…). Nicméně pokud stretchuje Klokov, měli by jste asi i vy.

Můžete se určitě protahovat s činkou, já to taky někdy dělám, ale dělám i hodně dalších věcí.

Jak moc je moc

Pokud konkrétní rozsah pohybu neovládate silou, nejste schopni s kontrolou třeba „zahučet“ do provazu a na nohou (bez pomoci rukou) se (na)zvednout zpět, tak jste za hranicí. Tělo je schopné povolit dál (s pomocí externí síly nebo gravitace), než samo ovládá. Což není dobře. Jste ohební (rozsah), ale nejste mobilní (rozsah s kontrolou).

Ani náhodou neplatí, že víc je lépe. Záleží jak jste ohební, jakým stylem. Já jsem dokázal dát na zem dlaně (a mnohem víc…) skoro vždy, ale ani náhodou mi to nezaručovalo, že mě nebolely záda. Často právě naopak. Když mi někdo řekne, že chce být ohebnější, tak opatrně co si přejete – možná budete, ale třeba to bude pro vaše tělo mnohem horší, než teď.

Pasivita není na místě

Je možná na místě si trochu ujasnit terminologii – mluví se o flexibitě, pružnosti, ohebnosti, mobilitě, uvolnění. Bez ohledu na definice můžete mít schopnost se bez větší námahy dostat do rozštepu na zemi a sednout si. Nebo dokážete mrsknout nohou a kopnout s ní někam nahoru. A teď – dokážete se v tom rozštěpu udržet třeba centimetr nad zemí ? Nebo se zvednout o pár centimetrů nad zem a bez rukou ? Jenom silou, jak se vzepřete nohama o zem ? Nebo u toho kopu – dokážete kopnout pomalu a zastavit nohu v té nejzažší pozici ? Jestli je odpověď ne, pak máte možná ohebnost, schopnost protáhnout sval, to je fajn. Ale nedokážete to kontrolovat, nemáte v těch nejzažších pozicích kontrolu, sílu.

A to vám, dříve nebo později, nějak ublíží.

Blahoslavení tuzí

Můžu vám s klidným svědomím sdělit, že pasivní ohebnost, rozsah bez kontroly nebo síly, je horší, než žádný rozsah. Blahoslavní tuzí. Pokud vám tělo umožní pohyb do rozsahu, kde mají svaly, šlachy nebo vazy držet a přenášet sílu, pak může dojít, a často dojde, ke zranění. Já jsem nebyl vyjímkou, měl jsem dost a dost problému. V průběhu let jsem se o těle naučil dost, abych se z toho zase dostal, ale trvalo mi to dost dlouho.

Představte si, že se předkloníte za účelem se protáhnout, chcete se dotknout špiček nohou. Gravitace vám pomůže, vy se hezky uvolníte, dotek špiček a…a…a pak nic, protože se nedokážete narovnat zpátky. Nedokážete se zvednout, protože nemáte sílu ten rozsah kontrolovat a umíte to jenom „dolů“, ale nahoru vás zvedá jeřáb. Absurdní představa ne ? Ale většina lidí se přesně takhle protahuje – pasivně.

A za cílem dotknout se špiček, dostat se do lotosu, udělat provaz nebo co já vím všechno, dělají svému tělu strašlivé věci. To ale přece není cíl, ne ? To je cesta k něčemu, ne cíl.

loket_na_spicce_nohy

Právě dobrá kontrola pohybu v mezních pozicích – tam je síla a prevence před zraněním. Pasivní protažení ? Tam ne.

Recept na katastrofu

Nikdy, nikdy, nikdy nesmíte jenom pasivně viset ve svých tkáních. To je recept na katastrofu. Tělo musí být aktivní. v protahování. Stejně tak potřebujete aktivní mysl. Pokud se protahujete u televize, dříve nebo později začnete vnímat film a ne svoje pocity a pak je něco špatně. Dobrý pohyb je „teď a tady“, plně přítomní a pozorní, ať se jedná o běh, vzpírání nebo lezení po stěně.

Nikdy, nikdy, nikdy nesmíte jenom pasivně viset ve svých tkáních.

Proč vlastně ?

Další otázkou je, proč to vlastně dělat – a je spousta, spousta odpovědí. Já se dneska v podstatě protahuji v podstatě pořád – každý můj tréning pracuji na zápěstí, ramenou, bocích, páteři, kotnících, kolenou… Moje tělo se otevírá víc a víc a umožňuje mi o trochu víc. Lepší pohyb, větší svobodu v pohybu, větší možnosti. A to je důvod proč by měl každý pracovat na mobilitě – větší svoboda a možnosti pohybu.

Moje důvody ? Zdraví, kompenzace mého sedavého stylu života, práce na disbalancích, posun v tom, co dělám, robusnost a prevence proti zranění. Dneska se ale protahuji o dost jinak než dřív – je to víceméně všechno silový stretching (já tím vlastně posiluju). I když mě vzbudíte o půlnoci, tak mám neustále cca. 80%-90% rozsahu. A ten se pořád zvětšuje.

Wushu stretch

Před dlouhou dobou jsme se s kamarádem z Hong-Kongu „hecli“, kdo dá dřív špicku napnuté nohy pod bradu. Zatím tam nejsme ani jeden, ale oba už máme špičku na čele.

wushu_stretch_konec

Odhadoval jsem to na 3-4 měsíce práce, nicméně zabralo nám to oběma přes 9 měsíců. Já byl první, ale asi o 14 dní, byla to pro nás oba dost fuška.

A o tom, jak jsem to udělal a co mě to naučilo napíšu přístě.

Optimální strava

Pokud nežijete někde v jeskyni, tak do vás neustále narážejí zprávy o tom, co máte jíst, kolik lžiček čeho je nutné sníst každý den. Co naopak nejíst. Co jíst ráno, co večer. Jak je zdravé hladovět. Je to chaos.

Pokud nežijete někde v jeskyni, tak do vás neustále narážejí zprávy o tom, co máte jíst, kolik lžiček a čeho je nutné sníst každý den. Co naopak nejíst. Co jíst ráno, co večer. Jak je zdravé hladovět. Jak je důležité jíst pravidelně. Že je fajn vynechat snídani. Je to chaos. Nechci ale psát o tom, co jím k snídani a co je dobře. Ono je možná „dobře“ úplně něco jiného.

Dieta sem, dieta tam

Předem bych chtěl sdělit, že tohle je VELICE kontraverzní téma. Psát něco o jídle – to je velké otevírání pandořiny skřínky. Lidé jsou velice citliví na to, když jim někdo vysvětluje, že to či ono není úplně ideální (chleba, mléko, brambory, polystyren…) a oni to přitom už jedí posledních 40 let a je to v pohodě a jsou strašně zdraví. v tomhle odvětví je dost posvátných kraviček… Tak jdeme na to. Zkusil jsem asi všechno – byl jsem dva roky vegetarián, což jsem asi nedělal dobře, ale v té době mi to spíš ubližovalo. Když bylo moje náboženství CrossFit, tak jsem dodržoval Zone, pak jsem dlouhou dobu „jel“ v Paleo. Jedl jsem hodně maso. Jedl jsem hodně karbohydrátů, hodně tuků málo tuků. Prostě jsem zkoušel snad všechno, moje znalosti nejsou jenom vyčtené a teoretické. Zároveň jsem byl vždycky dost aktivní a pozoroval se, vím co se mnou ten který režim dělal.

Dneska tak plus mínus dlabu všechno, snažím se poslouchat sám sebe, svoje tělo a svoje potřeby. A když jsem v Itálii, tak jím těstoviny a zmrzlinu, protože to tam dělají úžasně a byla by chyba to neochutnat (podle mého).

Zdravá strava ? Jak pro koho

Když hodně zvedám železo, mám chuť na maso a jím ho dost. Po týdnu yógy na Sri Lance jsem maso nemohl ani vidět. Když jsem hodně boxoval, vypadalo to zase jinak. Strava by určitě měla odrážet aktivitu člověka, ať už fyzickou nebo mentální. Pokud někdo těžce manuálně pracuje, mlátí celý den krumpáčem do asfaltu, tak po něm nemůžete chtít, aby jedl hlávku salátu a rajče. Nebo můžete, ale asi to dlouho nevydrží. Na druhou stranu, pokud někdo sedí celý den u počítače, tak je možná salát a rajče OK.

Stejně jako cvičení a tréning, tak i jídlo je podle mého individiální záležitost a neexistují univezální řešení a návody. Každý je jiný.

Jaké to bylo v Zóně

Když jsem crossfitoval a zonoval (Zone diet), tak jsem měl 4% BF (tělesný tuk) a přitom výkon jak závodní kůň. Ale nebyl jsem moc člověk, se kterým se dá jít pokecat na pivo (pivo jsem nepil). Byl jsem dost vynervovaný tím co jíst a pokud někam pojedeme na výlet, co si s sebou vzít do baťůžku, abych měl optimální příjem. Odpočítával jsem si olivy a odřezával kuře, abych ho měl akorát. Fungovalo to super, ale byla to super pakárna. O Zone a vlivu na můj výkon v CrossFitu jsem psal závěrečnou práci, když jsem dělal trenérský kurz. Rozhodně to mělo výsledky a to velké, pro mě totálně neočekávané.

Celá moje dieta tenkrát skončila tím, že jsem seřval svojí ženu, že mi ukradla dvě mandle z mojí pečlivě odpočitané hromádky. Pokud si skutečně měříte a vážíte všechno co konzumujete, má to určitě výsledek. A ten má ale dvě strany, možná to byla optimální strava, ale já sám jsem v optimálním stavu rozhodně nebyl. Dneska sice nemám na briše vidět žíly, na druhou stranu jsem víc v pohodě.

Hladovky

Hodně jsem experimentoval s „intermittent fasting“, krátkodobou hladovkou. Pro zdraví doporučuju, pro výkon – někdy jsem měl lepší výsledky, když jsem třeba 24 nejedl nic (tak jako mimochodem – to samé funguje pokud občas málo spíte, takže to doporučení na konstantních 8 hodin spánku je dost mimo). Hladovky dělám doteď, občas, ale nic pravidelného, náhodně.

Hlad provázel lidstvo po celý jeho vývoj a pokud nedokážete pár hodin (nebo den, dva) nic nejíst, tak se nad sebou vážně zamyslete.

Řecký býk

V Řecku na kettlebell lifting kurzu byl jeden místní kluk (bohužel jsem zapomněl jeho jméno) a byl neskutečný – silný jak býk, úžasná silová vytrvalost, atlet jak blázen.

recky_girevik

Vtipné bylo, když se ho američani ptali, co jí, jaké uživá doplňky, připravili si tužtičku a poslouchali. Chvilku na ně koukal a pak odpověděl, že někdy nejí nic, protože na to nemá peníze (něco jako doplňky asi ani neznal).

K obědu jsem měli vždycky nějakou zeleninu, hranolky a skopový gyros. Můžu vás ujistit, že ten řecký borec nenechal ani jednu hranolku. Nenechal na talíři vůbec nic.

Co je optimální ?

Dneska mám na jídlo „trochu“ jiný názor. Můžete jíst „optimálně“, maso a vejce a zeleninu a ořechy a avokáda a ovoce (to je moje šablona, které se držím více méně teď). Ale žijeme trochu v bublině – jíme tak, protože tak jíst můžeme, většina z nás si jídlo kupuje a nepěstuje, maso si neloví a tak. Stejně tak pokud jste vegetarián a baštíte v prosinci rajčata, salát (nebo mango), protože ho můžete někde koupit. Je to čistě „protože můžeme“, oportunistická věc. V Čechách v zimě rajčata ani mango nerostou.

Sám jsem poznal, jak je možné tělo vybalancovat. Pokud se skutečně znáte a jíte dobře, budete fungovat jak dobře namazaný stroj, perfektní funkce. A pak si vezmete chleba nebo pizzu nebo se přecpete špaget a bude vám víceméně blbě a druhý den v tělocvičně budete totálně nanic. Protože jste na něco navyklí.

Víte, co je optimální strava ? Cokoliv. Mělo by to totiž být naopak – ne jíst vybranou stravu a být v pohodě. Známka ideálního zdraví je podle mého to, že sníte cokoliv a budete super fungovat.

Nechci nikoho nabádat, aby se začal stravoval v Burger Kingu a zajídal to mufinama a tak trénoval na katastrofální scénář. Nemusíte být ve speciálních jednotkách ani voják nasazený v Iráku, aby jste tohle docenili. Pak můžete cestovat, odjet na služení cestu, jíst na návštevě nebo, pokud se ocitnete někde v mezní situaci, tak zvládnete fungovat na konzervách.

Jogín a lukostřelec

Určitě znáte :“Jsi to co jíš“. To není správně. Prashanti de Jager, ayurvédský odborník, jogín a lukostřelec na jednom kurzu prohlásil větu, na kterou si vždycky vzpomenu, když o něčem podobném mluvím :“Člověk není to co jí. Člověk je to, co dokáže strávit.“

prashanti

Což je obrovský, obrovský rozdíl. Trávicí systém, trávení je extrémně důležitá věc. Můžete jíst vybrané jídlo a konzumovat spousty drahých doplňků, ale pokud je vaše Agní – oheň, co to má všechno dobře zpracovat a vstřebat, poškozený, tak z toho prostě nebudete mít užitek. Pokud na druhou ustranu dokážete „sešrotovat“ cokoliv, zpracovat všechno a ze všeho vytáhnout maximum – potom můžete jíst rezavé hřebíky a pořád to bude OK.

„Člověk není to co jí. Člověk je to, co dokáže strávit.“

Možná znáte podobné typy – jedí jednu chlebovou placku, zapijí to Colou a pak celý den na pláži mastí Capoeiru, má záporný tělesný tuk a energie na rozdávání. A druhý typ se snaží držet dietky, dodržovat režim, správně spí – a nic. Potom je možná dobré hledat problém trochu jinde (a může jich být dost) a na různých místech.

K dobrému zdraví se možna dobereme pomocí kvalitního jídla, pravidelného spánku atp. A pak můžete sníst cokoliv a budete dobře fungovat. Ale možná taky ne. Jak nás učí Nassim Taleb – přílišná optimalizace živému organizmu škodí (jeho knihy vřele doporučuju, rozsvítí se vám…A věřím, že si je dokážete najít na Amazonu sami :). A to platí i pro trénink nebo ve stravování. Občasná, možná náhodná chyba, je pro systém velice prospěšná.

Pokud bych měl článek shrnout – ideální je, když dokážete optimálně fungovat na jakékoliv stravě. To je známka dobrého zdraví.