Září 2014 – Old Petr Ruzicka

Pozice rukou ve stojce

Pozice rukou ve stojce je vcelku důležitá věc. Kam a jak je na zemi umístíme logicky ovlivňuje, jak bude stojka vypadat. Tak jak ?

Pozice rukou ve stojce je vcelku důležitá věc. Kam a jak je na zemi umístíme logicky ovlivňuje, jak bude stojka vypadat. Tak jak je na zem dát? A kam? A proč? Všechny následující řádky jsou pro začátečníka, který neví, jak na to. Pokročilý ví své :o)

Šíře

Ideálně jsou ve stojce vaše ruce pod rameny. Tj. dlaně na šíři ramen. Je to stejné jako když stojíte na nohou – chodidla moc blízko u sebe znamenají menší základnu a menší stabilitu. Chodidla moc daleko, když máte široký postoj, jsou sice super základna, ale začne být obtížná předozadní stabilita (které ve stojce není nikdy dost).

V obou případech – moc široké, málo široké – musíte použít víc svalového úsilí pro držení pozice.
Takže ideálně začněte s postojem na šíři vašich ramen. A kontrolujte se na fotkách nebo ať vám někdo poradí – ja jsem skoro rok byl o dost jinde než jsem měl být, Yuval mně ukázal, že zas tak široká ramena nemám :o).

Tip

Užší stojka, užší pozice rukou, je dobrá pro kontrolu rozložení váhy na rukou. Pokud „tlačíte“ do jedné ruky víc, máte na ní víc váhy, potom v úzké pozici začnete přepadávat na opačnou stranu.

Ve stojce si ze zápěstí děláte kotník, z lokte koleno, z ramena boky.

Pozice rukou

Ukazováčky jsou rovnoběžně a směřují, logicky, dopředu. Ostatní prsty se rozprostřou do stran, zkuste udělat „žábu“. Rozevřené prsty jsou fajn, poskytnou vám větší základnu. A ve stojce není základny nikdy dost.

O co se opřít

Když dáte ruce na zem a „zastojkujete“, vykopnete nebo se prostě nějak dostanete nahoru :o), tak se prsty sevřou, zatnou do země. Představte si, že máte na zemi papír a chcete ho „zmuchlat“, ale naplacato. Ruka potom vypadá takhle.

Klenba na ruce

Podobný tvar ruky vám dá tři plochy, o které se můžeme opřít. Ten pohyb, kdy se prsty „zatnou“ do země, kdy muchláte papír, vlastně vytvoří na dlani klenbu. A pamatujte – ve stojce si ze zápěstí děláte kotník, z lokte koleno, z ramena boky. Takže nejen, že všechna tři místa musí zesílit a zvyknout si na zátěž, ale práce (a snaha o rovnováhu končetin) je podobná. Jinak, rovnováha neexistuje, ale to účastníci kurzu „Stojka I“ chápou :o)

A ty tři plochy jsou

prsty, jejich začátek
první kloub prstů
pata dlaně

Čím víc budete trénovat a stoj na rukou poznávat, tím víc si začnete „hrát“ a zkoumat různé pozice – někdy širší, někdy užší. Jako se vším, není jedna nejlepší pozice, záleží na kontextu, situaci a denní době a postavení Měsíce :o).

Howgh.

Dřep má mnoho podob

Po té, co jsem napsal článek ‚Židle chudého muže‘, spustila se lavina dotazu, co dělat když mě ve dřepu bolí nohy, co s tím, když jsem ztuhlý, jaká je správná pozice atp. Moje dnešní práce právě na některé otázky odpoví.

Kopec otázek

Snad neuplyne den, kdy bych nedostal zprávu, e-mail nebo neviděl někde na Internetovém fóru dotaz, týkající se dřepu, konkrétně mého článku Židle chudého muže. Článek má k dnešnímu dni 11.615 unikátních přečtení za 3 měsíce, dočkal se vydání na jiných serverech, jejichž majitelé mě kontaktovali, takže ho vidělo opravdu hodně lidí. Dnes bych tedy rád odpověděl na nejčastější dotazy, připomínky a také vcelku častou zdrcující kritiku.

Pravda je, že před pár lety bych s tímhle vším absolutně nesouhlasil.

Vezměte prosím v úvahu, že tohle všechno je dneska můj názor. Dneska a názor. Je možné, že zítra ten názor změním. Nebo za rok. Nebo vůbec. A nemám s tím problém, tohle je jenom otisk mých myšlenek v čase. A názor proto, protože to možná není pravda. Pravda je velice subjektivní záležitost a já netvrdím, že tohle je ta „jediná správná cesta“. Pravda je, že před pár lety bych s tímhle vším absolutně nesouhlasil :o)

Tak šup, do dřepu a jdeme na to…

Správná pozice

Určitě už všichni znáte mojí oblíbenou průpovídku, kteroužto mám od svého učitele jménem Ido Portal: „Neexistuje špatná pozice, jenom pozice, na kterou nejste připraveni.“ (tak teď už jí znáte :). Možná vás překvapím, ale není jeden správný dřep. Je mnoho variant a všechny mohou být dobře. Vezměte si tyto dvě pozice.

Vpravo je pozice vzpřímená,tzv. neutrální páteř, ramena jsou dole, hlava vzpřímená, kolena někde nad špičkami nohou.

Vlevo je pozice uvolněná, páteř ve flexi (ohnutá), ramena totálně u uší.

Neexistuje špatná pozice, jenom pozice, na kterou nejste připraveni.

Ido Portal

Obě pozice jsou jak den a noc – velice rozdílné. Která je dobře ? Obě. Obě jsou naprosto v pohodě. Pozice vzpřímená „vypadá“ asi „správněji“, podle všech pouček a učebnic. Je ale energeticky o dost náročnější než ta druhá. Takže si člověk moc neodpočine. Pokud máte před sebou třeba jídlo, a chcete si pro něj sáhnout, tak buď „doťapete“ vzpřímeně pro kus chleba nebo, a to je asi pravděpodobnější, povolíte, ohnete se a ulovíte kus jídla.

Ve vzpřímené pozici ale nějak podobně budu vypadat, když si naložím činku na záda a rozhodnu se udělat dřep či dva. Nebo pět. Nejsem idiot. Ale tohle není dřep s činkou ala Mark Rippetoe.

Pozice uvolněná je ale…uvolněná. Umožňuje mi relaxovat a protáhnout záda. Uvolnit se. Vydechnout.

Mimochodem – byly jste někdy na „tureckém záchodě“ ? Jsem teď zrovna v Chorvatsku a byl jsem na něm včera. Zkuste si někdy takhle „odskočit“ a být totálně rigidní, vzpřímený, rovný. Good luck 🙂

Obě pozice jsou trochu extrém, schválně jsem trochu přehnal to, jak vypadají. Existuje nekonečné množství variant mezi nimi – pozice páteře, kolen, ramen, kotníků, lehká rotace tu i tam. Kde to je ještě podle učebnic správně a kde uź to začne být špatně ? Pokud nechcete dopustit, aby kolena „šla“ před špičky a chcete zachovat rovnou páteř, tak budete pohybově dost omezení. A pokud vaše páteř nesnese flexi a rotaci (bez jiné zátěže, než je vaše vlastní tělo) nebo kolena vybuchnou, když se ve dřepu dostanete na špičky, lehce kolena zkroutíte atp. – tak máte větší problém.

Opotřebení

„Když budeš takhle pořád sedět, budeš mít artrózu“. Ano, pokud bych takhle seděl „pořád“, hodiny denně, tak je pravděpodobné, že se tělo v této pozici „opotřebuje“. To samé platí pro sezení, stání a ostatně jakoukoliv jinou činnost. Málo dřepu – špatný. Moc dřepu – taky špatný. Moc času v „perfektní“ pozici ? Hádejte… Taky špatný.

Mravenčení v nohou

Častý dotaz je na mravenčení v nohou, které se přičítá nedokrvení dolních končetin. Upřímně nevím, možné to je. Pozice dřepu je pozice velice „kompresovaná“, tělo je velmi stlačené a tím může být omezená i funkce krevního oběhu. Pokud na to nejste zvyklí, tak vaše krev nebude „normálně“ skrz ty stlačené trubky krevního řečiště dobře proudit. To neznamená, že vám nohy upadnou, ale je potřeba si na to zvyknout, tělo se adaptuje. Dejte tomu čas a ono to samo přejde.

Přepadávám dozadu

Pokud si sednete do dřepu, dosednete a spadnete dozadu, tak co s tím ? Logicky potřebujeme dostat tělo/těžiště víc dopředu. Pokud to nejde, tak je možné (a asi to tak bude), že nedokážete ohnout nohu v kotníku dost dopředu, tj. dorziflexe není taková, jaká by mohla být. Je tedy třeba pracovat na protažení zadní strany lýtka. Můžete to vyřešit i tím, že si vezmete několik časopisů (v závislosti na počtu stránek) a dáte si je ve dřepu pod paty. Za týden uberete jeden časopis, za další týden další.

Šířka postoje

Co se týká postavení nohou – někdy sedím s nohama u sebe, někdy víc od sebe, někdy velmi široký postoj. Střídejte varianty, ta nejlepší pozice pro vás je ta, která bude nejvíc pohodlná.

Když zatnu zuby, tak to zvládnu

No to přesně ne. Tohle není WOD – Workout Of The Day. Žádné zatnuté zuby, žádná kreč, žádná bolest – pomalu, vytrvale, postupně. Není nutné se zranit nebo překonávat bolest. Diskomfort ano, bolest ne. Bolest je celkem dobrý signál, že se něco děje.

30 minut je moc

Původní výzva je „30 dní po sobě, 30 minut denně ve dřepu“. Těch 30 minut nemusí a nemělo by být najednou. Může, ale cílem není být nejlepší ve dřepu. Cílem je „vložit“ si do svého dne pohyb. Ne 3x týdně 45 minut v tělocvicně (a zbytek týdne gaučing) ale každý den trochu. Každých pár hodin trochu – udělat dřep, chvilku si v něm pohovět, protáhnout a šup dál. A pak si vložit do života další pohyb. A další. A hýbat se víc. Často.

Budu dřepovat do konce života dvě hodiny !

No dobrý, super. Ale cíl toho celého hraní není být mistr světa ve dřepu na čas. Ani vydržet se zatnutými zuby 2 hodiny. Cílem je víc pohybu. Dřep je jenom začátek. Až uděláte pěkně dřep a nebude to dělat problém, zařadte ho do svého každodenního života. Udělejte si z něj čistění zubů, naprosto normální, přirozenou věc. A pak se začněte pohybovat víc, zařaďte si další aktivitu. A pak další. Nevytvořte si na ničem závislost, ani na dřepu a na „dokonalé“ pozici.

Nedávno někdo v Movement Culture sdílel výborný citát Bruce Leeho.

Pokud začnete být posedlí nějakým cvikem, ať jakkoliv užitečným nebo potřebným, začne vám ubližovat.

Bruce Lee

A to přesně sedí i na dřep. Nebuďte závislí.

Jsem po zranění

Pokud jste sami buď velice slabí a neuděláte dřep, popř. potřebujete regenerovat po zranění a začít se hýbat (a to byste měli udělat hned, tj. HNED jak to půjde v rámci limitů bolesti), můžete použít následující cvičení. Poprvé jsem ho viděl před roky na józe u Lucie Königové na semináři, později pak jsem o něm četl v publikacích o rehabilitaci, o přirozeném pohybu, prostě narazíte na to všude. Naposled jsem ho zaznamenal, když se mi narodila dcera. Přesně tohle děti dělají, pasou koníčky, než se začnou stavět na nohy. Připravují se tím, posilují, získávají rozsah – a to přesně, možná, potřebujete i vy. V případě zranění kolen, kyčlí nebo páteře je to vynikající cvičení na zachování pohybového rozsahu.

Vypadá to žertovně, uznávám :o)

Tak a teď si to video pustťe znovu a otočte si hlavu nebo monitor o 90 stupňů doprava. A uvidíte dřep, jenom je to dřep mínus gravitace.

Experimentujte s tím, co vidíte na videu – pozicí pat (u sebe, od sebe), asymetrickým posazením kolen (jedno víc vepředu, jedno vzadu), s postavením páteře (pevné, uvolněné). Zkoušejte čistě pohyb dopředu a dozadu, zkoušejte kruhy, testujte pohyb víc na jednu nohu a víc na druhou. Je to vaše tělo a téměř na 100% je asymetrické.

Mám problémy s křížovými vazy

Ano. Chápu. Máte „slabá kolena“, z lyžování utržené vazy, artrózu v kloubech. Co myslíte, pomůže vám nečinnost ? To, že se budete vyhýbat určitému pohybu nebo zátěži ? Možná budete mít vždy nějaké omezení, ale je lepší mít pevné (pevnější než teď) vazy a svaly. Je lepší postupně (možná po delší době nečinnosti) promazávat a lubrikovat klouby, než je nechat totálně nepoužité. Vazy, chrupavky, klouby – to jsou všechno živé tkáně. Jenom se hojí, regenerují a posilují dlouho, mnohem déle než svaly. Mnohem déle, stovky dní. Tak nespěchejte, promazávejte, hýbejte se. Slabé vazy nezesílí jen tak, sezením v křesílku, musíte na ně naložit zátěž. Tělo se nebude měnit, když ho necháte „jen tak“. Resp. bude se měnit, ale k horšímu, protože nic není stabilní.

Už ani děti neumějí dřep

Jsme teď ve zvláštní době, kdy vidíte děti, které dřep neudělají. Zato umí pěkně držet tablet a nehnutě pozorovat pohádky nebo hrát hru. Umí pěkně sedět na židli (to je ironie). Smutné kino. Pokud jim to časem nedojde, nebo jejich rodičům, nastane ještě horší doba. Ale mnohem smutnější to bude, až tyhle děti budou mít děti. Dneska vidíte někoho udělat přemet nebo stojku nebo rychle běhat a řeknete si možná :“Jéééé, neskutečný“. Ale děti současných dětí uvidí dřep a řeknou si :“On udělá dřep, neskutečný“. TO bude teprve něco…

Takže dřepovat, viset, stojkovat, zvedat, cvičit, protahovat, přemýšlet, experimentovat – hýbejte se, budujte si vlastní inteligenci, je to vaše tělo.

Ido Portal Corset, Kodaň 2014

Corset Protocol je jedním ze seminářů, které Ido Portal učí. První víkend v září, roku 2014 jsem odletěl do Kodaně naučit se, jak si vytvořit vlastní body armor, brnění, neprůstřelnou vestu.

Corset Protocol je jedním ze seminářů, které Ido Portal učí. První víkend v září, léta páně roku 2014 jsem odletěl do Kodaně naučit se, jak si vytvořit vlastní „body armor“, brnění, neprůstřelnou vestu. Jaké to bylo ?

Uvařte si oblíbený čaj, počkejte až se vylouhuje, slijte ho do pěkného hrnečku, vypněte mobil, zvonek u bytu a zabořte se do křesla-ušáka. Corset je v mnoha ohledech fascinující. Corset Protocol byla moje čtvrtá akce s Idem – Movement-X, Movement Camp, Internship a teď, šup do sbírky další seminář.

Co je Corset ?

Na rozdíl od korzetu, o kterém jsem psal, je „Corset Protocol“ veskrze dobrá věc. Jedná se o kolekci cviků, které Ido posbíral za svoje léta praxe, upravil, změnil, popř. v jistých případech vynalezl. Z části se jedná o mobilitu, spojení síly a pružnosti, z části o posílení kloubů, vazů, páteře nebo důležitých či zanedbaných svalů. V Corsetu najdete jak velké, rozmáchlé pozice a polohy, tak i velice izolované cviky.

Řekl jsem „izolované cviky“ ? Já ? Ano. Vysoce izolovaných, zaměřených na „slabé články“ celého řetezu.

Určitě znáte povídaní o tom, jak řetěz je tak silný, jako jeho nejslabší článek. Tělo ale takhle často nefunguje. Silné svaly jsou, někdy (vždycky), schopné převzít práci za ty slabší (a jasně, můžete je unavit a tak), některé kousky budou kompenzovat za jiné kousky, prostě ta analogie s řetezem často nefunguje. Nicméně potom se ty slabé svaly nerozvinou tak, jak by mohly a budou případy (pozice, páky, úhly), kdy to začne vadit a neposunete se dál.

Někdy článek řetězu změní celý řetěz.

Ido Portal

Takže až se někdy budete zase někdy smát růžovým činkám, tak si vzpomeňte, že já kdesi ležím na lavici a s masivní vahou 1.25kg pracuju na tom, abych byl silnější (nebo zdravější) než vy :o)

Protože někdy článek řetězu změní celý řetěz. Nejen posílí, ale změní. Malá odbočka – Ido asi před měsím nebo kdy inicioval „Hanging Month“, měsíc visení na hrazdě nebo něčem – 30 dní viset každý den 7 minut. Vyskytlo se dost případů, kdy visející účastníci zájezdu udělali svůj první shyb. Shyb. Jenom z visení. Někdy o tom napíšu, mně osobně to velice prospělo (a prospívá…). Takže viste.
No a pak taky lidé reportují zvláštní věci, jakože je třeba z visení cítí, že se něco děje s kolenem. Nebo kotníkem. Jako fakt ? Fakt. Tělo je mnohem složitější (a fascinující !!!) než si dokážeme představit a ano, i visení na hrazdě může změnit (vyléčit) koleno.

Takže ano, někdy článek řetezu změní celý řetěz.

Zpět ke Corsetu, kde jsme to… Jo, izolované cviky. Bylo jich dost.

Na rozdíl od jiných autorů a známých postav ve hře o pohybovou aktivitu (Game of Movements :o), Ido nechápe „brnění“, body armor, jako svalový korzet, který budujeme v posilovně za pomoci těžkých vah, ale jedná se o více o schopnost těla vydržet…cokoliv. Tedy skoro cokoliv. Špatné pozice kloubů, zvrknutí kotníků, rotační síly v kolenou, námahu, která působí na páteř… Tedy obrnit, ale nejen svaly – změnit kvalitu svalů, šlachy, úpony, chrupavky…

Butcher’s Garage

Na rozdíl od mého předešlého CrossFit Gymnastic školení v Butcher’s Lab, Ido Corset workshop byl v Butcher’s Garrage – velká, obrovská tělocvična v Kodani. Představte si dva obrovské sály plné hrazd, kruhů, velkých činek, lan na šplhání, MMA ring, prostor na tlačení sáněk s vahou – no krása :o). Na obrázku je vidět jenom malá část.

Na semináři nás bylo 73, velká účast, ale vzhledem k náplni, prostoru a 4 instruktorům se to dalo v pohodě zvládnout. Potkal jsem spoustu známých tváří, jednak ze Singapuru, jednak třeba ze semináře s Yuvalem. Pozdravit mě přišli i 3 kluci z Čech & Slovenska :o), všichni mě znali díky mému psaní na blogu, ja je ne, tak jsme to napravili :o). Super, jsem rád, že se Idovo učení dostáva víc mezi lidi. Mimochodem koukal jsem na seminář Movement-X ve Vídni, který bude za nedlouho a našel jsem tam další česká jména (a spoustu dalších lidí z různých organizací). Jen víc a větší kapky. Jenom jsem zvědavý, jestli se to, co Ido učí, bude pořád učit jako to, co učí Ido.

Směsice byla jako vždy různorodá – běžci, hodně CrossFit lidí, vzpěrači, jogíni, normo lidi, opět hodně fyzioterapeutů (to taky něco říká o tom, co Ido dělá a vysvětluje). Dost účastníků se,jak to tak u Ida bývá, nepřijemně probralo ze svého snu o tom, jak je jejich současná pohybová praxe super a jak je připraví na všechno.

S Idem je to trochu jak v Matrixu – spolknete pilulku a všechno se změní, začnete vidět realitu jinak. Nebo ne, pořád je tu druhá, často bezpečnejší, pilule :).

Corset Protokol v praxi

Hodně zeširoka se dá říct, že jsme probírali mobilitu a pak speciální posilování. V obou případech to bylo celé tělo – kotníky, kolena, boky, páteř, ramena, lokty, krk, zápěstí. Jak to celé odblokovat, rozhýbat, posílit, obrnit.
Ido hodně vysvětlovat, proč a nač a jeho zkušenosti se strečinkem, s různými oblastmi a metodami pohybového vzdělání. Proč dělá tohle, proč nedělá ono, na co je dobré to a ono, co není dobré vůbec a co nemá smysl. A jak je jeho zvykem, nešetřil nikoho a nic – ať se jednalo o mobilitu, jógu, sílu, páteř (Stuart McGill, hm….), tai-chi, kettlebell experty, CrossFit, ale i tanec, válení se na válci (to Ido obzvlášť nemusí).

Občas bylo vidět, i slyšet, jak někdo funí, bylo hodně otázek a některé velice detailní, ale odpovědi, argumentace, demonstrace a ukázky – odzbrojující. Celý Idův tým dokáže neuvěřitelné věci a to co tvrdí, dokážou velice názorně vysvětlit nebo ukázat.

Pokud jseš blbej, tak je blbej i tvůj nervovej systém.

Ido Portal

Všechno, co se ukazovalo, bylo bez rozcvičky, bez zahřátí. Jak Ido říká, 90% rozsahu by měl mít člověk k dispozici neustále. Pokud potřebujete meditaci, zahřátí, 10 minut strečink, zapálenou vonnou tyčinku a pak získáte rozsah – tak je to nepoužitelný rozsah.

Pracovali jsme s vlastním tělem, na hrazdě (část cviků z visení, z Hanging Month, je právě z Corsetu), s tyčí, s malými vahami i gumovými expandery.

Výsledek

Sám jsem začal části z Corset protokolu cvičit někdy před dvěma lety. Primárně kolena a později zápěstí. Jedno kvůli stojce, jedno kvůli problémům s koleny, co jsem měl. S koleny se v Corsetu dělají hodně prapodivné věci. …

Když mi bylo asi 30, tak jsem dělal nějaké CrossFit WOD, mnoho a mnoho dřepů na jedné noze, kombinované s něčím, už nevím s čím. Po asi 100 dřepech na jedné noze, lup a cosi mi prasklo v koleni. Nevím, co to bylo, musel jsem přestat, bolest jako kráva (bůůůůů), otoky a všechno. Nějak jsem to ustál, ale od té doby jsem neudělal ani jeden pistol. Jak jsem zatěžoval jednu nohu, tak se přetížila a obě kolena začala bolet, začala se měnit chůze a pohybové vzorce a běh a všechno. A to trvalo dlouho.

No a před dvěma lety šup – Corset. Divné rotace, divné zatížení vazů a kloubů a tak. A za dva měsíce jsem zase udělal pistol… A později mnohem, mnohem horší věci. Ukazoval jsem první den Idovi, co jsem díky Corsetu schopný udělat – sednout si prudce ze stoje mezi paty, kolena před sebou na zemi a zpět, klidně několikrát za sebou. Poznámka pro kamarády z Wing Chun Kung Fu – to co je v Biu Tzee, třetí formě. Ve dvaceti jsem to neudělal, ani ve třiceti. A teď ve 40 letech jo :o).
Dneska kromě různých variant dřepů na jedné noze udělám i tohle. To sednutí mezi nohy nemám na videu, ale tohle je želví nebo taky havajský dřep. Před dvěma roky a stavem mých kolen totální sci-fi.

Kamarád Juan

Jedním z velice příjemných překvapení bylo to, že na seminář dorazil můj kamarád Juan. Potkal jsem se s ním na Movement Campu v Singapuru, je to vynikající akrobat, absolvent dvou cirkusových škol. Občas se spolu bavíme na Facebooku, ptám se ho třeba na side flag nebo planch nebo něco a za chvilku přijdou fotky, kde Juan visí někde na lampě na dvorku vzhůru nohama, drží se jednou rukou a druhou fotí a snaží se mi vysvětlit, jak na to :o).
Oba dva dny jsem diskutovali, zkoušeli, ukazovali, trénovali spolu – velice poučné. Druhý den když seminář už skončil, čekali na Juanovu ženu před tělocvičnou, převlečení, džíny a fešácké botky a všechno. A vydrželi jsme se nehýbat asi tak 1,5 minut a zase jsme začali stojkovat, Juan mi ukazoval různé věci, na sílu, koordinaci, propriocepci (děsný věci…).
Ukazoval mi taky malinkou sestavu asi 6 prvků, kterou, jak říkal, ho naučil jeden klaun. A koukalo na nás ještě pár kluků, jeden z nich Tristan (front lever, shyb na jedné ruce a tak).

Juan: „Tohle mě naučil jeden klaun“.

Předvedl sestavu. Vyvalené oči všude kolem, já jsem došel ke druhému cviku a už jsem to nedal.

Tristan: „Tak to byl dost seriózní klaun…“

Pak jsme zašli na večeři s jeho ženou (tolik tetování najednou co mají oba dva, se hned tak pohromadě nevidí :o) a asi 4 hodiny povídání o tréninku, ruských trenérech, čínských trenérech, přístupu ke cvičení, zkušenostech atp. – neuvěřitelné historky. Je jedna věc si číst o tom, jak se trénuje (nebo trénovalo) v Rusku nebo Číně a druhá věc mluvit s někým, kdo to zažil a často vám řekne něco „trochu“ jiného. A protože víte, co ten člověk dokáže, dostanete jiný pohled na realitu.

A Corset, možná celé Idovo učení, je občas podobné. Jiný pohled na realitu. Rehabilitace. Regenerace. Pohybem. Protože… Pohyb je život 🙂

101 důvodů, proč cvičit stojku

Proč stát na rukou ? Proč cvičit stojku ? Jaké výhody stoj na rukou přináší ?

Proč stát na rukou ? Proč cvičit stojku ? Jaké výhody stoj na rukou přináší ? Článek zmíní některé z nich.

Předem bych rád předeslal, že nemám rád články typu „10 důvodů proč dělat XY“. Dokážu vyjmenovat mnoho důvodů proč cvičit stojku i proč ji nedělat. Stejně tak proč dělat CrossFit nebo proč jsem se mu přestal věnovat já. Kdo chce, vždycky si najde důvod, proč je něco nejlepší nebo naopak (znáte to, pes a hůl a tak).

Za druhé důvodů nebude 101, to bych sám nečetl, to číslo mě prostě napadlo.

Za třetí, hesla typu „dělejte stojku a budete mít ramena z oceli a břicho ze železa“, možná zlepší SEO, a přilákají určitou vrstvu obyvatel, ale taky to není můj šálek kávy.

Za čtvrté, stojka není „nejlepší cvik na XY“. Stojka je…stojka. Stoj na rukou. Handstand. Cvik. Dovednost. Tečka.

Za páté – nikomu stojku nenutím, neměl by ji dělat každý (ale může), nemusí jí dělat každý, není „funkční“, ani to není nejlepší cvik na „core“. Je to dost nepřirozený pohyb, vlastně to ani není pohyb, když se jí snažíte držet bez pohybu :o). Takže nenutím, nenutím…

A teď vzhůru na to, proč by člověk měl dělat stojku ?

Budete mít ocelová ramena. Já vím, já vím. Ale když ono to tak je. Každý tréning držíte celou vlastní váhu na rukou. Časem, až ji udržíte, budete s tou vahou balancovat. Nejdřív vteřiny, pak minuty každý den. A pak budete dělat třeba kliky ve stojce. Zvedat celou svojí váhu. Jako v opravdové stojce, ne opřený o stěnu. Co to asi udělá s rameny ? Celkem posílí a budou z oceli :).
Břicho ze železa :o). Asi úplně ne, ale kdo chvilku balancoval a bojoval s tím, že spadne, pochopí.
Silná a robusní zápěstí. Ze stejných důvodu, co platí pro ramena, vaše ruce budou mnohem silnější a vydrží víc. Když se o ruce trochu víc opřete při snowboardingu, tak neprasknou. Nebo až upadnete, zápěstí do (snad) zvládne.
Člověk všude (ve sportovních kruzích) slyší, jak je super mít volné váhy, ne stroje. Jak jsou volné váhy důležité, protože je musíte balancovat (mimo dalších výhod a nevýhod), nemáte jednu přesnou dráhu. Je něco lepšího jako volná váha, než vaše vlastní tělo ? Je něco lepšího, než balancovat celou vlastní váhu ?
Stojku se může naučit každý. Pokud má ruce. Tedy alespoň jednu ruku.
Stojka se dá provozovat do vysokého věku. Jeden z učitelů Ido Portala i Yuvala se jmenuje Claude Victoria a je mu myslím 81 let. Pořád vesele stojkuje. To je on.

Stojka je zábava. Stojku zkouší děti, učíme se od nich mnohé – jak dělat dřep, jak lézt po zemi, jak být „tady a teď“ – proč ne stojku ?
Stojka je seriózně obtížná dovednost. Říkal jsem to mnohokrát a řeknu to znovu – stojka je to nejtěžší, co jsem kdy dělal (a bylo toho dost). Proto se ve mně zapálila jiskřička, no spíš pořádný táborák, zvědavosti. Nejsem zastánce toho, dělat věci jenom proto, že jsou těžké, ale seriózně – když mi to dělá takové problémy, jaký bude výsledek ?
Stojkou si nesmírně zlepšíte koordinaci v prostoru. Kde jsem, jak jsem, proč jsem, kde mám nohu… Tím, jak se otočíte vzhůru nohama, všechno je jinak. Pokud začnete vnímat, co kde je a začnete to ovládat (což ze začátku není vůbec jednoduché a pořád s tím občas bojuju…) – promítne se to všude. Do toho jak chodíte, běháte, hrajete tenis nebo golf. Prostě budete mít lepší koordinaci. To se hodí. To se hodně hodí.
Jóga pokládá všechny obrácené polohy za důležité. Velice tělu prospěšné. Otočite se vzhůru nohama a rázem všechny tekutiny proudí opačně. Srdce musí jinak pracovat. Mozek dostáva hromadu krve, tvoří nové krevní řečiště a posilují ta současná.
Stoj na rukou je křížovka pro hlavu. Čím jsou pohyby, dovednosti, které se učíte náročnější na koordinaci, tím víc dostává zabrat nejen tělo, ale i hlava. A to je dobře. Potřebujete mozek, nervový systém, který umí tělo ovládat za nejrůznějších situací. Proto dělám stojku, nebo i různé locomotion vzorce lezení a plazení po zemi – je to křížovka a to luštění rozvíjí nejen tělo, ale i hlavu.
Stojka procvičuje celé tělo. Celé tělo. Ruce a ramena už jsme diskutovali, ale břicho stabilizuje, zadek taky (a chrání spodní část zad), stehna, lýtka jsou v tenzi, špičky propnuté.
Stojka vás nutí mít otevřená ramena. Dá se udělat i stojka „banán“ nebo mít ramena zavřená (což má skoro každý kdo začíná), ale není to ani tolik efektivní (je potřeba mnohem větší svalová aktivita). A nevypadá to tak hezky :o).
Na stojku vám nepomůže „Hulk mode“. Takové to, že se naštvete, stane se z vás zelená věc a dokážete sice silou rozmlátit všechno, ale máte IQ o 150 bodů menší. Na stojku musí být člověk totálně přítomný a totálně klidný. Hulk mód nefunguje.

Stojka není pro každého, nepotřebujeme ji k životu ani ke správné funkci našeho těla, a tak je to v pořádku. Ať každý dělá, co ho baví, nejsme smeták a nemusíme proto plnit žádnou funkci. Naštěstí.
Stojka vám dá větší svobodu v pohybu – můžete volně zaměňovat ruce za nohy a naopak. Není to super ?
Pokud se posunete o úroveň výš – stojku na jedné ruce neumí už skoro nikdo a je to seriózní, seriozní důkaz nejen síly, ale i obratnosti, koordinace a vašeho zapálení pro věc. Připravte se nicméně na několik hodin denně, jenom stojku a to po několik měsíců (u těch štastných) nebo let (u normálních smrtelníků).
Pro stojku potřebujete podlahu. To je celé. Nic s sebou vozit, nikam chodit. Podlahu má zatím každý.
Stojka se dá cvičit všude – doma, na dovolenou nemusíte převážet ani činku ani bádat, kde je nejbližší posilovna.
Stojka je velice aktivní poloha. Celé tělo je v akci a mysl přítomná. Není to žádná Nirvána, kdy odpočíváte a neděláte nic. Celé tělo pracuje.
Cvičením stojku jsem víceméně „zadarmo“ dostal několik dalších dovedností. Každý „lever“ na zemi na loktech je OK, Air Baby na jedné ruce se blíží. Silné zápěstí a schopnosti generovat tenzi je pro tyhle věci fajn a já to víceméně skoro necvičil. Skoro… 🙂

Stojku se nenaučíte ani přes noc, ani za víkend. A to je dobře.
Stojka je test charakteru. Málokdo to vydrží dlouho, je to flustrující pořád padat.
Tím jak se člověk pořád „vytahuje“, nahoru, nahoru, nahoru a rovná se (pokud nedělá banán), tak se mi neskutečně „dekomprimují“, uvolňují záda, zvlášť pokud je člověk opřený

Stojka je totální Zen. Teď a tady. Nedá se myslet na blondýnky, ani co bude dneska k večeři, protože v tu chvili „Bum“ a jste na zemi. Přesně vnímat co se děje, kde se to děje a udržet tu pozornost dlouho, dlouho a ještě déle. A než se někdo ozve, ne, na blondýnách ani na večeři není nic špatného.
Stojka je meditace. Udržet svojí pozornost na svoje tělo, velice precizně, zároveň s ním manipulovat. Meditace. Totální. Alespoň ze začátku 🙂
Pěkná, rovná stojka je krásná. Krásných věcí není nikdy dost.

Zapomněl jsem na něco ? Proč cvičíte stojku vy ?