V minulém článku o Movement Campu 2015 jsem se celkem rozepsal, takže jsem to celé rozdělil na dvě části. Dnes to dokončíme.
„Zapomeňte na vášeň. To je slabý koncept. Musíte být posedlí.“
Co se učilo ?
Minule jsem ve zkratce popsal, co zahrnovalo „Out there“, to, co učil Ido Portal. Zbývají nám tři další skupiny.
Elements
Duo J&J (John Sapinoso a Josef Bartz) učili dohromady „Elements“. Jediná venkovní záležitost, kloubouk dolů protože učili celou dobu venku, ve vedru a vlhku, od rána do noci. Jejich pitný režim musel nabýt epických rozměrů.
Elements bylo něco jako parkour pro začátečníky :). Skoky všeho druhu – do dálky, do výšky, do hloubky. Běh, sprinty, technika běhu, různé drily na běh, elasticitu, rovnováhu. Kotrmelce, visení, opět využití elasticity ve shybech a visu. Plus jsem se trochu houpali na kruzích – BAS a SAS, tj. sílu ohnutých rukou (shyby, dipy, muscle-ups) a SAS, tj. sílu v napnutých rukou (drily, které vedou k front leverů, planche atp). Muscle-upy na zeď, shyby na zdi zase hromady skoků.
Lezli jsme po zábradlí, na čas i vytrvalost. Byl jsem ve skupině s Idovou maminkou, Havivou Portal. Můžu vám řict, že když je člověk úplně hotovej, je mu horko, má spálenej nos, všechno ho bolí a už se mu nechce – a pak zvedne hlavu a vidí jak Haviva (64 let) balancuje na zábradlí, tak se zastydí a jde znovu do akce :). Málokdy to bylo tak znát, jako při „Elements“ – venku, je horko jako blázen a my tam běháme po stadiónu sprinty, skáčem schody a tak. A Haviva běhá a skáče a balancuje a všechno. Inspirace, velká inspirace.
Jinak kdo ještě neviděl tohle video, tak se to vyplatí. Haviva Portal a její trénink ve věku 64 let.
J&J jsou oba naprosto famózní a pozorovat je při práci, výuce a výkonu je velká inspirace. Když Johny skočil něco přes 3 metry z místa, snožmo, s malým zhoupnutím a naprosto precizně přistát na milimetr přesně, naprosto tiše na špičkách – zážitek, husí kůže a všechno. Josef velmi pěkně vysvětloval všechny drily, s humorem jemu vlastním a stoickým klidem. Jeho balanční hry a dovednosti mi připoměli knihu Franka Forensiche a on ho pak v závěru zmínil jako velkou inspiraci a zdroj (tj. vyplatí se vždycky dát správný kredit, kde je potřeba. Někdo to mohl číst taky :).
Flirting with AleXIS
Tak nějak mi docházejí synonyma na nejrůznější komplimenty. Shai Faran je vynikající moderní tanečnice a jeji lekce byla, ostatně jako u všech ostatních lektorů, highlightem Movement Campu. Její výuka byla zaměřená na mobilitu, schopnost pohybu, práci s klouby, pružnost páteře. A na vnímaní hudby. A spontálnost. A kreativitu. A vůbec – tohle byly úžasné lekce. Pokud mluvím o mobilitě, nemám na mysli strečink (v jakékoliv podobě), ale pohybové schopnosti, schopnost se dobře a jakkoliv hýbat.
Skutečně hodně jsme pracovali s páteří a bylo to příjemná práce. Kdybych neměl v podtitulku stránek „Pohyb je život“, tak bych tam asi měl „páteř je život“. Bolavá záda, ztuhlá záda, záda bez pohybu a života – to není dobré. Naproti tomu pružné a mobilní obratle, co jsou poskládané do celku, který se zove páteř – to je lahoda.
„Jediná zakázana pozice je teď neutrální páteř.“
V hodinách se Shai jsem skoro cítil, jako by mi někdo masíroval páteř „zevnitř“, jak se mi vrací do zad dávno zapomenuté pocity a otevírají se rozsahy, které jsem dávno zapomněl (jako já nejsem úplně tuhoň, ale tohle je jiná dimenze). V současné době je právě obsah lekcí se Shai nedílná součást mojí denní praxe. Cca. 30 minut denně, uvídíme co se stane za pár měsíců. Stejně tak jsem začal postupně tohle téma učit svoje žáky, protože je to, podle mého, fantastická věc.
Dělali jsem i hodně lokomoce, přesunování a pohyb, ale trochu jinak, než jsem to znal od Ida a právě tohle „trochu“, byla dost a dost velká změna.
Postupně jsme dávali principy a rozsahy dohromady a pak jsme se, krok za krokem, začali víc a víc hýbat dost spontálně a otevřeně…. A bylo to super. Poslední hodina, když člověk viděl a vnímal ten posun, byla zážitek.
Jednou jsem tam poznamenal :“Shai, ty nás učíš, jak si vybudovat svobodu.“ A tak to bylo – umět se dobře hýbat, znát limity s nimi pracovat. Postupně si hranice měnit, nijak násilně, ale, ehm, posilovat, různé rozsahy a tvary, kroky variace. Vědět, co zvládnu a co ne. Kam až mohu jít a kde se zastavit. A to tak nějak člověk potřebuje ne ?
S Shai nemám fotku, ale jukněte na tohle video (a její stránky nahoře), trochu vám to možná napoví.
Re-Move Search
Odelia učila téma, které podle jejích slov tak nějak propojovalo jednotlivé kusy toho, co se ona sama učí. Co je tou „nití“, která spojuje stojky a lezení a mobilitu a pružnost a sílu a obratnost… ? Co je společné téma a tak to vlastně pospojovat ?
Takže jsme hodně lezli po zemi, hodně zkoumali detaily, pozice, směr, ruce a nohy. Hráli jsme super zábavné hry, které vám zamotají tělo i hlavu a při kterých začnete pracovat na pohybu tak, jak to asi zatím neznáte. Proč hlavu ? Protože mozek… někdě dole o tom budu psát víc.
Odelia je úžasný učitel, vidí detaily a dokáže je vysvětlit, změnit, ukázat. Několik lekcí jsme postupně pracovali na malých progresích, detailech, nacvičovali jsme něco, co se ve finále spojilo do větších a větších pohybů a vypadly z toho 4 vcelku dost komplexní přesuny po zemi.
Metoda, jak vykopnout ve volném prostoru do stojky, byla mnohem lepší, než jak jsem se to naučil já, takže změna a od teď to učím takhle (ostatní i sebe). Ale na MC mi to pěkně zamotalo hlavu, protože vyměnit jednu metodu za druhou není uplně snadné a někde uprostřed jsem neuměl ani jednu – ta stará se pletla s novou a připadal jsem si, jak truhlík.
Teď už to trochu začíná zase fungovat 🙂
Vynikající hodiny – „staré“ téma, ale úžasně rozebrané, vysvětlené, pozměněné, posunuté mnohem dál.
Přednášky a představení
Víceméně každý večer jsme měli představení, přednášku nebo diskuzi. Jednou mluvil jenom Ido, jednou byl kulatý (byl placatý, ale jakoby kulatý 🙂 stůl se všemi učiteli, někdy představení. A právě ta představení vám stručně popíšu.
„Jsme zbraň masového tvoření.“
Shai
Shai měla představení a tančila asi 20 minut. A až pak nám vysvětlila svůj koncept a výzkum „Druhá volba“, kdy si člověk při pohybu (tanci) uvědomí, co chce dělat, vědomě to pochopí a neudělá to.
Udělá něco jiného. Jinou částí těla, s jinou formou, pozicí, tvarem… A že takhle právě teď tancovala. FTW ? Neskutečný.
Když si postupně uvědomíte co to znamená – to je seriózní, seriózní výpočetní výkon, který musím mozek mít. Co musí všechno ovládat, na co myslet a jak reagovat. Shai zmiňovala, že se jí ten koncept začal promítat do života, takže si začala naprosto přesně uvědomovat co dělá, jak, kdy a začala to měnit (druhá volba) – a díky tomu objevovat jiný život a schopnosti. „Teď a tady“ ? Na 110%.
Stephen Jepson
Stephen byl jedním z hostů letošního MC a je to super chlapík. Hned první den jsem mu pochválil jeho ultra-excentrické barevné brýle a dali jsme se do řeči. Je mu 78 let, celý život se věnoval keramice, tvorbě keramiky, Je to univerzitní profesor, vydal několik knih a DVD. Taky sportoval, ale žádná obscese (na Facebook dal fotku, jak vypadal v 25 a celkem dost vazba to byla :). No a teď je to pohybový nadšenec. Je vcelku jasné, že se v tomhle věku nemůže pouštět do světových rekordů, ale je na tom pohybově velice, velice dobře. Žongluje, hází nože, balancuje, kope si s míčkem, jezdí na skateboardu.
„Každý týden se naučte něco nového, novou dovednost. Mozek musí pracovat.“
Ono to „z dálky“ může vypadat jako cirkusové triky a možná i jako hlouposti, ale ve finále jde o víceméně, životně důležitou praxi. A to doslova. Když nemáte koordinaci a rovnováhu, spadnete. Když se nevypořádáte s tím, že se vám zatočí hlava – spadnete. A když spadnete, v jeho věku, tak se často zraníte. Stephen nám citoval statistiky a je to dost blbé – když někdo v tomhle věku spadne, tak to je fatální. Buď okamžitě nebo do jednoho roku (protože člověk leží po operacích a tak).
Takže rovnováha, koordinace – správná práce mozku a CNS je klíčová. V době kdy většina lidí jeho věku sedí na gauči Stephen jezdí na skateboardu a vymýšlí si nové hry a výzvy.
Podívejte se na něj sami – Stephen je třída, chtěl bych mít jeho vitalitu až mi bude 78.
>
Možná vám to přijde úsměvné pokud je vám třeba 25, ale jeho schopnosti a bystrý mozek jsou, na jeho věk fenomenální. Zcela vážně uvažuji, že ho „dovezu“ do ČR a udělám s ním seminář, protože zatímco se tady různě dohadujeme, co je vlastně potřeba v pokročilém věku (síla ? obratnost ? stojka na jedné ruce ?), tak on to tak nějak ví už teď. Jeho koncept se jmenuje „Never leave the playground“ – „Nikdy neopusťte hřiště“. Takže hrát si, zkoumat, zlepšovat, učit se nové věci.
Martin Kilvády
Martin je tanečník, učitel, choreograf, součást uskupení „Les SlovaKs“. Je to fajn týpek, kterého si skoro nevšimnete, když někde sedí a pozoruje svět kolem :), ale když se začne hýbat nebo mluvit, tak není k přehlédnutí. Jeho vystoupení bylo dost, řekl bych, šokující a ve velkém kontrastu s tím, co člověk normálně zná.
Pokud člověk nechápe moderní tanec, tak ho musí „nakoukat“. Natrénovat se na to. Tanec nemusí být nutně něco ladného, harmonického a něco, co lahodí oku. Ptal jsem se Martina, co je to vlastně pro něj tanec a po chvilce zamyšlení řekl, že něco jako pohyb, který v něm vyvolává emoce. Jakéhokoliv druhu.
Jeho vystoupení a mluvený projev provázely výbuchy smíchu, protože ten člověk byl… jinde :). Jinde než účastníci Movement Campu a bylo to zajímavé zrcadlo. Když se někdo z davu ptal na tréninkové metody a Ido a jeho tým mluvil o programech a opakováních a přísném režimu, Martin tak jako koukal a potom řekl něco jako :“…tak mně tohle přijde jako totální šílenství, já nic takhle nedodržuju, když to bolí tak to nedělám a když mě to nebaví, tak přestanu…“.
Mluvil o pocitech, o emocích, o kvalitě pohybu, o tom, jak ho vnímat. O shybech a křečích, o stojce a kruzích, improvizaci. O práci s třemi „S“ (size, strength, speed – rozsah, síla, rychlost).
Bylo to velice, velice lidské. Upřímné. Milé. Nezapomenutelné. Jsem moc rád, že tam Martin byl.
Poznámky
Něco málo poznámek, které je ještě potřeba dostat na papír (blog).
Mozek
Nějak jsem si hodně tenhle MC, možná díky i Stephenovi Jepsonovi, uvědomil, jak moc je důležitý pohyb, ale vlastně hlavně pro to, jak rozvíjí mozek. Bez mozku a CNS jsme jenom hromada svalů, šlach, krve, kostí a tkání. Ale mozek všechno ovládá, řídí. Jak Ido, tak Stephen, tak spoustu dalších učitelů zdůrazňuje pohyb, ale taky komplexitu pohybu. Mozek je klíč k pohybu, koordinaci, schopnosti se hýbat.
Vaše hlava vás uvolní nebo zamkne, vaše hlava zvedne nohu nebo jí položí a vaše hlava zareaguje, když budete padat (nebo taky ne :).
Takže se hýbejme, ale jakmile je něco OK, začněte pracovat na komplikovanějším pohybu. Stejně tak se pravidelně učte nové věci a dovednosti (nezní vám to stejně, jako originální a původní CrossFit motto : „…pravidelně se učte a hrajte nové sporty a hry…“ ?). Protože to vám, v dlouhodobém horizontu zajistí zdraví, tělo a hlavně tu schopnou hlavu. Pokud si budujete silný motor, bude dost nanic bez schopného řízení.
„Komplexní dovednosti se dobře mapují na jednoduché. Naopak už to tak moc nejde.“
Ido ve svém učení upřednostňuje (v určitých situacích) komplexitu před větší vahou a kdyź se podíváte na jeho výsledky (a výsledky jeho žáků), tak to má asi smysl, ne ?
Hudba
Každý z učitelů na MC měl svojí hudbu (kromě chlapců z Elements, protože to bylo venku) – elektronická, rytmická, zasmušilá, hity z 80-tých let, alternativní, totální psychodelická hudba, rock, folkór, vážná hudba, etno, trance. Velká inspirace a součást výstupu z MC je nový playlist :).
Alfa Dog
Jak jsem již poznamenal na Facebooku, tady jsem rozhodně nebyl za alfa-psa :). Ani beta-psa. Možná někde uprostřed bych dostal místečko, ale některé exempláře lidského druhu, co tam člověk viděl (jak muži tak ženy), byly z jiné dimenze. Ať výkonem nebo vzhledem. Všechna čest, biju hlavou o zem, nejsem hoden a tak dále a tak dále.
Závěrem
Movement Camp 2015 byl, zase, život měnící událostí. Jak Ido sliboval, přinesl víc otázek než odpovědí. Kromě toho, že jsem poznal spoustu fantastických, stejně smýšlejících lidí, jsem si zase hodně uvědomil – na čem pracovat, na čem ne. Co víc prozkoumat a jaké knihy přečíst.
Z jakého „šuplíčku“ vylézt a který se snažit otevřít. Množství informací, která jsem tam do sebe „nasávali“ bylo enormní, dopsal jsem tam další zápisník – plno myšlenek, názorů, obrázků a dalších otázek :).
Můj další úkol – asi skoky a sprinty, tj. to, co jsme se učili na „Elements“. Pracuju už dlouho na BAS/SAS, tj. všechno možné na kruzích a hrazdě, front-back levery, side flag, muscle-upy, shyby a tak (a budu v tom pokračovat). „Občas“ dělám dřepy a deadlifty. Mám decentní mobilitu, stojku a locomotion.
Ale moje explozivita a rychlost je totálně nanic, připadal jsem si jak slon v porcelánu. Takže jeden z úkolů je začít víc běhat a skákat. Často, rychle, přesně.
No a potom taky ta pružnost páteře a nové vzory na lokomotion, stojka na jedné ruce (mám pocit, že bez toho na další MC nemůžu :). A Idova praxe v generování rychlosti, elasticitě. A potom a potom a potom…
Je toho dost, je potřeba udělat projekt a na ten se soutředit. o tom to je – práce na sobě nikdy nekončí. Je velké množství témat, na kterých se vyplatí pracovat a zkoumat.
Mám celkem dobrou možnost srovnání, jak se lidé mění v čase. V Singapuru jsem poznal dost lidí a jak si je tak člověk sleduje na Facebooku občas, to jak se vypracovali je v některých případech neuvěřitelné. Je jich víc, všichni cvičí jako on-line studenti u Ida.
Až poslední den jsem chvilku, doslova mezi dveřmi než jsme se rozloučili, mluvil s Jonathanem z Dubaje. Na Facebooku není moc vidět, žádný masivní motivační fotky nebo videa. Jeho proměna je obrovská (a nemyslím vzhled, ale schopnosti, neskutečnou sílu), když jsem se na něj nedávno koukal na Youtube, tak jsem dlouho mlčel, fantastické (právě proto, že vím jak to vypadalo ve 2013). Tak jsme povídali, já mu pochválil jeho progres. Ptal jsem se ho, jak to dokázal a on odpověděl :“Prostě jsem sklopil hlavu a dělal jsem, co bylo potřeba.“
Takže sklopite hlavu a dělejte, co je potřeba. A budete super.
