Za posledních pár let se hodně zrehabilitoval náš přístup k našemu chodidlu. Začali jsme hodně chápat, co se děje, když nosíte boty, které víceméně fungují jako formička pro vaší nohu – postupně jí tvarují a mění a to je velice často k horšímu. A to časem ovlivňuje zbytek těla pěkně zespodu nahoru – kotníky, kolena, kyčle, páteř a pak vás díky elegantní a módní obuvi začne bolet za krkem.
Minimalistická bota dneska frčí, stejně tak techniky bosonohého běhání, cvičí a trénuje se víc a víc naboso. Má to svoje plus a mínus, jako všechno. Já mám doma dost párů bot, co jsem nosil do kanceláře a na schůzky a dneska si je v podstatě skoro nedokážu na nohy dát, protože to je prostě nepříjemné a bolí to. Noha si zvykne, to je jasné, ale má to velkou cenu. Ale o tom vlastně psát nechci. Mám totiž i dost oblečení, které jsem nosil do kanceláře a dneska si je obleču skoro s odporem. Ne proto, že si nepřipadám šik (naopak, oproti tomu, co nosím normálně, je fajn změnit vzhled 🙂, ale nějak mi to vadí, mnohem víc vnímám, jak mě to limituje.
Zapomeňme na boty – kolik z vás si obléká věci, které mění a tvarují vaše tělo ? Které ovlivňují a diktují, jak se chováte, hýbáte, jak rychle se pohybujete ?
Několik příkladů – mám super košili, ale maličko mě škrtí u krku. Stejně si jí do kanceláře vezmu. A celý den jsem tak trochu „přidušený“ – méně krve do mozku, méně okysličení mozku, pak mě kapku bolí hlava, ale to je asi z té klimatizace a stresu.
Jiná košile je mi trochu těsná v hrudníku, ale vypadám jak MMA zápasník, tak si jí stejně vezmu. Ale nemůžu zas tak moc hýbat rukama, když jdu, takže můj pohyb je maličko jiný a omezený.
Džíny vypadají celkem OK, ale jak dělám hodně dřepy a pozvedy, jsou mi nějak těsný v rozkroku, když si sednu. Prostě mě škrtí tam, kde by můj krevní oběh rozhodně nic omezovat nemělo a dělají to hodiny, když sedím. Myslíte, že to nebude mít následky ? Bude…
Jiné kalhoty do kanceláře se mi hodí k polobotkám (neřeším teď, že mají tlustou koženou podrážku, podpatek a jsou do špičky…), tak si je vezmu, ale nějak jsem přibral a škrtí mě v pase. Nemůžu pořádně dýchat „do břicha“, to brániční dýchání je stejně blbost, tak budu jen tak povrchně funět, abych se neudusil. Moje břicho je stažené, tráví mi to jinak, dýchám jinak, všechny orgány jsou tak nějak přidušené.
Co jiné kalhoty, které mě škrtí přes stehna (protože mám větší kvadricepsy než Justin Bieber a ty kalhoty se šijou na divný prototyp chlapa, co skoro nemá svaly na nohou) ? Já když si vybírám kalhoty, tak mi buď nejsou přes stehna a zadek, ale v pase OK (možná, někdy je přes ty stehna ani nenatáhnu) nebo stehna OK, ale v pase bych snesl o 10 cm méně.
Kalhoty, ve kterých si nemůžete dřepnout na zastávce tramvaje, protože vám prasknou ? Nebo vám vyleze košile z kalhot ? Nemůžete pořádně popoběhnout, protože se zpotíte ? Pásek ?
Možná, možná si v nesedáte na zastávce MHD. Ani nezvedáte ruce v tramvaji a chytáte se jenom tyčky před sebou. A nebo jezdíte v autě a tohle vás vůbec netrápí, protože máte ruce před sebou, sedíte a vlastně toho pohybu moc nepotřebujete. Tím hůř…
Mimochodem mě fascinoval Bond, James Bond, jak v tom dokonalém obleku (a botkách) běhal, bojoval, skákal a nic mu nikde neprasklo, neuklouznul a ani se skoro neumazal – rozsah měl, hýbat se mohl. Prostě superoblek.
Nemám vlastní zkušenost, ale co podprsenka ? Šaty ? Kostým ? Tipnul bych si, že ženy jsou na tom kapičku lépe, už jenom proto, že v létě mohou mít otevřené botky a velmi lehké šaty, zatímco chlap musí být zahalený od hlavy k patě, košili ke krku, dlouhý rukáv a ještě ideálně kravatu (aby se zakrylo tělo kompletně i ty knoflíky na košili, kde nedejbože může něco koukat). A sako, ať není vidět, jak je ta košile propocená. Z chlapa je vlastně vidět jenom krk a hlava a ruce (dlaně). Proč, co myslíte ?
Ale zase ženské boty jsou někdy dost „kvalitní“ materiál. Nebo kabelky, které vám zafixují loket a rameno a pak jste celá „trochu“ nakřivo. A ty záda vas asi bolejí ze sezení, co ?
Jakmile vás to buď tvaruje nebo mění způsob, jakým se pohybujete, tak si uvědomte, že vás to mění. Pomalu, po kouskách, ale jistě. A tahle změna je špatně.
Určitě můžete mít oblek na míru, pohodlný a na vysoké úrovni. Možná vydrží dlouho, možná ne (vaše tělo a tvary se časem dost mění). Ruku na srdce – kolik podobných obleků máte ?
Moje osobní zkušenost – skoro každej zatracenej den jsem měl něco, v čem jsem vypadal dobře, ale bylo mi to trochu nepohodlné. Buď boty (tvar nebo malej podpatek, pokaždé mě z toho bolela bedra), kalhoty (malé přes stehna, malé v pase, malé v rozkroku), pásek, co měl dirku jen tak tak, že mi to bylo trochu nepohodlné, košile, co mi super seděla, ale dýchal jsem tak nějak divně. Oblek, ve kterém mi bylo v létě kruté horko a v klimatizaci akorát, takže se fakt skoro nehýbete a ven nevylezete, protože se nechcete zahřát.
Skoro každej zatracenej den. Co s to vámi udělá za pár měsíců ? Za pár let ? Za pár desítek let ?
Netvrdím a nechci, aby každý začal nosit slušivý hábit, tepláčky nebo burku. Chápu, že někdo nemůže změnit „dress code“. Líbí se mi pěkný oblek a když člověk vypadá dobře, pěkně „sharp“.
Nechci kázat a možná ani měnit, často ale chci – jenom se zkuste zamyslet. Vnímat. A pokud vás někde něco škrtí, limituje a mění – tak to změňte.
Protože jinak nosíte brnění, exoskeleton, který vám podsouvá, že chodit se má jinak, hýbat se musíte jenom v urćitých úhlech a sedět se taky musí jinak. A dýchat taky. A jinak stát. Takže začnete jinak stát, sedět, hýbat se a chodit.
A začnete jinak… žít.
