V souvislosti s včerejším tipem o lýtkách, na obrázku je hezky vidět, jak pracujjí svaly a šlachy při silové práci nebo při skákání.
Vlevo je poskakování – červené svalová vlákna nic moc velká práce, naopak pružina šlachy maká. Vpravo je to naopak – pomalý tlak zaměstná svaly na 100%, elasticita úroveň nula.
Lýtka jsou pro mnoho kulturistů problémovou partií 🙂 – pořád na tom pracují a pracují a snaží se je zvětšit.
Avšak možná je to správně. Ne tak často naleznete silový výkon, který je potřeba udělat silou svalů. Běh, sprint, skok – skoro všude najdete elasticitu, kde šlachy pracují jako pružiny a svaly se šetří (resp. pracujjí izometricky, drží pozici). Což není úplně důvod k hypertrofii…
Všimněte si na obrázku dole – dobrá běžkyně, klokan a nějaká verze antilopy nebo gazely. Všechno to běhá, skáče (jak klokan…), ale lýtka nic moc…
V principu jsou dvě možnosti, jak zrychlit (tělo, ruku, nohu…).
„Další známkou člověka, který se zabývá pohybem je velikost svalů. Ne trapézů, hrudníku nebo stehen, ale často nevyvinutých a zanedbaných svalů, které stabilizují lýtka, nohy, předloktí a strukturu prstů. Máte ploché nohy, slabá kolena a interně rotované ramenní klouby? Možná se nehýbete úplně se svojí biologickou podstatou.“
Ido Portal
„Hudba je lékem budoucnosti, protože je to právě ucho, které vytváří choreografii tělesného tance, rovnováhy a pohybu.“
Don Campbell
Jsem velký fanda evoluční biologie a člověka jménem Robert Sapolsky. Psal jsem o něm několkrát, jeho lekce na Youtube nebo iTunesU jsou 10/10, naprosto fantastický zdroj pochopení člověka jeho chování.
Podcast s Joe Roeganem je super ultra dobrý
Ten člověk je neskutečnej.
Jedna z relativně starých, ale kvalitních knih o hladovce a zdraví – Fasting Cure. Není to těžké čtení, žádná supervěda, naopak.
„Nemarni čas vysvětlováním, jak by se měl chovat velký muž. Buď takovým.“
Marcus Aurelius
Diplomová práce jedné mojí studentky ze skupiny Alfa.
Abstrakt: Ve sportovní gymnastice se uplatňují nárazy na skelet, mechanické zatěžování indukuje změny v kostní tkáni vedoucí k pevnější struktuře. Sportovkyně si během své kariéry vytvoří větší hustotu a pevnější architektoniku kosti než jejich nesportující vrstevnice a pozitivní adaptace si uchovávají až 24 let po ukončení tréninků. Bakalářská práce je vedena formou rešerše a poskytuje dosavadní poznatky o působení sportovní gymnastiky na kostní tkáň během dětství, adolescence a o přetrvávání změn do dospělosti. Pro nahlédnutí do vrcholové gymnastiky je práce doplněna dotazníkem pro bývalé elitní sportovní gymnastky nynějšího věku 43–50 let, kterého se zúčastnilo 13 respondentek. Dále je zde uveden orientační průzkum formou dotazníku mezi 37 mladými sportovními gymnastkami ohledně poruch příjmu potravy.
Důležité je proč mají hustější kosti – protože skáčou. Děti skáčou pořád, dospělí skoro vůbec. Jak často skáčete a vystavujete svojí kostru něčemu podobnému?
Narazil jsem na velmi zajímavou věc – pokud vezmeme počet buněk v lidském organizmu a počet buněk u slona, slon jich má mnohem víc. To je vcelku jasné. A pokud máme pravděpodobnost poškození nebo mutace buňky u člověka XY%, tak pravděpodobnost toho samého u slona by měla být násobně vyšší, protože má násobně víc buněk.
Jmenuje se to Peto’s paradox.
Takže pokud má každá buňka šanci stát se buňkou, co se zblázní a stane se buňkou rakoviny, tak jak to, že slon, velryba, žirafa nebo hroch neumírají hromadně na rakovinu? Evidentně má příroda nástroje, jak to zajistit. Pěkná přednáška na TEDu zde.
Víme toho pořád strašně málo…