Měsíc: Září 2017

Akvárko

Včera na cestovatelském festivalu jsem měl 4×1.5 hodiny výuky. 4 skupiny lidí, které jednak vůbec neznám, ale jednak nejsou úplně z mého okruhu. Dalo by se říct „normální lidi“. A taky že ano. Musím říct, že jsem byl někdy překvapený tím, jak fungují a reagují, jsou nebo nejsou schopní se pohnout.
Přece jenom, ať se snažím nebo ne, ať chci nebo nechci – dnes je kolem mě dost „akvárko“, určitá selekce. Ten, kdo chodí na moje hodiny, přijde na seminář – ten už prošel jistou selekcí a možná sportuje nebo sportoval, má už záměr, odhodlal se atp.
Ale tohle byla „normální“ populace.
Je fajn občas vykouknout z bubliny, ale někdy je to trochu šok :o)

Emoce

Emoce jsou důležité. Je to naše součást, je to součást toho, jak žijeme a jak fungujeme. V pohybu to platí trojnásob.
Jedna z nejlepších vět, co jsem kdy od Ida slyšel byla teď po tom promítání „…já necítím svoje tělo, já jsem svoje tělo…“.
Často na tréninku opakuji, aby každý vnímaj svoje pocity, to jak se jeho tělo cítí, když udělá určitou věc. Jaké to je udělat dřep, co se vlastně děje. Proč.
Jak se dá dát víc váhy na paty? I když si pomůžu rukama, co se stane, jak se u toho cítím.
A jak ten stejný pocit navodit bez rukou, co si pomáhám? Velmi často, když se vám něco povede, zjistíte, že už to pak dokážete…jako snadněji, ale hlavně už víte, jaký to je pocit. Že to jde. Umět „nakopírovat“ ten pocit je velmi důležitá vlastnost a schopnost. Protože pak možná vaše tělo udělá něco jenom proto, že se nějak cítíte.
Vztek, smutek, hněv, nenávist, podřízenost… Hlava něco cítí, tělo něco dělá. A naopak.

Nohy

Existuje celkem dost indicií, i studií, které ukazují, jak důležité je zdraví a síla spodních končetin. Najdete celkem dost korelací mezi úmrtností a tím, jestli se dokážete zvednou ze země.
Je v celku logické, že když je vám 78 a spadnete ze schodů, je to často poslední pád vašeho života.
Takže rychlé nohy – odškrtnuto, děláme hodně. Rychlý krok vás zastaví, když klopítnete. Silné nohy – a silná noha vás udrží a nezkolabuje pod člověkem.
Take odškrtnuto 🙂

Prostříhal jsem semináře

Normální člověk semináře přidává, já je ubírám. Tak jsem to trochu „probral“.

Proutek

„Pružný jako proutek“ byl úspěšný, pokaždé vyprodaný seminář, ale nějak jsem postupně přestal věřit obsahu. Mobilita, kterou získáte rozcvičováním, strečinkem a uvolňováním – to, co jsem tam učil, funguje. Pokud máte čas se rozcvičoval, uvolňovat a strečovat. V Ido Portal Method to trénujeme jinak, než jak jsem to učil tam – to byly věci, které jsem se naučil dřív za mojí „bojovou“ kariéru. Dneska mám stejné rozsahy, ba větší (mnohem větší), ale pořád, trvale. Bez rozcvičování, meditací a vonných tyčinek. Nic proti rozcvičování, pokud si berete příklad z leoparda, co se taky nerozcvičuje, tak to jednou špatně skončí, ale to je zase jiný příběh. Děláme mobilitu? Jasně, každý trénink, ale jinak.
Zkrátka jsem to zrušil. Možná někdy budu dělat jinou verzi, ale spíš ne. Není to úplně moje zaměření a jak říkal Ido, když jsem ho naposledy viděl :

„…pokud ty rozsahy nepotřebujete, tak je ani neotvírejte…“

A zcela upřímně – majorita lidí kolem je fakt nepotřebuje. Takže R.I.P. proutku, nebudeš mi chybět.

Kolena

Kolena podobný případ jako Proutek – úspěšné, naplněné, žádané. Ale mám na to dneska jiný názor a potřebuju si přebrat v hlavě, co s tím. Možná někdy budou „Kolena Next Gen“ . Spíš ne.

Kruhy

„Dotýkejte se mých kruhů“ je taky ve věčných lovištích, tam kam odcházejí staré kruhy do výslužby. Nikdy jsem ten seminář nedělal a nikdy jsem ho ani dělat nechtěl. Je to trochu složitější problematika, než se může zdát a sice někoho dokážu naučit muscle-up za 15 minut, ale asi za to zaplatí nějakým zraněním nebo tak. Takže preferuji pomalou přípravu pár týdnů nebo měsíců, podle toho jak závažný je to případ. A pak to udělá každý, jenom bez toho zranění, zánětů a praskání všude možně.
Byl to takový „lakmusový papírek“ a už ho není třeba.

Pohyb

Pohyb II jsem zrušil, Pohyb I jsem přejmenoval na Pohyb. Ten seminář učím cca. 3 roky a za tu dobu se, logicky, změnil. Jednak nedokážu učit pořád to samé, aniž bych se začal nudit, jednak nikdy nebyl záměr učit „Pohyb I“, pak „Pohyb II, pak až to přestane lidi zajímat vytvořit „Pohyb III“.  Jako by v tom byla nějaká posloupnost. Ha, není :).

Stejně tak to nikdy nebyly žádné základy, kterými je potřeba začít. Byl to určitý výsek naší praxe, výsek, který mě tenkrát zajímal.  A teď je jiný. Ido Portal Method nejsou, Bruce Lee zaplať, lokomoce, protahování zápěstí a dřep. Ani stojky. Ani kruhy. Jestli je tohle základ vaší praxe – power to you. Naší ne.

“Co jsou základy pohybu?

To nikdo neví.”

Ido Portal

Člověk, který byl na „Pohyb I“ před třemi roky a který půjde dneska (zrovna sedím v Karlových Varech v kavárně Republica – díky Pavle za tip – a mlátím tady do klávesnice), z toho nepozná vůbec nic. Dělali jsme lokomoce, hodně práce ve dřepu, točili jsme rukama… Fajn. Současný Pohyb bude vyházet z „5 pilířů pohybu“, jednoho pohledu na věc, který mám od Ida. Dotkneme se různých oblastí, od každé trochu, nicméně to bude úplně něco jiného než dřív.

Bude to pokaždé jiné.

Co zbylo?

Takže sečteno a podtrženo, tady jsem přeživší semináře. Za tímhle seznamem si stojím a věřím mu. Proto zůstala tato témata:

Pohyb

Stojka I

Ramena bez bolesti

Páteř plná života

Cesta do středu

Rytmus a meč

A hotovo, jdu se hýbat.