První Movement Camp
Můj první Movement Camp je za mnou…první z mnoha.
Cestou zpátky jsem dost přemýšlel o čem vlastně chci psát. Tady totiž takové to klišé „to se nedá popsat, to se musí zažít“ platí více než kde jinde, ať člověk chce nebo ne. Psát o tom, co jsme tam dělali nebo kolik skvělých lidí jsem tam potkal, kolik jídla jsem spořádal nebo, že Roye má fakt hrozně široký ramena….pořád mi to vrtalo hlavou.
Je to pořád ještě pro normální lidi?
Tuhle otázku jsem dostal hned na první hodině od jednoho žáka. Musím říct, že mě donutila dost přemýšlet. Když pak přišla ta samá otázka na druhé a následně i třetí hodině od dalších asi pěti lidí, můj problém o čem psát byl vyřešen.
Prvně, to slovo normální je dost problematické, ale do toho se tady opravdu pouštět nechci. Řekněme si tedy, že pod pojmem normální je myšlen člověk, co tak nějak pravidelně cvičí, ať už u nás nebo někde jinde. Zajímá se o pohyb, chce udělat pár kliků, nějaký ten shyb a možná pracuje na stojce. Nebo se houpá na kruzích, ale zas tomu nevěnuje osm hodin denně, protože má práci, třeba rodinu.
Prostě takový normální člověk, z našeho pohledu.
Žádná síla
A takový člověk se dozví, co jsme tam dělali. Hodně koordinace, padání, balancování tyčky na dvou prstech, nějaké to zápasení, občas hodně pohybu, občas žádný a klid a dýchání…ŽÁDNÁ SÍLA. Nula. Žádné muscle upy, stojky nebo ještěrky. Když jsem vyskočil po týdnu na hrazdu, tak jsem měl pocit, že se ani neudržím.
To však neznamená, že silové věci už se nedělají. Ido prostě jen do toho velkého obláčku s názvem Pohyb vstoupil zas z jiné strany. To je celé.
Problém je ale dost možná v tom, že to holt není tak sexy. Není to něco, s čím můžu machrovat na párty nebo natočit na Instagram. Není to něco, co upoutá pozornost nebo přiláká davy. Ale o to je to cennější. Pohybové principy, které vás naučí vidět a chápat pohyb váš i okolo vás. Spousta praxe, která vám pomůže žít lépe váš život, zvládat jeho nástrahy. Umět pracovat s dechem, rovnováhou, rytmem…se strachem, panikou, úzkostí, ať už prezentovaným pouze vašimi myšlenkami nebo vnějším podnětem v podobě boje. To se hodí a je to něco, co má obrovský smysl a přesah nad rámec nějakého cvičení v posilovně.
Takže pokud se mě někdo zeptá znovu…
Je to ještě pro normální lidi?
Ano, je. Mnohem víc pro lidi, ať už normální nebo nenormální, než třeba stojka nebo muscle up na kruzích. Jen za to asi nedostanete tolik lajků na Instagramu.
To, co dělá a učí Ido, je víc pro normální lidi, než cokoliv z těch bodybuildingů, Crossfitů, kettlebelů a fitness všehomožného, jen to nikdo nevidí, nechápe, protože je to vlastně ve své jednoduchosti asi příliš složité.
