Měsíc: Červen 2018

„“Za prvé, takzvané sporty nebyly vytvořeny za účelem fyzického vzdělání; člověk závodí za jiným účelem, hlavně proto, aby vyhrál.”
Jirogo Kano, Mind over muscle“

Když jsem ještě hrával hokej, stala se mi jedna ne úplně milá věc. Dostal jsem pukem do obličeje a výsledkem byla a stále je posunutá nosní chrupavka (nebo něco takovýho, už ani nevím).  Prakticky to znamená, že do poloviny jedné nosní dírky mi ta chrupavka vevnitř trčí a dost mi tím stěžuje normální dýchání nosem.

Doktor mi sice říkal, že bych s tím měl jít na operaci, kde mi to srovnaj, ale já byl tvrdej hoch a rozhodl jsem se to tenkrát neřešit. Začal jsem prostě a jednoduše dýchat pusou. Po nějaké době jsem se dozvěděl, že dýchat pusou není z mnoha důvodů úplně ideální, a tak jsem se začal v podstatě od znova zase učit dýchat nosem.

Nebylo to úplně jednoduché a trvalo mi to hodně dlouho, a doteď s tím mám občas problém ve spánku. Zaprvé jenom rozbít už ten zaběhlý stereotyp byla dřina a zadruhé, jak už jsem zmiňoval, tak nosem můžu dýchat tak nějak jenom napůl, což není úplně ideální.

Výhodou v nevýhodě možná bylo, že abych byl schopen normálně dýchat tím neustále napůl ucpaným nosem, tak jsem musel zvětšit svoji celkovou dechovou kapacitu, abych to takzvaně udýchal a naučit se dýchat víc povrchově a klidně, protože rychlé nasátí velkého množství vzduchu u mě nefunguje. Výsledkem je, že mi nedělá celkem žádný problém natáhnout jeden dechový cyklus třeba na minutu.

Druhou výhodou(no jak se to vezme) je to, že jsem hodně citlivý na jakékoliv změny, co se kvality dechu týče. Je velice zajímavé sledovat, jaký vliv má na náš dech cokoliv, co děláme. Pohyb, jídlo, psychika…všechno se vždycky nějakým způsobem do dechu promítne, akorát to možná nevnímáme a možná není špatný nápad to občas zkusit vnímat.

Já to vnímat musím, ať chci nebo ne a nějak jsem po čase usoudil, že pokud se mi po něčem dýchá lépe, tak mi to nejspíš prospívá více než to, po čem se moje dýchání zhorší. Asi to tak nemusí platit vždycky, nejsem žádný odborník, pouze výzkumník, ale rozhodně se to vyplatí občas sledovat, protože to může člověku ledacos napovědět.

V dnešní době se mnoho lidí orientuje na úspěch, to není nic nového (a možná to tak bylo vždycky).

Problémem ale je, že si ho často spojují zároveň se štěstím a šťastným životem (což samo o sobě je velice problematické, viz. zde)

A tak můžeme vídat všude každou chvíli motivační citáty úspěšných lidí, necháváme si od nich radit, jak vést a žít svůj život…na čemž nemusí být nic špatného, pokud si člověk uvědomuje cenu za úspěch a je ochoten ji zaplatit, ať už je jakákoliv (a vždycky nějaká je).

Pokud si ale nechám radit od lidí, kteří dost často celý život prožili v depresích a úzkostech a nemálo z nich ho i třeba předčasně ukončilo a očekávám, že budu žít šťastně až do smrti, tak mě čeká po cestě asi pár nemilých překvapení.

Zajímavost.

Podle statistických dat z roku 2012 má nejvyšší výskyt rakoviny žaludku…Asie.

U ostatních typů rakovin už ten výskyt byl hodně rozházenej po celém světě (kromě rakoviny slinivky- 1. Česká republika, 2. Slovensko…hurá), takže se tam těžko vyvozují nějaké souvislosti a spojitosti s něčím, ale u té Asie to člověka nutí trochu přemýšlet, čím to může být.

Korea, Mongolsko, Japonsko, Čína…

Co myslíte?

„Pokud jsme vystaveni odrazu určité reality dostatečně dlouho, pak ji přijmeme za svou a stává se naší realitou. Problém nastává, pokud toho schopni nejsme.“

To může být důvod, proč se někdo dokáže vypořádat například s určitými extrémními situacemi lépe než jiný (válka, nemoc, chudoba).

Občas tu píšeme něco o chodidlech, práci nohou atp. V Tipech je dneska HODNĚ pokladů.

Ale proč se věnovat chodidlům? Proč chodit bosky? Proč mít masivní a „kulturistická“ chodila? Tj. svalnatá, mobilní, schopná?

Málokomu to dochází a málokdo to chápe, ale noha je fakt velice důležitá. Je to podstavec, na kterém stojí celé vaše tělo a je to základ pro všechno.

Změníte nohu změní se všechno – běh, stání, chůze, odpal v golfu, výskok, zvedání břemen ze země, dřep, hod, údery a kopy, tanec… Všechno.

Ale neznám někoho, kdo hraje golf a trénuje nohu. Málokdo na boxu maká na chodidlech. Kdo z těch, co se občas vypraví běhat pracuje na mobilitě palce?

Je to velice zanedbaná oblast. Velká chyba.