Pokud s žonglováním začínáte, nebo jste lehce pokročilí, doporučuju mít u toho zapnutý metronom. Nastavte si něco kolem 110 úderů za minutu a vemte si dva míčky a prohazujte je z levé do pravé a zpět. Nedřív můžete udělat pauzu, nebo dvě, postupně bez pauzy. Pak si vezmětě 3 míčky a experimentujte s rychlostí, od super pomalu, kdy budete muset vyhazovat míčky vysoko a to prověří vaši přesnost, po super rychle, kdy budete muset zrychlovat a to zase prověří vaši rychlost a pozornost.
Mám pro vás další pohybová koán. Udělat klasickou hvězdu, kdy jdu z levé nohy, přes levou ruku, na pravou ruku a pravou nohu, není určitě žádný problém. Případně pravá noha, pravá ruka, levá ruka, levá noha, když začnu z druhé strany. Všichni tenhle pohyb znají z dětských let.
Zkuste najít druhé řešení tohoto pohybu, aby se takto střídali končetiny. Jedna strana (noha ruka), do druhé strany (ruka noha).
Pokud vám úplně nefunguje dýchání a nedokážete dýchat „do břicha“, roztahovan žebra dozadu a do stran, prostě naplňovat takový ten balón, co je uprostřed těla, je ještě prostor, kam se dýchat dá.
A tělo, nervový systém ho použije, aby nasál dostatek vzduchu. Aby naplnil kvóty.
A ten je v krku a v lebce – jsou tam dutiny? Jsou. Dá se tam nacpat vzduch? Dá.
Bude to mít určité následky. Ne úplně příjemné…
Takže se naučte dýchat a věnujte tomu pozornost. Dech je život.
„Pokud bychom mohli začít znovu, znovu se rozhlédnout, probrat a zvážit možnosti tréninku – vynalezli bychom zase činku? Použili bychom zase činku? Jistě, pokud na sebe chcete naskládat kila svalů – použijete činku, to je dobrý nástroj. Ale na jiné účely? Není lepší se zamyslet a trénovat jinak?“
David Weck
Vždycky jsem měl rád matematiku. Lépe řečeno tu její část, kdy má člověk přesné zadání a po propočtu dostane jasný výsledek. Jak se říká, matematika je jazykem vesmíru, takže je vhodné ten jazyk alespoň trochu ovládat.
Jakožto milovník hudby, jsem byl nadšen, když jsem se dozvěděl o skryté kráse matematiky v hudbě, ale o tom třeba až jindy. Stejně tak jsem byl nadšen, nad „matematickým“ zápisem žonglovacích vzorů. Ne vždy to jde úplně jednoduše vyjádřit, ale může vám to dát návod k pochopení jednotlivých vzorů, případně k hledání dalších.
Tady krátké vysvětlení pro ty co nemají čas.
Tady víc propracované a skvěle graficky ukázané.
Tady naprosto skvělé, ale delší, pro ty kteří se chtějí dostat trochu víc do problematiky.
Když něco trénujete, logicky netrénujete jiné věci. Takže se zlepšíte v síle a nezlepšíte třeba v běhu. Potud vše jasné. Ale položme si otázku – pokud se v něčem zlepšujete, třeba v síle, je možné, že se v něčem zhoršujete? Pokud jste silnější, jste v něčem horší?
A pokud ano, v čem? A je možné, že je to možná ještě důležitější, než zvedat velké váhy a dřepovat s činkou na zádech?
Už jsem nějak unavený tím, jak všude slyším a čtu, že síla je nejdůležitější, že je potřeba zesílit, že se svět zlepší, kdyź dřepnete větší váhu. Člověka bude těžší zabít, když bude silnější, blablablabla…
Síla je jednou z vrstev cvičení, tréninku, života. Jedním z mnoha a mnoha aspektů. Potřebujeme sílu? Jistě. Jak moc? to je otázka. Potřebujeme i ty ostatní vrstvy? Jistě, jinak bychom nedokázali ani vstát z postele.
Čas od času člověk narazí na úžasný zdroj vědění, na styl práce, předání informací a znalostí, který přesahuje normální hranice.
Tohle vás nejen překvapí, ale skoro vyrazí dech (a možná i zuby). Je to krásně graficky zpracované, bezvadně popsané, vysvětlené na příkladech, dá se to pochopit i bez hlubší znalosti. Naopak to tu znalost možná vyvolá.
Pokud vás zajímá pohyb nebo tai-chi – tak se podívejte sem.
V jednom interview teď Ido zmínil jeden super citát z Brazíle, z dob, kdy dělal capoeiru.
„Jsem student, který studuje, jsem mistr, co učí.“
Ido Portal
Velmi pěkná věta, shrnuje to, jak nás učí – jsme ti první, co cvičí a hýbou se a ti poslední, co se zastaví. Musíme jít příkladem, nesnáší pokrytectví a někoho, kdo vlastní tělocvičnu, píská na ostatní, ale sám necvičí, nerozvíjí se, nepracuje na sobě.
Už hodně dlouho sleduju jednoho šermíře-výzkumníka, podporuji ho na Patreonu a hltám jeho články. Líbí se mi jeho přístup, vysvětlení mechaniky středověkého šermu i jeho ilustrace (mám nejasný pocit, že už jsem o něm jednou psal, na Facebooku ho najdete jako „Dimicator“).
Teď mi od něj přišel email, kde ukazuje rekonstrukci nějakého štítu. Zajímavé je, že podle něj byly štíty, i ty vikingské, relativně slabé. Resp. nebyla to mega fošna, potažená železem, ale relativně slabé dřevo (4mm – 7mm, což jak uznáte není mnoho). Nesloužilo to k tomu, aby to vykrylo úder napřímo, protože i silné dřevo sekera nebo meč rozmlátí. Ale ta lehkost a štíhlost způsobila, že se se štítem dalo dobře manipulovat a „překrývat“ soupeřovu zbraň. Když do toho naplno nakolmo seknul, tak to šlo skrz, ale zároveň s velkou pravděpodobností v tom zbraň uvízla.
A to nechceš…
Takže ono to možná bylo jinak. Rány se nekryly jako ve filmu a vůbec se nebojovalo jako ve filmu. Možná jo, možná ne. Možná to byla kombinace, ale podle Dimicatora – ten kdo uměl alespoň trochu bojovat, tak by s každým, kdo mává mečem jako v televizi, udělal krátký proces.
Proč o tom vlastně píšu… Možná se jinak šermovalo, nemáme video nahrávku. Co jsme dneska ještě špatně pochopili? Jak jsme si vyložili jógu? Tai-chi? Bojová umění obecně se brutálně předělaly, aby vyhověly režimu (v Číně) a stal se z toho cirkus.
Možná to bylo všechno jinak a teď si to vykládáme špatně stejně jako s tím štítem.