Měsíc: Srpen 2018

Nejlepší pocit na světě

Často se mi stává, že sedím a najednou chci hrozně udělat kotoul. Někde, v čekárně, na lavičce v parku, v letadle, to je jedno. Prostě se tam z ničeho nic objeví nějaká vnitřní velmi silná touha, nutkání, to udělat. Touha po pohybu.

Ale většinou to neudělám. Něco mě zastaví. Hlava, rozum, ale proč? Společenské konvence, že se to nehodí, že se to nemá? Možná, že je to něco z dětství, kdy mi mamka říkala, ať nelítám jak blázen a sedím v klidu na místě, nevím. A vlastně mě to dost pak mrzí, když o tom přemýšlím.

Jdu po ulici, vidím zábradlí, zídku a ta touha je tam znova. Ne znova, ona je tam pořád. Vyskočit, přelézt.

To dítě ve mně je a chce vylézt na ten strom a já se ho učím občas vypustit. Ne vždycky, někdy se to fakt nehodí, ale když ho pustím, pak je to ten nejlepší pocit na světě.

Dokonalé podmínky

Je zvláštní, jak často lpíme na dokonalých podmínkách k tomu, co děláme, ať už děláme cokoliv a pokud je nemáme, tak se najednou často stáváme bezradnými. Stává se mi to často, jak u mne samotného, tak u mých žáků.

Chci dělat stojku. Zahřátí, rozcvičení, soustředění, pevný a rovný podklad, ticho v místnosti, žádný průvan a minutová stojka je na světě! Super! No a pak člověk přijde do lesa…rovnej kousek země evidentně neexistuje, hrbol vedle hrbolu, jehličí se zarývá pod kůži, vítr, zima a datel. A ze šedesáti vteřin je sotva půlka a navíc ve stylu takovýho toho nafukovacího panáka klátícího se ve větru na výstavišti.

Chci driblovat s tenisákem, ale místo krásně rovné betonové podlahy mám hrbolaté gumové cosi, co způsobuje, že s každým odrazem se tenisák vydává absolutně náhodným a často i absolutně nelogickým směrem odporujícím všem fyzikálním zákonům. A…v tu chvíli jsem ve hře! Ono totiž driblovat na rovným umí každej (a kdo ne, tak se to rychle naučí), ale umět udržet míček v chodu na skalnatým útesu za burácející vichřice je trošku jiný kafe.

Díky těmhle „nedokonalým“ podmínkám se můžeme rozvíjet, zlepšovat a učit se být kdykoli připraveni na cokoli. K čemu je vám 60s stojka, když stačí, abyste neměli své oblíbené trenýrky a už ji nedáte. K čemu jsou mi akrobatické triky, když je nezvládnu bez svých nike air bot nebo gymnastického koberce…to můžou být dobré nástroje a často nezbytná součást tréninku, učebního procesu, ale nikdy by se neměly stát nezbytností.

Dokonalé podmínky v normálním světě neexistují, tak je možná dobré na nich nelpět za každou cenu a jít si občas udělat pár kotoulů na tu štěrkovou příjezdovou cestu před barákem. Beztak to v hloubi duše chcete zkusit, přiznejte si to 🙂

Prolaktin a sůl

O prázdninách jsem si nechal udělat hormonální diagnostiku z krve.

Čekal jsem hrůzu, ale nakonec to nebylo zas tak špatný a v podstatě jsem měl všechno v normě (kromě zvýšeného testosteronu, což bylo ale docela příjemný překvapení). Samozřejmě ty normy je potřeba brát s rezervou, protože jsou nastavený tak, že pokud nejste vyloženě kritickej případ, tak se do nich vlezete a třeba u testosteronu jsou dle dnešních trendů tak nízko, že i pokud jste na horní hranici normy, tak jste stále holka.

Kromě trochu vyšší hodnoty kortizolu (což se dalo čekat) a LDL cholesterolu (to jsem nečekal), než bych si přál, byla zajímavá hodnota prolaktinu.

Prolaktin je hormon, co se vlastně u mužů ani netestuje (sestřičku dost překvapilo, když jsem na tom trval), protože se pořád tak nějak má za to, že chlapi jsou dneska pořád chlapi, i když víme, že už to tak úplně neplatí. Každopádně pokud chcete být takovým tím původním chlapem, kterého zajímaj auta a motorky místo nejnovějších módních trendů, nebrečí u videí se zvířátky na youtube a myje se jednou týdně, tak chcete mít hodnotu prolaktinu hodně nízko.

Přiznám se, neměl jsem. V normě, ale ne nízko. Byl to ale můj první test, takže se těžko odhaduje, jestli předtím třeba nebyla ještě vyšší. Proto jsem se rozhodl, že nebudu panikařit a odolám vábení googlu a prvního odkazu na zázračný přípravek ke snížení prolaktinu a ani nebudu nic zásadně měnit. Ostatně jsem to i trochu čekal, protože na devastaci štítné žlázy a metabolismu jsem posledních pár let celkem intenzivně a úspěšně pracoval a muselo se to zákonitě někde projevit.

Něco jsem ale přece jenom udělal. Začal jsem hodně solit.

Už nějakou dobu jsem měl pocit, že si tělo o sůl říká. Když si do vody nasypete lžičku soli a pořád vám to nepřijde nijak zvlášť slaný a vlastně vám to chutná, tak je to možná signál, že tu sůl potřebujete.

Ta hodnota prolaktinu mě pak jen utvrdila v tom, že by to mohl být určitý směr. On se totiž může údajně prolaktin zvyšovat i z důvodu nedostatku sodíku v těle (kromě dalších milionů příčin). Respektive sůl (sodík) je prý anti estrogen a anti prolaktin a to se v dnešní době celkem hodí.

Solím hodně, ale vždy jen tolik, aby mi to chutnalo nebo při nejmenším nevadilo a dávám si pozor, aby to byla opravdu jen sůl. Zajímá mě sodík, ne fluor nebo jód. Ideálně čistá rafinovaná bílá sůl. Himalájská asi taky ok. S mořskou si nejsem úplně jistej (jestli to není spíš plast a těžké kovy). Jedlá soda je podle mě taky ok.

Tak uvidíme, až se odhodlám za čas k dalšímu testu. Každopádně když si teď dám trochu vody se solí před spaním, tak je to, jak kdybych dostal palicí přes hlavu. Krásný hluboký spánek až do rána a to se mi líbí.

Karetní ďábel

Michal mi poslal neskutečné video s chlapíkem, který umí manipulovat karty. Ne jako dělat magické triky, ale dokáže ovládat, kdo jakou dostane kartu. Dokáže počítat karty při míchání. Dokáže to s několika hráči. Ve zlomku vteřiny oddělí od balíčku požadovaný počet karet.
Přesnost, jakou má v prstech a rukou, jak tu hru manipuluje, je… z jiné planety. Jo, ještě jsem neřekl – je slepý….

V tom videu říká, že trénoval 10-20 hodin denně. Roky.

Říká se tomu „card mechanic“. Nikdy bych netušil, že je tohle možné…

Dilema

„Nevytvářejte problém, vytvořte dilema.“

– John Danaher

Pokud se věnujete například nějakému druhu bojových umění nebo v podstatě čemukoliv, kde se s někým soupeří, tak to, co nechcete dělat, je vytvářet problémy soupeři. Proč? Protože problém, má řešení. Někdy jednodušší, někdy složitější, ale vždycky tam nějaké je.

Dostal jsem soupeře do problémů…poradí si s tím nebo neporadí? Chyba.

To, co chcete, je vytvořit dilema. Dát soupeři na výběr, ale s tím, že ať si vybere jakoukoli variantu, tak je to pro něj konečná.  Buď ti zlomim nohu nebo tě uškrtim, vyber si. Buď ti vezmu věž nebo koně, vyber si.

Pokud vytváříte pouze problémy, pak vlastně stojíte na základní čáře a jenom pinkáte míček na soupeřovu stranu, spoléhajíc na to, že to třeba pokazí. To může vést k úspěchu, proč ne, ale tak jako tak vlastně předáváte kontrolu nad výsledkem soupeři. On je na tahu. Může to zkazit, ale taky nemusí.

Pokud ale vytvoříte dilema, pak míček zůstává na vaši straně a vy se pouze rozhodnete na kterou stranu ho piknete, podle toho, kam se soupeř rozběhne.

Dilema může být jasně viditelné nebo skryté, zamaskované jako pouhý problém. Ale musí tam být, pokud chcete mít vše ve svých rukách.