Zásadité minerály se mohou do značné míry vzájemně nahrazovat. To znamená, že pokud máte nějakého nadbytek, tak může "zaskočit" za kamarády, kterých je zrovna třeba málo. Takže třeba sodíkem můžeme nahradit magnesium, vápník nebo draslík a vice versa. Úžasný mechanismus zachování rovnováhy v našem těle.
Petr teď psal o chodidlech a tím mi v podstatě nahrál na tenhle příspěvek. Nedávno jsem se bavil s jedním člověkem, který má celkem blízko k profesoru Kolářovi a říkal mi, že to, co dneska Koláře primárně zajímá, jsou chodidla. Žádný střed těla, posterior chain nebo biceps, ale chodidla, pak kyčle a pak teprv možná něco dalšího...
Pokud se chcete něco dobře naučit, pak k tomu zkuste přistupovat tak, že to chcete naučit někoho jiného. Abyste totiž byli schopni někoho něco naučit, pak to musíte pochopit, uchopit a vstřebat. Podívat se na to trochu jinak, z jiných úhlů, rozebrat na součástky a posléze složit, přemýšlet o tom... Ve finále se to pak
Ať už trénujete stojku, hod oštěpem, žonglování s pěti míčky či bjj, pak je dobré se připravit na to, že většinu času prostě budete dost marný. Zabere to spoustu času a práce a "úspěch" bude přicházet v takových divných vlnách...ne, ne, ne, ne, ANO, ne, ne, ne... No a až se úspěch začne dostavovat častěji,
Už nějaký ten pátek suplementuju magnesium, protože mám pocit, že to není úplně blbej nápad. Když mi kamarád doporučil jedno kvalitní z Ameriky (kdyby to někoho zajímalo, tak tady, procenta z prodeje nemám), neváhal jsem a objednal. Jedná se o typ magnesia v prášku, které je potřeba rozpustit a vypít. Ne tak pohodlný jako kapsle,
"Dělejte víc a víc s míň a míň, až nebudete dělat nic." - Rasmus Olme Silná myšlenka. Je vidět všude. Začínající malíř, který maluje svůj obraz do sebemenšího detailu a Picasso, který si vystačí s kruhy a čtverci... Cirkusový akrobat, který na počátku oslňuje obtížnými akrobatickými čísly, aby skončil u expresivního vystoupení houpajíc se jen
Ido nám na Movement campu říkal, že zívání při cvičení skrývá nejistotu v prováděné činnosti. Nedostatek soustředění, zaujetí...zkuste popřemýšlet, jestli se vám někdy stalo, že byste zívali u něčeho, co vás opravdu vtáhlo nebo vám dobře šlo- napínavý film, kniha, hra na počítači, pohybová hra, stojka, sex...nějaká činnost, která vás bavila nebo naplno získala vaše
Přijde mi, že jsme dnes všichni posedlí rovnováhou. Neustále se snažíme mít vše v rovnováze, ať je to cvičení, jídlo, vztahy, život samotný. Máme milion balančních pomůcek, neustále se snažíme vybalancovat náš jídelníček, čeho máme málo, to doplňujeme, čeho hodně, to omezujeme...najít ten střed a tam zůstat už napořád. Nic takového ale není. Neexistuje jedna
Často se mi stává, že sedím a najednou chci hrozně udělat kotoul. Někde, v čekárně, na lavičce v parku, v letadle, to je jedno. Prostě se tam z ničeho nic objeví nějaká vnitřní velmi silná touha, nutkání, to udělat. Touha po pohybu. Ale většinou to neudělám. Něco mě zastaví. Hlava, rozum, ale proč? Společenské konvence,
Je zvláštní, jak často lpíme na dokonalých podmínkách k tomu, co děláme, ať už děláme cokoliv a pokud je nemáme, tak se najednou často stáváme bezradnými. Stává se mi to často, jak u mne samotného, tak u mých žáků. Chci dělat stojku. Zahřátí, rozcvičení, soustředění, pevný a rovný podklad, ticho v místnosti, žádný průvan a