Trávíme strašně moc času uvnitř. Oproti našim předkům strašlivě moc (jako třeba 90% života jsme vevnitř oproti skoro 100 procentům, které byli naši předkové pod širým nebem). A ať chceme nebo ne – naše tělo, imunita i mysl je “kalibrovaná” na venkovní prostředí – ne na byt, kancelář nebo, no ano, na tělocvičnu . A pak nám chybí celá řada atributů, které naše tělo potřebuje – slunce, kontakt s půdou, s rostlinami, s vodou, chybí nám čerstvý vzduch…
Jeden z mých dlouhodobých rozporů je trénink v tělocvičně, velice rád bych cvičil víc venku, ale nějak jsem zatím nadokázal zajistit dobré podmínky. Je potřeba stabilní a čistý prostor (lézt po zemi na Letné mezi psími výkaly má svoje úskalí) , vybavení (hrazdu, tyče, činky…), v létě se to ještě dá, ale v zimě a na podzim fakt už nic moc. A to už by asi nebavilo ani mě. A pokud nemáte prostor skoro celoročně, někdo vám ho na zimu obsadí a smolík…
Ale trávit víc a víc času uvnitř není dlouhodobé řešení a v tělocvičně, kde se člověk pořádně hýbem, už vůbec ne. Je to takový divný prostor – zvlášť ty “nové” gymy. Stará, velká sokolovna s parketami a vysokými stropy – tam to hezky větrá, je to takové prostorné, vzdušné a čisté. Ale když máte místnost, kde je na podlaze koberec, do kterého každý den teče pot ze 150 lidí, popř. tam je kvůli dopadům činek taková ta gumová podlaha z namletých pneumatik – to je fakt nic moc. Koberec je strašlivá záležitost plná všeho možného a dýchat ty výpary z pneumatik je extrémní humus. Koncentrace škodlivých látek je uvnitř mnohonásobně vyšší než venku a když se pořádně hýbete – tak to do sebe nasáváte každou vteřinu. Doslova.
Srovnejte to s tím, dělat stojky na trávě nebo shyby v lese. Ten výsledek je a bude…obrovsky jiný. Možná, možná pohyb v tom vnitřním prostoru plném gumy a potu, špatného vzduchu a bacilů člověku zas tak moc neprospěje. A pokud jste trenér nebo učitel – no tak to máte stonásobně horší, protože v tom pracujete.
Začal jsem hodně závidět svým kamarádům, kteří jezdí na kole (ač tuhle aktivitu úplně nemusím) a nebo se prohání zasněženou krajinou na běžkách. A nějak jsem si uvědomil, že mi jde víc o tu krajinu, než o ty běžky (či kolo).
Co vy na to, nějaký nápad?
