Dnes jsme měli takovou velkou rodinnou oslavu, kde se sešlo vcelku hodně lidí, aby společně blahopřáli k jubileu jedné babičce. Oslava to byla dlouhá, asi 8 hodin jsme tam byli a já už nevěděl, jak mám sedět (a co mám dělat). V pravidelných intervalech jsem začal odbíhat ven, kde jsem rozhýbával zápěstí, učil synovce a neteře dělal dřepy na jedné noze, točil rukama a tak. Prostě normálka :). Je mi srdečně jedno, co si kdo o mně myslí, vím, co potřebuji a to se snažím v rámci možností dělat. Kdybych neměl rozbité zápěstí, tak tam stojím ve stojce a počítám do 60ti.

Po mnoha hodinách, kdy všichni většinou sedí, jedí a pijí,  jsme se šli ven fotit a jeden můj příbuzný, který má problémy se zády si lehnul na zem, dlažba nedlažba, světlá košile, nesvětlá košile a jak se rozhýbávat ztuhlou páteř. Je to takový svéráz :). Dost přítomných se začalo smát, ukazovat si na něj, vrtět hlavou, cože to dělá v těch svátečních šatech a vždyť se ušpiní.

A já si tam dřepěl kousek stranou, pozoroval jsem to a musím říct, že v tu chvíli mi on jediný připadal normální. Stejně jako já – mám problémy, vím, že to musím řešit a budu to řešit. Spousta ostatních má taky problémy – tu rameno, tu bederní páteř, tu svaly jako ze železa (ale bolí skoro pořád), ale nikoho nenapadne, když ho bolí záda s sebou švihnout na zem a prostě to začít řešit. Teď hned. Jako teď hned.

Ještě tam byla další, pro mojí náturu normálnější skupinka – děti. Za těch 8 nebo kolik hodin nahopkali spoustu na trampolíně, lezli po zdi, začali krást soudedovi angrešt, hráli si na honěnou, hráli si na schovávanou, občas se někdo rozplácnul, postupně se dal dohromady a zase začal běhat a skákat a hrát si. V pauzách do sebe nasoukali kus dortu a zase odběhli. Příště si vezmu jiné kalhoty a budu běhat s nimi.

U dětí je to brané jako normální – běhají, skákají, rozplácnou se po zemi. U dospělích je v pořádku chodit rovně, klidně a po většinu času sedět, občas vstát a zase si sednout, mezi tím pít a jíst.

Buďte divní a možná ne úplně normální. Jak říká Ido :”Normální je Homer Simpson”.