Co je to největší co můžeme druhému, nebo sobě dát? Svůj čas. Soustředěnou pozornost. Když někomu dám dárek, který jsem vyrobil nebo koupil, vlastně mu tím říkám, tohle je čas, který jsem ti věnoval. Nebo taky, tohle je čas, který jsem ti nechtěl věnovat, tak tady je náhražka. Takže velice pozorně sledujte komu, nebo čemu dáváte to nejcenější co máte a od koho ho dostáváte.
O autorovi:
Od mládí se zaobírám pohybem, možnostmi lidského těla, mysli, ducha. Do svých 15-ti let jsem aktivně hrál volejbal, pak chvíli zkoušel capoieru a nakonec plynule přešel na b-boying (breakdance), kterému se více či méně věnuji dodnes ve skupině Wegets. V poslední době tříbím své silové a žonglovací dovednosti v domácí tělocvičně skvělého žongléra Pavla Stuchlíka a parkour v místním klubu Freerun Prajzská. Několik let na sobě celoročně testuji chůzi bez bot a otužování. Ve volných chvílích trénuji chůzi po laně, s přítelkyní acroyogu a párovou akrobacii. Také vedu kroužek pro děti, kde se věnujeme pohybové průpravě. Vždy mě spíš zajímala podstata věci a výzkum dané oblasti, než soutěže. Svět, do kterého mě uvedl Petr na svých seminářích, mě den za dnem utvrzuje v tom, že to je cesta, po které chci jít a ukazovat ostatním. Učím Pohyb v Ostravě, skupinu Eta.
