Chodící reflex lze pozorovat po prvním měsíci od narození, vymizí obvykle již kolem druhého měsíce života. Později se objevuje znovu jako volní činnost kolem jednoho roku, kdy se dítě učí chodit.
Reflex je vyvolán podržením dítěte pod jeho pažemi ve výšce, která mu dovoluje, aby se jeho nožky dotkly země. Dítě poté vypadá, jakoby dělalo kroky, přičemž se jen lehce dotýká země.
Vědci nejsou jednotní v názoru, co přesně reflex způsobuje. Nejčastější se setkáme s vysvětlením, že člověk je od narození uzpůsoben na chůzi, ale bez cizí pomoci může začít chodit až později, když se mu vyvinou příslušné svaly.
Když jsem si tohle pročítal na wikipedii, vzpomněl jsem si na skvělý rozhovor z cyklu cestopis evoluce s Markem Váchou. Doporučuju ten cyklus celý, ten chlap je chodící encyklopedie několika oborů. V něm mimo jiné zmiňuje(od 29:35-32:40), že když naši předci začali chodit po dvou, tak jako za všechno se platí, tak i za tohle. Říká, že platíme tři daňe z chůze:
- kýla, velký prostor mezi posledními žebry a pánví
- bolest zad
- komplikované porody. Bylo třeba, aby se zmenšil pánevní otvor, aby udržel váhu orgánů.
A navazuje na ten poslední bod, že díky tomu a taky díky tomu, že se nám po zhruba 2 milionech let co jsme začali chodit po dvou zvětšil mozek se muselo stát to, že se děti rodí tak brzo, aby ještě přežili a tak pozdě, aby to bylo ještě možné.
Moje úvaha je taková, že ten chodící reflex je pozůstatek toho, když jsme chodili po dvou a neměli jsem tak velké mozky, případně ženy neměli ještě tak zúžené pánevní otvory.
