Petr teď psal o chodidlech a tím mi v podstatě nahrál na tenhle příspěvek.
Nedávno jsem se bavil s jedním člověkem, který má celkem blízko k profesoru Kolářovi a říkal mi, že to, co dneska Koláře primárně zajímá, jsou chodidla. Žádný střed těla, posterior chain nebo biceps, ale chodidla, pak kyčle a pak teprv možná něco dalšího…
Poslední dobu jsem si lehce hrál s akrobacií a skákáním všeho druhu. Díky tomu jsem začal trochu chápat funkci nohy, jak pracovat s klenbou, jak zpevnit kotník, jak to propojit se vším ostatním, aby fungoval odraz, ztlumil se dopad apod. Ohromně zajímavé, a cenné. Nějaké salto nebo makako? to vem čert. Ale to, že se mi třeba srovnala zhroucená klenba na jedné noze? Hmm.
Pochopit funkci nohy jakožto našeho propojení se zemí, je něco, čemu by člověk měl věnovat hodně času, ale málokdo to dělá. Proč taky….ono se to schová do boty, z fotky nohy na instagramu nikdy asi trend nebude (i když třeba takovej digitorum brevis velikosti tenisáku je ohromně zajímavej, mít dva kotníky vedle sebe totiž celkem dokáže upoutat pozornost) a biceps vám to bohužel taky větší neudělá.
Pohyb ve všech jeho možných formách je součástí mého života už od dětství, které jsem v podstatě celé strávil na zimních stadionech jako hráč ledního hokeje. Svět profesionálního sportu jsem opustil v 17letech, ale u sportu a pohybu jsem zůstal jako student Fakulty tělesné výchovy a sportu na Karlově univerzitě. Během studia jsem absolvoval kurz osobního trenéra fitness a po dokončení školy se začal této profesi věnovat. Jako osobní trenér pracuji 6 let. Prošel jsem spousty kurzů a seminářů na vše možné, něco bylo celkem přínosné, něco méně. Přečetl jsem hodně knih o cvičení, různých článků, studií, které si často vzájemně odporovaly. Zkoušel jsem klasickou kulturistiku, crossfit, kalistniku, bojová umění, hodně jsem běhal, všechny možné i nemožné fitness trendy a směry. Pomalu jsem si díky tomu všemu utvářel představu, jakým směrem se vlastně chci ubírat. Když jsem pak narazil na Petra Růžičku (Pohyb je život) a následně na Ido Portala a jeho Ido Portal method, tak jsem hned věděl, že to je ta cesta, kterou jsem vždy hledal. Momentálně se učím hýbat u Petra nebo se často houpu na laně na lezecké stěně. Do budoucna bych se chtěl, kromě hýbání pod Petrovým vedením, pomalu přesunout ze stěn lezeckých na stěny přírodní a svou pozornost zaměřit více směrem k bojovým uměním, se kterými jsem se zatím setkal jen povrchně během dvouletého tréninku thajského boxu.
