Nejsem si jistý, jestli bych někomu dokázal doporučit, když se mě ptá, co má dělat v tréninku nejdřív. Nejdřív myšleno – co je nejdůležitější.
Je hodně nejdůležitějších věcí, ale není prioritně ąsi nic, kde by se začít mělo. Často uslyšíme nebo čteme, že nejdůležitější je X. A následuje celá řada zdůvodnění, proč je tomu tak. A potom si přečtete, že je lepší Y. Opět s hromadou zdůvodnění.
Jistě, v určitých chvílích vás limituje např. mobilita. Někde zase síla. Ale zase jinde rytmus. Někde je to ale zdraví. Či vytrvalost. A hlavně – všechno se hodí. Všechno chci umět a všechno potřebuju. A hned.
Odelia jednou řekla, že pohyb je jako oblak a dá se do něj vstoupit z jakékoliv strany. A stejně budete dělat pohyb. Skoro pokaždé si na to vzpomenu, když máme trénink – trénujeme různé věci. Díváme se na jeden probnlém z mnoha úhlů. Někdy o stojku nezavadíme týdny a někdy jsme na rukou každý trénink.
Můj cíl není mít nejsilnější studenty ani ty, co umí cirkusové kousky, jsou to hadí muži či ženy. To není realistické. Ale mohou to být lidé, co je bude trénink bavit. Co se rádi hýbout. Rádi se učí nové věci.
Ale je to jako rada žít “teď a tady” – možná nejde přesně o to, co se zrovna děje “teď a tady” o to, co nás baví a uspokojuje. Jde o to, co zrovna děláme a nejlepší rada je se naučit mít rád přesně to. To, co se teď děje a co dělám.
Nejenom nějaký subset, výsek reality nebo cvičení. Ale to, na čem teď na tréninku pracujem. Je potřeba mít rád ten proces a tak nějak mít rád i to, že to někdy nejde. Ono každý něco nesnáší, každý věří něčemu jinému a každému dělá něco jiného dobře. V dlouhodobém horizontu je “co dřív cvičit” – velice proměnlivá věc.
Proto mám tak trochu názor, že je to v podstatě tak trochu jedno. Ač začneme čím chceme, dřív nebo později se dostaneme jinam a dřív nebo později se v kruhu vrátíme zase zpět.
Teď to čtu a nevím, jestli to pochopí ještě někdo jiný než já :). Snad ano.
