Dneska jsem byl s dcerkou plavat a když jsme si dávali pauzu u bazénu a chytali sluneční paprsky, sedla si vedle nás ke stolu rodinka. Dvě děti, dva rodiče a asi teta. Celkem všichni relativně dost, hm, oplácaní je slabé slovo, prostě obézní. Všichni včetně dětí. Ok, neřeším, jsem tolerantní.
A pak jsem se všiml ještě třetího dítka, které bylo zprvu neviditelné, protože bylo maličkaté. Jako hodně maličké. Fakt miminko.
A to miminko pilo coca-colu, co mu držela jeho matka. Sourozenci měli stejnou lahev, zřejmě si ji všichni koupili v občerstvení a bráškovi vzali taky.
Jsem tolerantní, jsem tolerantní, nejsem Ježíš, nespasím svět, nech to být nech to být… No jsem tolerantní, ale musel jsem odejít, prostě mě to nějak zdrtilo.
Přes všechny informace, co o podobných nápojích máme ? Jako vážně ? Malé dítě ?
Nedávno jsem byl s partičkou známých na víkendu na Šumavě – asi 10 dospělých a 15 dětí (cca. už to nepočítám). Protože Rozina je ranní ptáče, tak jsme na snídaní byli první. Z té nabídky v penziónu si Rozárka k snídani vybrala šunku, sýr, rajčata a okurku.
Chroupe, chroupe a koukáme, jak kolem nás chodí ostatní rodiče a nosí si misky plné čokoládových kuliček, křupavých nesmyslů s ledovou polevou a to celé zalité mlékem.
Jako vážně ? Myslel jsem, že tohle už dávno umřelo, naposledy jsem podobnou snídani viděl ve filmu Sám doma (dítě dostane víc výživných látek, když sní tu papírovou krabici od těch křupinek než ty křupky samotné).
Evidentně ne…
Někdo tam požadoval kakao. Nabídnul jsem, že mám super kakao na pokoji (do proteinu), ale ten známý mi odpověděl, že je to jedno, že hlavně ať je to hnědý a hodně cukru a pak to jeho děti budou jíst.
Že jsem to nečekal…
Sám Rozárce dělám občas palačinky s marmeládou, koupím ji zmrzlinu nebo koláč. Ale je to občas. A velice často jí nedám nebo nekoupím to, co chce (ať uź jsou následky jakékoliv).
Jak sám u sebe, tak tak nějak intuitivně i u ní se řídím následujícím : “Jím hodně to, co potřebuju a trochu toho, co chci.”
Jak to máte vy ?
