Už jsem psal o didgeridoo, jak se naučit cirkulační dýchání, nebo jak na rýmu. Nedávno vyšel skvělý rozhovor s naším předním českým hráčem Ondřejem Smeykalem. Ne každý má čas, nebo chuť strávit 3 hodiny díváním na pc, tak jsem vypsal pár okamžiků, které mě opravdu zaujali. Každopádně doporučuju celé, je to trochu jiný pohled na svět.
- 00:24:00 – “až budu mít…”
- 00:55:00 – “10 let něco objevuješ, co dnes najdeš za 30 sekund na netu, ale 10 let ti bude trvat než to vstřebáš.”
- 01:00:00 – “proč vs jak.” Skvělý postřeh
- 01:07:00 – “společenská smrt”
- 01:11:00 – “technika vs prázdnota”
- 01:14:00 a 2:10:30 – “primitiv. Dotýká se jádra věci.” Chtěl bych být primitiv
- 02:01:00 – “didgeridoo do každé rodiny.” Uau skvělé souvislosti. Když už nic, tohle si určitě dejte.
- 02:34:00 – “proč zůstat spolu.”
- 02:39:20 – “zaťatost vs vnímání”
Od mládí se zaobírám pohybem, možnostmi lidského těla, mysli, ducha. Do svých 15-ti let jsem aktivně hrál volejbal, pak chvíli zkoušel capoieru a nakonec plynule přešel na b-boying (breakdance), kterému se více či méně věnuji dodnes ve skupině Wegets. V poslední době tříbím své silové a žonglovací dovednosti v domácí tělocvičně skvělého žongléra Pavla Stuchlíka a parkour v místním klubu Freerun Prajzská. Několik let na sobě celoročně testuji chůzi bez bot a otužování. Ve volných chvílích trénuji chůzi po laně, s přítelkyní acroyogu a párovou akrobacii. Také vedu kroužek pro děti, kde se věnujeme pohybové průpravě. Vždy mě spíš zajímala podstata věci a výzkum dané oblasti, než soutěže. Svět, do kterého mě uvedl Petr na svých seminářích, mě den za dnem utvrzuje v tom, že to je cesta, po které chci jít a ukazovat ostatním. Učím Pohyb v Ostravě, skupinu Eta.
