“Nevytvářejte problém, vytvořte dilema.”
– John Danaher
Pokud se věnujete například nějakému druhu bojových umění nebo v podstatě čemukoliv, kde se s někým soupeří, tak to, co nechcete dělat, je vytvářet problémy soupeři. Proč? Protože problém, má řešení. Někdy jednodušší, někdy složitější, ale vždycky tam nějaké je.
Dostal jsem soupeře do problémů…poradí si s tím nebo neporadí? Chyba.
To, co chcete, je vytvořit dilema. Dát soupeři na výběr, ale s tím, že ať si vybere jakoukoli variantu, tak je to pro něj konečná. Buď ti zlomim nohu nebo tě uškrtim, vyber si. Buď ti vezmu věž nebo koně, vyber si.
Pokud vytváříte pouze problémy, pak vlastně stojíte na základní čáře a jenom pinkáte míček na soupeřovu stranu, spoléhajíc na to, že to třeba pokazí. To může vést k úspěchu, proč ne, ale tak jako tak vlastně předáváte kontrolu nad výsledkem soupeři. On je na tahu. Může to zkazit, ale taky nemusí.
Pokud ale vytvoříte dilema, pak míček zůstává na vaši straně a vy se pouze rozhodnete na kterou stranu ho piknete, podle toho, kam se soupeř rozběhne.
Dilema může být jasně viditelné nebo skryté, zamaskované jako pouhý problém. Ale musí tam být, pokud chcete mít vše ve svých rukách.
Pohyb ve všech jeho možných formách je součástí mého života už od dětství, které jsem v podstatě celé strávil na zimních stadionech jako hráč ledního hokeje. Svět profesionálního sportu jsem opustil v 17letech, ale u sportu a pohybu jsem zůstal jako student Fakulty tělesné výchovy a sportu na Karlově univerzitě. Během studia jsem absolvoval kurz osobního trenéra fitness a po dokončení školy se začal této profesi věnovat. Jako osobní trenér pracuji 6 let. Prošel jsem spousty kurzů a seminářů na vše možné, něco bylo celkem přínosné, něco méně. Přečetl jsem hodně knih o cvičení, různých článků, studií, které si často vzájemně odporovaly. Zkoušel jsem klasickou kulturistiku, crossfit, kalistniku, bojová umění, hodně jsem běhal, všechny možné i nemožné fitness trendy a směry. Pomalu jsem si díky tomu všemu utvářel představu, jakým směrem se vlastně chci ubírat. Když jsem pak narazil na Petra Růžičku (Pohyb je život) a následně na Ido Portala a jeho Ido Portal method, tak jsem hned věděl, že to je ta cesta, kterou jsem vždy hledal. Momentálně se učím hýbat u Petra nebo se často houpu na laně na lezecké stěně. Do budoucna bych se chtěl, kromě hýbání pod Petrovým vedením, pomalu přesunout ze stěn lezeckých na stěny přírodní a svou pozornost zaměřit více směrem k bojovým uměním, se kterými jsem se zatím setkal jen povrchně během dvouletého tréninku thajského boxu.
