Když se učíte něco nového, tak vás to obohacuje. Do jisté míry.

  1. Nejdřív to neumíte vůbec. Snažíte se to pochopit. Koordinujete pohyby, skládáte jednotlivé kousky puzzle dohromady. Luštíte hádanku. Namáháte se.
  2. Pak už to jde mnohem lépe. Vaše tělo i hlava to chápe, dovednost vám jde. Děláte občas chyby, ale to je OK, je to snažší a snažší.
  3. Máte hotovo, teď vylepšujete. Ladíte. Cizelujete.

Jestli vám jde o to, naučit se tu konkrétní dovednost, specializovat se, tak pokračovat v započaté cestě a “leštit” a zlepšovat. Je ale dobré si uvědomit, že už se vlastně neučíte nic nového, to už proběhlo v bodě 1/a 2/.

Takže jestli vám jde o rozvoj vašich schopností, zastavíte dřív.

A pak – jak říkal Stephen Jepson :

“…největší užitek nemá člověk z toho, že se něco naučil, ale z toho, že se něco snaží naučit…”.