Taky máte občas ten pocit, že všechno kolem vás, co děláte, čtete, studujete, někde slyšíte, se v určitý moment začne nějakým způsobem propojovat a směrovat vás jedním směrem? Já ten pocit zrovna teď mám.

Může to být, a dost často bývá, slepá ulička. Někdy dost krátká, takže se hned můžete otočit, ale někdy vás zavede hodně hluboko, než přijdete na to, že dál už cesta nevede. Každopádně značení na začátku chybí a člověk se musí vydat na průzkum, pokud chce zjistit, zda cesta někde končí nebo vede dál.

Není to tak dávno, co jsem si dělal takový vlastní výzkum ohledně Candidy. To je taková houbička, co máme tak nějak všichni v těle a může nám dost škodit, pokud dostane možnost (stres, špatné stravování, hlavně prý cukr, mouka bla bla bla, však to znáte).

Všude je spousta návodů, jak se jí zbavit. Většina zahrnuje nějaký druh nízkosacharidové diety a pak samozřejmě nějaké léky nebo doplňky stravy.

Čím víc jsem ale šel do hloubky, tím víc jsem zjišťoval, že tyhle doporučení prostě nefungují. Ostatně důkazem je právě to obrovské množství různých návodů na internetu (pokud by to fungovalo, tak by byl jeden a všude stejný).

Celý ten předpoklad vyhladovění kvasinek omezením příjmu cukru mi pak přestal dávat smysl v momentě, kdy jsem se začal zajímat o práci Raye Peata (Petr se o něm na Tipech už několikrát zmiňoval).

Na základě jeho práce jsem začal uvažovat jinak a po nějakém čase mi vyšel trochu jiný závěr, a to, že příčinou přemnožení candidy není, na rozdíl od všeobecného přesvědčení, zvýšená konzumace cukru, ale oslabený imunitní systém z důvodu snížené funkce štítné žlázy (mám to celé sepsané, ale nechci to teď dávat sem, protože to úplně není středobod vyprávění- pokud by vás to zajímalo, dám to třeba někdy jako další tip…pište když tak do komentářů).

Posuňme se teď v čase o pár měsíců dál, kdy sem dával Petr neskutečný rozhovor o houbách.

To je takový ten typ rozhovoru, kdy na to celou dobu koukáte s otevřenou pusou a říkáte si wow nebo wtf, a pak začnete projíždět youtube a google a hledat víc rozhovorů, víc info, protože tak nějak vnitřně cítíte, že se v tom tématu ukrývá mnohem víc, než vůbec člověk tuší a že to sakra stojí za vaši pozornost.

Právě tenhle rozhovor mě donutil vytáhnout z poličky zaprášenou knihu, co mi kdysi dávno půjčila moje kamarádka. Ta kniha se jmenuje Rakovina je houba od Dr. Simonciniho.

Cca před rokem jsem ji už jednou začal číst, ale bylo to dost náročné, odborné čtení, tak jsem jí zas odložil a zařadil ji do fronty knih čekajících na přečtení (přiznám se, že někam hodně na konec).

Ani teď to nebylo jednoduché. Hlavně prokousat se první polovinou knihy bez nějakého většího vzdělání v oboru je dost náročné. Ale stálo to za to, protože dozvědět se, že rakovina je dost možná prostě a jednoduše candida, bylo pro mě, vzhledem k výše zmíněnému, jako výbuch sopky.

Doporučuji si tu knihu přečíst. Je to zajímavý náhled na problematiku rakoviny, která se už v dnešní době, ať chceme nebo ne, týká nás všech. Je to také zajímavý náhled do vnitřního prostředí dnešní moderní medicíny, který ale není úplně příjemný a možná vám z toho nebude úplně dobře po těle.

Btw. Simoncini byl prý odsouzen na pět let vězení za zabití pacienta jeho léčbou. Názor na to si po přečtení udělejte případně sami.

PS: Celou dobu, co jsem tu knihu četl, mi v hlavě běžel ten obrázek mravence, z kterého vyrůstají houby.

Možná, že ty houbičky dost podceňujeme.

 

Takže…

slepá ulička? Nevím. Zkusím jít dál a uvidíme.