Přes prázdniny jsem se hodně dlouho věnoval žonglování a vystřízlivěl jsem z iluze, že mi to jde. Dokázal jsem žonglovat 2 i 3 míčky, víc různých vzorů a možností, ale to, co jsem dostal za úkol – to bylo nemožné.
Co vlastně znamená, že něco umíte ? Udělat to jednou ? Třikrát ? 100x za sebou ?
Asi záleží, ale já dokázal míčky prohodit třeba 10x na pohodu. 15x. Ale 50x v kuse ? Na obě ruce ? Ve třech různých variantách ?
To byl HODNĚ tuhý oříšek, žongloval jsem třeba hodinu, dvě denně, protože levá ruka vzdorovala jako blázen a dokázala to třeba 20x, ale 50x ? Utopie.
Ale pak jsem to konečně dal. Spadnul mi kámen ze srdce. Následně jsem dlouho na míčky nesáhnul. Ale teď je vezmu a skoro na počkání vám dám na obě ruce 40-50x co chci. Je to…někde vevnitř, vypálené v mojí struktuře. Stejně jako WingChun – udělal jsem to tolikrát, v tolika kombinacích, za tolika podmínek a v tolika prostředích – nikdo to ze mě nedostane ani kladivem.
Je to jiný styl tréninku.
