Velice zajímavé video od Dana Ariely, kde rozebírá dnešní problémy ohledně vztahů (pro neangličtináře zde).
Co to má společného s pohybem, cvičením? Já si myslím, že celkem dost. Zkuste se nad tím chvilku zamyslet.
Mně to přijde jako dokonalá analogie k tomu, jak dnes často přistupujeme ke cvičení.
Něco nás zaujme, nějaký tréninkový program nebo metoda, začneme to dělat, ale po chvíli zjistíme, že to je dřina nebo nuda nebo to trvá hrozně dlouho, než přijdou nějaké výsledky. A zároveň na nás všude vyskakují nové, lepší a revolučnější cvičební systémy a programy, předvádějí nám je dokonalí, krásní a osvalení lidé, a tak skáčeme z jednoho do druhého, u ničeho nevydržíme dostatečně dlouho a vzniká kočkopes.
Neinvestujeme. Svůj čas, komfort…Proč? Protože jsme pořád jednou nohou pryč ze “vztahu”.
Chcete se věnovat své pohybové praxi měsíc (a pak uvidím, co to udělá) nebo roky? Pokud je vaše odpověď to druhé, tak pak teprve přichází investice.
Pohyb ve všech jeho možných formách je součástí mého života už od dětství, které jsem v podstatě celé strávil na zimních stadionech jako hráč ledního hokeje. Svět profesionálního sportu jsem opustil v 17letech, ale u sportu a pohybu jsem zůstal jako student Fakulty tělesné výchovy a sportu na Karlově univerzitě. Během studia jsem absolvoval kurz osobního trenéra fitness a po dokončení školy se začal této profesi věnovat. Jako osobní trenér pracuji 6 let. Prošel jsem spousty kurzů a seminářů na vše možné, něco bylo celkem přínosné, něco méně. Přečetl jsem hodně knih o cvičení, různých článků, studií, které si často vzájemně odporovaly. Zkoušel jsem klasickou kulturistiku, crossfit, kalistniku, bojová umění, hodně jsem běhal, všechny možné i nemožné fitness trendy a směry. Pomalu jsem si díky tomu všemu utvářel představu, jakým směrem se vlastně chci ubírat. Když jsem pak narazil na Petra Růžičku (Pohyb je život) a následně na Ido Portala a jeho Ido Portal method, tak jsem hned věděl, že to je ta cesta, kterou jsem vždy hledal. Momentálně se učím hýbat u Petra nebo se často houpu na laně na lezecké stěně. Do budoucna bych se chtěl, kromě hýbání pod Petrovým vedením, pomalu přesunout ze stěn lezeckých na stěny přírodní a svou pozornost zaměřit více směrem k bojovým uměním, se kterými jsem se zatím setkal jen povrchně během dvouletého tréninku thajského boxu.
