Našel jsem fakt zajímavé věci o efektu isometrického tréninku na kardio systém. To bych fakt nečekal.
To, jak dneska cvičím, je ve velké míře isometrický trénink, tj. tlačíte nebo taháte proti objektu, který se nehýbe. Síla působí, dráha je ale nulová.
Hledal jsem, proč jsem celkem zafungoval v případě kruhových tréninků, i když jsem dloho, předlouho nedělal nic podobného. A našel jsem tuhle studii z roku 2009 – isometric_handgrip_effects_on_hypertension. Pokud se vám to nechce číst, tak tady je abstrakt :
Vezmete partičku pacientů, co mají problém se srdcem. Pak kontrolní partičku, co je úplně (relativně) ok. A necháte je mačkat nějaký objekt, třeba jak když mačkají hranu stole. Velkou silou, pár sérií, pár opakování. Isometrický stisk, nic velkého, žádné velké výkony (asi 3×5 opakování, dost malá lokální aktivita).
Všem se za nějakou dobu výrazně zlepšil krevní oběh, tlak, schopnost práce srdce, pružnost cév a co já vím. Zázrak.
Ale zas tak možná ne. Vemte si, když silně stisknete svaly, isometricky třeba, takže bez pohybu. Když bude ta kontrakce skutečně silná, svaly jsou stažené a čím víc těla se zapojí, tím lépe. Skrz takhle stažený sval špatně proudí krev – proto se odpadní látky se hromadí a sval se rychle unaví. A ještě jednou protože jsou stažené tepny a cévy tou kontrakcí, neproudí pořádně krev. A proto musí srdce víc zabrat, aby to přes ty zúžené trubky něco procpalo. Pak se to uvolní, propláchne a znova.
Isometrické cviky jsou velice intenzivní a trvá to déle, než “normální” pohyb, který je rytmický.
Stojka je vcelku isometrický tlak nad hlavou, planche a front lever (které se pořád snažím držet v různých pozicích několik vteřin) – isometrické cviky. Back lever – totéž. Mabu, postoj jezdce na koni. Nácvik na rozštěp. Tak asi třetina, čtvrtina mého tréninku je isometrický trénink.
Takže i když neběhám, nejezdím na kole, nemlátím do pytle – tak je to celkem dobré kardio.
