Jak porozumět komixu. Překvapivé téma pro naší stránky a pohyb ? Ne tak rychle. Díky jedné knize jsem pochopil jednu zásadní věc v komunikaci člověka (a možná i zvířat).
V knize “Understanding Comics: The Invisible Art” její autor Scott McCloud obrázek za obrázkem, kresbu za kresbou popisuje, jak vnímáme komix (tu knihu vřele doporučuju a ne kvůli komixu). Ale obrázky na stěnách jeskyň, staré písmo v Egyptě, indiánský totem – to vśechno je možná taky komix, resp. popis příběhu kresbou.
Jaké máme možnosti ? Jak sdělit napětí, pohyb, myšlenky pomocí dvou dimenzí ? Nástrojů je celá řada – velikost obrázku, barva, detail, hloubka ostrosti…
A právě ten detail mě zaujal a to fakt hodně. Konkrétně zobrazení obličeje.
Čím více je kresba realistická, čím víc je to jako fotografie, tím víc vidíte třeba Batmana nebo Supermana. Jeho tvář. Ale jak se obrázek zjednodušuje až do nejvíc primitivní formy.
Když se podíváte na Supermana, vidíte Supermana. Když se podíváte na ten velice jednoduchý obrázek – vidíte sebe. A chtě nechtě se začnete tvářit, chovat a jednat jako ten obličejíček. Zrcadlíme to. Proto na nás určité forma komixu působí a je schopná v nás vyvolat emoce.
Podívejte se na to znovu – proč a jak to, že vidíte v těch 4 tazích obličej člověka ? Naprosto fascinující. Náš mozek má “zadrátovanou” schopnost rozeznávát obličej – všude. Rozeznávat a vidět druhého člověka.
Náš mozek a nervový systém má schopnost zrcadlit jiného člověka, ať už jde o emoce nebo o pohyb.
