Když se vám rozplácne dítě na chodníku, co uděláte ? Jak ho utišíte ?
Objetí
Tak jako záleží na velikosti modřiny a závažnosti poranění, ale víceméně zcela jasně ho vezmete do náručí. Obejmete ho. Budete šeptat uklidňující slůvka. Hladit ho. Foukat na bolístku. Možná přes protesty zkusíte jemně končetinou zahýbat.
Nebudete mít pohyby, jako když mu měníte plenku. Nebude to mechanické. Naopak vaše doteky budou velmi jemné, citlivé a napojené na toho druhého. Nebudete myslet na to, co koupit k večeři. Budete vnímat bolest toho mrněte a chcete mu pomoci.
Když se rozplácne dospělý – co potom ? Kdo ho ukonejší ?
Jde za fyzioterapeutem. Nebo za ortopedem. Bude se vás dotýkat, bude vás ve finále taky hladit. Jeho pohyby budou možná trochu mechanické – někdy to bude víc technika, někdy cit. Ale ono to možná stejně pomůže.
Mám takový dojem, že možná víc než jakákoliv technika je právě ten dotek. Lidská bytost (a nejen ta) potřebuje dotek. Hlazení. Laskání.
To je terapie. Potřebujeme víc doteků.
