Jsem velkým zastáncem jednoduchosti a snažím se vše co dělám zjednodušovat do takové míry jak to jen jde. Vlastně je to hlavní zásada svobody, zjednodušovat. O to by nám mělo jít v životě, tréninku, ve výuce někoho ve všem. Jak se praví v Rackovi (tohle je pro mě bible movementu, toho přístupu, jak přistupovat k tréninku, s jakým nastavením mysli, ducha a těla, jak hledat tu dokonalost a objevit ji v té jednoduchosti, postupných zbavováním se nepotřebného)…
Pravé zákony jsou pouze ty, které vedou ke svobodě.
Vezmete něco a snažíte se to okleštit co nejvíc to jde, po 10 letech se vám to třeba povede, někomu to odprezentujete a většina lidí, co tímto procesem neprošla vám řeknou jen, co si na tom tak dlouho vymýšlel? Taková blbost, to je přece jasné…Takže je to taková nevděčná úloha. Možná se stane i to, že vás skoro nikdo nepochopí a dopadnete jako ten racek. Někdy se dívím odkud na tohle bere Ido energii, ale když máte posedlost je vám to asi jedno.
Krásně se o jednoduchosti vyjádřil i Albert Einstein a to že…
Věci by se měly dělat tak jednoduše, jak je možné, ale ne jednodušeji.
Kdysi jsem na toto téma četl dost zajímavou knihu, kde byl taky úžasný citát Leonarda da Vinciho.
Nejvyšší forma dokonalosti je jednoduchost.
Jak se říká, obraz vydá za tisíce slov a tenhle od Pablo Diego José Francisco de Paula Juan Nepomuceno María de los Remedios Cipriano de la Santísima Trinidad Ruiz y Picasso (to byl taky geniální tah jednoduchosti, zkrátit to jméno na obrazy) je toho pravým důkazem.
