O jídle jsem psal celkem dost. O hladu taky. Nicméně s mojí poslední mánií, keto-dietou, resp. úpravou stravy, abych se dostal do ketózy jsem přišel ještě na další věci. Respektive na jednu, ale o to více zásadní – s překvapením jsem zjistil, že potřebuju jíst mnohem méně, než jsem si myslel. Jako o hodně méně.
Nesouvisí to ani tak s tím, že jím dost tuk a můžu se cítit nasycen, jako s tím, že bedlivě koukám, kolik toho sním, jím/nejím v poměru 8/16 – 6/18 (počet hodin, kdy jím a nejím). Nějak jsem zjistil, že naprosto na pohodu dokážu fungovat tak s polovinou toho, co dřív. Nějak jsem se přestal strachovat o to, abych měl dost energie na trénink, začal jsem vnímat, že nemusím hltat všechno na co přijdu, pečlivě koukám, jestli něco sním nebo ne.
A cítím se mnohem lépe, než před pár měsíci, což je asi to nejzásadnější. Pro spoustu z vás to nemusí platit, kdyby ještě víc omezili jídlo, tak se asi rozplynou :), ale pro celou řadu ostatních ano – člověk potřebuje mnohem méně než si myslí.
A jak píše Nassim Taleb – přílišná optimalizace je cesta ke křehkosti…
