Pít či nepít? Věčné téma do debatního kroužku v kavárně se zavařovačkama místo hrníčků. Pořád se řeší, jestli je kafe pro nás prospěšné nebo nám naopak ubližuje.
Můj názor je takový, že to záleží…nic není černobílé, a o jídle a pití to platí dvojnásob.
Záleží, za jakým účelem kafe pijete. Jestli vyloženě jako stimulant, který vás má okamžitě nakopnout nebo jako něco, co může podpořit váš metabolismus a zlepšit jeho celkovou funkci.
Moje zkušenost s pitím kafe byla v podstatě dvojí. Buď mě rozjelo stylem, že jsem nestíhal ani sám sebe, třásl jsem se, byla mi zima a nedokázal jsem se soustředit vůbec na nic a nebo mě naopak hodilo do takové pohody, že bych si šel nejradši lehnout a spát, což jsem nechápal, protože jsem měl za to, že to má být spíš obráceně. Dlouho mi to vrtalo hlavou a pití kafe se spíš vyhýbal. Dnes už to trochu chápu, aspoň myslím.
Ale než se zkusím podělit o můj názor, rád bych, abyste mi napsali vaše zkušenosti s pitím kafe. Jestli pijete nebo nepijete, z jakého důvodu jo nebo ne, jak často, jak moc, jak se po něm cítíte apod.
Díky!
Pohyb ve všech jeho možných formách je součástí mého života už od dětství, které jsem v podstatě celé strávil na zimních stadionech jako hráč ledního hokeje. Svět profesionálního sportu jsem opustil v 17letech, ale u sportu a pohybu jsem zůstal jako student Fakulty tělesné výchovy a sportu na Karlově univerzitě. Během studia jsem absolvoval kurz osobního trenéra fitness a po dokončení školy se začal této profesi věnovat. Jako osobní trenér pracuji 6 let. Prošel jsem spousty kurzů a seminářů na vše možné, něco bylo celkem přínosné, něco méně. Přečetl jsem hodně knih o cvičení, různých článků, studií, které si často vzájemně odporovaly. Zkoušel jsem klasickou kulturistiku, crossfit, kalistniku, bojová umění, hodně jsem běhal, všechny možné i nemožné fitness trendy a směry. Pomalu jsem si díky tomu všemu utvářel představu, jakým směrem se vlastně chci ubírat. Když jsem pak narazil na Petra Růžičku (Pohyb je život) a následně na Ido Portala a jeho Ido Portal method, tak jsem hned věděl, že to je ta cesta, kterou jsem vždy hledal. Momentálně se učím hýbat u Petra nebo se často houpu na laně na lezecké stěně. Do budoucna bych se chtěl, kromě hýbání pod Petrovým vedením, pomalu přesunout ze stěn lezeckých na stěny přírodní a svou pozornost zaměřit více směrem k bojovým uměním, se kterými jsem se zatím setkal jen povrchně během dvouletého tréninku thajského boxu.
