Po delší době, menší kinetický koán. Potřebujete k tomu jen tyč. Já měl 40cm dlouhou a bylo to na knap. S delší tyčí je to jednodušší.
Takže pravidla. Dáte si ji před tělo a chytíte ji nadhmatem obouma rukama. Chcete ji dostat za záda, ve stejném úchopu, bez toho, aniž by jste ji pustili. Tyč se vám může protáčet v ruce, ale nesmíte ji pustit. Varianta, že si tyč protáhnete pod nohama se nesmí, ta je příliš jednoduchá. Jen přes hlavu. Tak zkuste a případně dejte video, pokud se vám to povede.
Od mládí se zaobírám pohybem, možnostmi lidského těla, mysli, ducha. Do svých 15-ti let jsem aktivně hrál volejbal, pak chvíli zkoušel capoieru a nakonec plynule přešel na b-boying (breakdance), kterému se více či méně věnuji dodnes ve skupině Wegets. V poslední době tříbím své silové a žonglovací dovednosti v domácí tělocvičně skvělého žongléra Pavla Stuchlíka a parkour v místním klubu Freerun Prajzská. Několik let na sobě celoročně testuji chůzi bez bot a otužování. Ve volných chvílích trénuji chůzi po laně, s přítelkyní acroyogu a párovou akrobacii. Také vedu kroužek pro děti, kde se věnujeme pohybové průpravě. Vždy mě spíš zajímala podstata věci a výzkum dané oblasti, než soutěže. Svět, do kterého mě uvedl Petr na svých seminářích, mě den za dnem utvrzuje v tom, že to je cesta, po které chci jít a ukazovat ostatním. Učím Pohyb v Ostravě, skupinu Eta.
