Když se rozhlédnete kolem, uvidíte, podle jakých měřítek naše okolí hodnotí, hm, svoje okolí. Firma je úspěšná, jestli má velký obrat. Kolik generuje peněz. Zajímá někoho, jestli jsou její zaměstnanci štastní a nepáchají hromadně sebevraždy ? WallStreet fakt ne.
S lidstvem to bylo, zdá se, to samé – v nějakou dobu, v určitý okamžik začalo lidstvo upřednosťnovat ne kvalitu života, ale kvantitu. Ono úspěšnost jistého druhu zvířete se možná dá posoudit podle toho, kolik kopií vytvoří. Jak rychle se jeho DNA šíří.
V tom jsme mistři. Když člověk začal obdělávat pole, začal mít víc kalorií. Začal mít pšenici. Ale když začal jíst hdoně pšenice, zmenšil se mu jídelníček a pestrost poklesla. Výsledkem byla špatná výživa.
Musel pracovat na poli, vyhazovat kameny, přivádět vodu, vyhazovat plevel. Ale měl víc kalorií a víc kalorií znamená větší plodnost. DNA se začala lépe a více množit.
Tím, že se muselo pracovat na poli, museli hodně pomáhat i ženy. Nemohli se tolik starat o potomky, ale zároveň jich měli víc. Ale zase je nemuseli tolik kojit, protože jim mohli brzo dávat kaši. Z pšenice.
Víc potomků znamená větší konkurenci – ve vztazích, při jídle, o pozornost. Ale bylo nás víc a víc. A bylo potřeba vykácet les a udělat nové pole. Udělat sýpky. Protože je najednou víc hladových krků. Víc dětí začalo umírat, protože matky měli špatné jídlo, těžce pracovali a neměli na děti čas.
Když přijel nájezd z jiných kmenů, tak obyvatelé vesnice hájili svoje sýpky a pole do posledního dechu. Tam, kde by jiný kmen možná utekl o pár desítek kilometrů dál, teď najednou musíme být u pole. nedá se utéct a nechat tamto jídlo.
A DNA se vesele kopírovalo, bez ohledu na kvalitu a štěstí.
Pšenice si nás domestikovala – umožnila hodně kopií DNA, ale cena je značná.
