O kymatice jsem se dozvěděl z knih Vlastimila Marka. Když jsem se o tom bavil s Petrem, shodli jsme se na tom, že tu knihu “Tajné dějiny hudby” bychom tady mohli citovat celou. Nebojte jen střípek 🙂 Pamatuju když jsem to viděl poprvé a vždy, když to vidím a přemýšlím nad důsledky a říkám si jak to že ještě žijeme 🙂 Máme kolem sebe takového zvukového balastu a smogu, navíc ještě světelný a pak ten z různých záření, mobil, wifi, ale ve výsledku je to všechno frekvence, zvuk, akorát ho neslyšíme. Přemýšlejte co posloucháte, protože to má na vaše buňky a nejen na ně, mnohem větší vliv než se zdá. Všimněte si, že některé frekvence se zobrazují jako chaos, některé jako nádherné symetrické obrazy. Možná, že někteří mudrci dávnověku věděli, které frekvence uzdravují a které ne. Zvukem můžeme tvořit, nebo ničit. Jak říká jedno přísloví, “nemoc je jen špatná písnička” a to je teprve začátek.
Kymatika
O autorovi:
Od mládí se zaobírám pohybem, možnostmi lidského těla, mysli, ducha. Do svých 15-ti let jsem aktivně hrál volejbal, pak chvíli zkoušel capoieru a nakonec plynule přešel na b-boying (breakdance), kterému se více či méně věnuji dodnes ve skupině Wegets. V poslední době tříbím své silové a žonglovací dovednosti v domácí tělocvičně skvělého žongléra Pavla Stuchlíka a parkour v místním klubu Freerun Prajzská. Několik let na sobě celoročně testuji chůzi bez bot a otužování. Ve volných chvílích trénuji chůzi po laně, s přítelkyní acroyogu a párovou akrobacii. Také vedu kroužek pro děti, kde se věnujeme pohybové průpravě. Vždy mě spíš zajímala podstata věci a výzkum dané oblasti, než soutěže. Svět, do kterého mě uvedl Petr na svých seminářích, mě den za dnem utvrzuje v tom, že to je cesta, po které chci jít a ukazovat ostatním. Učím Pohyb v Ostravě, skupinu Eta.