Nedávno jsem někde četl článek, kde se lidí ptali, jaký prst na ruce by obětovali, pokud by museli o jeden přijít, ale zároveň si mohli vybrat o který. Celkem očekávaně vyhrál malíček. Je prťavej a na ťukání do mobilu ho nepotřebujeme, tak pryč s ním. Zajímavější ale bylo, když začali rozebírat, jestli by to byl dobrý nápad. Vyjadřovalo se tam k tomu dost doktorů a odborníků na malíčky a ukázalo se, že malíček je hodně důležitý z hlediska síly našeho úchopu. V podstatě dělají s palcem hlavní práci a zbývající tři prsty jsou jenom jejich pomocníky. Údajně spolu s malíčkem byste ztratili klidně až 50% síly vašeho úchopu. Slušný.
Když jsem si to četl, okamžitě se mi to propojilo s jedním rozhovorem, kde Adam Ondra popisoval, jak se naučil při tréninku shybů zapojovat víc malíček potom, co mu jeden fyzioterapeut poradil, že díky tomu bude mít větší sílu.
Takže příště až budete dělat shyby, tak víte co dělat. Navíc, pokud se budete soustředit na stisk posledních dvou prstů (malíček, prsteníček), tak se celá paže začne dostávat do externí rotace a to chceme (viz. zde). Asi vám to hned nezaručí shyb na jedné ruce, ale jak jsem psal včera– je to o detailech a tohle je dobrý detail.
Pohyb ve všech jeho možných formách je součástí mého života už od dětství, které jsem v podstatě celé strávil na zimních stadionech jako hráč ledního hokeje. Svět profesionálního sportu jsem opustil v 17letech, ale u sportu a pohybu jsem zůstal jako student Fakulty tělesné výchovy a sportu na Karlově univerzitě. Během studia jsem absolvoval kurz osobního trenéra fitness a po dokončení školy se začal této profesi věnovat. Jako osobní trenér pracuji 6 let. Prošel jsem spousty kurzů a seminářů na vše možné, něco bylo celkem přínosné, něco méně. Přečetl jsem hodně knih o cvičení, různých článků, studií, které si často vzájemně odporovaly. Zkoušel jsem klasickou kulturistiku, crossfit, kalistniku, bojová umění, hodně jsem běhal, všechny možné i nemožné fitness trendy a směry. Pomalu jsem si díky tomu všemu utvářel představu, jakým směrem se vlastně chci ubírat. Když jsem pak narazil na Petra Růžičku (Pohyb je život) a následně na Ido Portala a jeho Ido Portal method, tak jsem hned věděl, že to je ta cesta, kterou jsem vždy hledal. Momentálně se učím hýbat u Petra nebo se často houpu na laně na lezecké stěně. Do budoucna bych se chtěl, kromě hýbání pod Petrovým vedením, pomalu přesunout ze stěn lezeckých na stěny přírodní a svou pozornost zaměřit více směrem k bojovým uměním, se kterými jsem se zatím setkal jen povrchně během dvouletého tréninku thajského boxu.
