Jeden celkem známý tréninkový princip, který často používám při tréninku maximální síly a velice se mi osvědčil, je propojení základního cviku s plyometrickým nebo balistickým cvikem.
Funguje to tak, že zařazením výbušného cviku ihned po cviku základním nutíte tělo dál produkovat maximálním sílu, ale bez metabolického poškození. Jednoduše řečeno, protáhnete tím sérii a uděláte víc práce, aniž byste se nějak výrazně víc svalově vyčerpali (jakože vás nebudou bolet svaly) a zároveň nervová soustava dostane víc zabrat, což chceme.
Takovým klasickým příkladem jsou například dřepy s činkou a vertical jumps na maximální sílu nohou.
Základ je to oboje udělat jako jednu sérii, tedy s žádnou pauzou mezitím (maximálně pár vteřin na přechod).
Konkrétně zde tedy:
A1- ATG squat- 5×5
A2- vertical jump- 5×5
Cviky, Počet sérií a opakování můžou být různé, ale měli bychom mít stále na paměti, že trénujeme maximální sílu. Takže pokud dokážete 20x za sebou vyskočit na bednu, tak máte asi dost malou bednu.
Pohyb ve všech jeho možných formách je součástí mého života už od dětství, které jsem v podstatě celé strávil na zimních stadionech jako hráč ledního hokeje. Svět profesionálního sportu jsem opustil v 17letech, ale u sportu a pohybu jsem zůstal jako student Fakulty tělesné výchovy a sportu na Karlově univerzitě. Během studia jsem absolvoval kurz osobního trenéra fitness a po dokončení školy se začal této profesi věnovat. Jako osobní trenér pracuji 6 let. Prošel jsem spousty kurzů a seminářů na vše možné, něco bylo celkem přínosné, něco méně. Přečetl jsem hodně knih o cvičení, různých článků, studií, které si často vzájemně odporovaly. Zkoušel jsem klasickou kulturistiku, crossfit, kalistniku, bojová umění, hodně jsem běhal, všechny možné i nemožné fitness trendy a směry. Pomalu jsem si díky tomu všemu utvářel představu, jakým směrem se vlastně chci ubírat. Když jsem pak narazil na Petra Růžičku (Pohyb je život) a následně na Ido Portala a jeho Ido Portal method, tak jsem hned věděl, že to je ta cesta, kterou jsem vždy hledal. Momentálně se učím hýbat u Petra nebo se často houpu na laně na lezecké stěně. Do budoucna bych se chtěl, kromě hýbání pod Petrovým vedením, pomalu přesunout ze stěn lezeckých na stěny přírodní a svou pozornost zaměřit více směrem k bojovým uměním, se kterými jsem se zatím setkal jen povrchně během dvouletého tréninku thajského boxu.
