Dlouhou dobu trénuju na stalder, tj. zvednout se do stojky ze sedu. Nevím proč, ale tahle věc mi dlouho odolává. No proč – ono je to dost těžké, alespoň pro mě… Třeba jsem zjistil, že nejsem dostatečně mobilní v určitých fázích… Překvapení!
Pomalu se to posunuje, ale včera jsem tu zase flustrovaně seděl a přemýšlel jsem, jak dál. V podobných případech je vždy nejdůležitější najít nejbližší regresi, tj. pohyb, který vypadá podobně, ale je lehčí. Takže když ho budu opakovat, tak zesílím a tím zesílí i další pohyb v řadě a tak pořád dál.
V případě cvičení s vlastní vahou je tohle obtížné, protože se posunete někdě o centrimetr a celá ta věc se strašlivě změní. Takže celá ta finta je v tom, najít něco lehčího a udělat toho dostatečné množství, aby se v tom člověk zlepšil.
Celý ten pohyb jsem si rozdělil na několik částí – jak se zvednout ze země na ruce, jak posunout nohy k zemi a zadek nahoru a pak jak se zvednout ze země výš. U každého jsem našel několik možností, jak s tím pohybovat – ne moc těžké, ale ani ne moc lehké (no, to tam skoro není). A od každé varianty nasekat hromadu opakování 2-3x týdně.
Je potřeba jak síla – tj. hodně těžká věc a jenom párkrát, ale taky velký objem – tj. hodně opakování. Nervy si musí zvyknout na nový vzor a pohyb.
