Pokud přijmeme fakt, že pohyb je všechno a ne pouze vyjádření externího projevu objektů, pak nelze mluvit o nedostatku pohybu.
Naopak se často hýbeme příliš a především neefektivně. Plýtváme zbytečně energií a výsledkem je, že jsme unavení a na samotný pohyb v klasickém slova smyslu (externí) nám energie chybí.
Nutíme naše tělo i duši plýtvat energií na vypořádávání se s problémy, které se na ně valí v důsledku našeho životního stylu. Špatně jíme, moc nebo naopak málo. Špatně a moc dýcháme. Jsme neustále ve stresu, řešíme nepodstatné věci (pohybujeme se celý den v beta rytmu). Posloucháme špatnou hudbu, která nás neharmonizuje, ale naopak rozlaďuje. Zahlcujeme náš mozek špatnými a zbytečnými informacemi, atd.
Představte si kolik pohybu na všech úrovních, od buněčné přes biochemickou až po systémovou, způsobí jeden pořádnej nášup v nějakém rychlém občerstvení. Co všechno se musí dát do pohybu, aby se vaše trávicí soustava vypořádala nejen se samotnou potravou, ale hlavně i se všemi těmi toxiny. Žaludek s kyselinou, tenké střevo s imunitním systémem, hormony, neurotransmittery, enzymy, jednotlivé buňky…
To všechno, a mnohem víc, je pohyb, který se v nás děje, zatímco sedíme u počítače. Tolik pohybu…tolik zbytečného pohybu, který nás vyčerpává.
Není pak divu, že místo procházky radši volíme gauč.
Pohyb ve všech jeho možných formách je součástí mého života už od dětství, které jsem v podstatě celé strávil na zimních stadionech jako hráč ledního hokeje. Svět profesionálního sportu jsem opustil v 17letech, ale u sportu a pohybu jsem zůstal jako student Fakulty tělesné výchovy a sportu na Karlově univerzitě. Během studia jsem absolvoval kurz osobního trenéra fitness a po dokončení školy se začal této profesi věnovat. Jako osobní trenér pracuji 6 let. Prošel jsem spousty kurzů a seminářů na vše možné, něco bylo celkem přínosné, něco méně. Přečetl jsem hodně knih o cvičení, různých článků, studií, které si často vzájemně odporovaly. Zkoušel jsem klasickou kulturistiku, crossfit, kalistniku, bojová umění, hodně jsem běhal, všechny možné i nemožné fitness trendy a směry. Pomalu jsem si díky tomu všemu utvářel představu, jakým směrem se vlastně chci ubírat. Když jsem pak narazil na Petra Růžičku (Pohyb je život) a následně na Ido Portala a jeho Ido Portal method, tak jsem hned věděl, že to je ta cesta, kterou jsem vždy hledal. Momentálně se učím hýbat u Petra nebo se často houpu na laně na lezecké stěně. Do budoucna bych se chtěl, kromě hýbání pod Petrovým vedením, pomalu přesunout ze stěn lezeckých na stěny přírodní a svou pozornost zaměřit více směrem k bojovým uměním, se kterými jsem se zatím setkal jen povrchně během dvouletého tréninku thajského boxu.
