Nedávno jsem si na popud jednoho článku nainstaloval do telefonu aplikaci, která mi měří čas, který na něm celkově strávím.
Nějaký čas to tedy monitoruji, cca tři měsíce, a jsem na průměrné hodnotě 2,5h denně.
Což je celkem dost.
Pravdou sice je, že přes telefon například ovládám hudbu a měřím čas na trénincích a lekcích a to všechno se do toho započítává taky, a dost to výslednou hodnotu zkresluje, ale i tak je to celkem slušná porce.
Nicméně průměrná hodnota uživatelů oné aplikace se prý pohybuje něco přes čtyři hodiny. A to už je dost hrozivý. A to je pořád jenom průměrná hodnota.
Představte si, že z nějakých 16 hodin, kdy jsme vzhůru, tak strávíme třeba celých 6h (to znamená cca jednu třetinu dne) koukáním do mobilu…
Rozhodně je potřeba rozlišovat, jestli na mobilu řeším pracovní věci, odpovídám emaily nebo si pouštím hudbu, či zda akorát střídám facebook s instagramem. Velký rozdíl. Ale tak jako tak je to nějaký čas, kdy prostě a jednoduše koukáte do malinkého elektronického zařízení a svět okolo vás vám v ten moment tak nějak uniká.
Doporučuji si nějakou takovou aplikaci pořídit a sledovat, protože výsledky vás možná docela překvapí. A možná i donutí něco změnit.
Pohyb ve všech jeho možných formách je součástí mého života už od dětství, které jsem v podstatě celé strávil na zimních stadionech jako hráč ledního hokeje. Svět profesionálního sportu jsem opustil v 17letech, ale u sportu a pohybu jsem zůstal jako student Fakulty tělesné výchovy a sportu na Karlově univerzitě. Během studia jsem absolvoval kurz osobního trenéra fitness a po dokončení školy se začal této profesi věnovat. Jako osobní trenér pracuji 6 let. Prošel jsem spousty kurzů a seminářů na vše možné, něco bylo celkem přínosné, něco méně. Přečetl jsem hodně knih o cvičení, různých článků, studií, které si často vzájemně odporovaly. Zkoušel jsem klasickou kulturistiku, crossfit, kalistniku, bojová umění, hodně jsem běhal, všechny možné i nemožné fitness trendy a směry. Pomalu jsem si díky tomu všemu utvářel představu, jakým směrem se vlastně chci ubírat. Když jsem pak narazil na Petra Růžičku (Pohyb je život) a následně na Ido Portala a jeho Ido Portal method, tak jsem hned věděl, že to je ta cesta, kterou jsem vždy hledal. Momentálně se učím hýbat u Petra nebo se často houpu na laně na lezecké stěně. Do budoucna bych se chtěl, kromě hýbání pod Petrovým vedením, pomalu přesunout ze stěn lezeckých na stěny přírodní a svou pozornost zaměřit více směrem k bojovým uměním, se kterými jsem se zatím setkal jen povrchně během dvouletého tréninku thajského boxu.
