Je vcelku známou věcí, že člověk nedokáže multitaskovat. Tj. když děláme víc věcí najedou, neděláme je najednou, ale velice rychle přepínáme pozornost a schopnosti zpracování dané úlohy v mozku.
Nemusí jít jenom o to, že se koukáte na Instagram, zároveň vaříte, druhou rukou si čtete knížku a ještě posloucháte hudbu. A perete prádlo. A snažíte se věnovat rodině.
Ono i mů pohyb prstů na klávesnici je mutitasking. Fakt, že se zvednete ze židle. Chůze. Běh. Skoro cokoliv zahrnuje víc úloh – sladění svalové koordinace, pohyb očí, pozornost. Cokoliv, více nebo méně. Ale něco už nevnímáme, protože to děláme roky a roky, takže dokážeme chodit a ještě telefonovat.
A teď to, co dáléme v tréninku – prohazujte si v rukou dva míčky. Par tři. Co točit rukama a zároveň chodit nebo skákat? Co jinak točit rukama a jinak skákat. Co do toho mluvit? Všechno je koordinačně velice namáhavé – lidi z toho bolí hlava, já sám to někdy mám taky. Je to těžké.
Ale proč tedy vlastně tyhle věci děláme, když je to tak těžké? Nebo když to vlastně není multitasking – zpracování několika úloh paralelně? Stejně to běží v sérii, postupně za sebou.
Je tu ještě jeden pohled na věc, který mi vysvětlil můj učitel. Jak jinak…
Co když se naučíte z několika úloh vytvořit jednu a tu spustit? Vzít několik těžkých věcí, dát je dohromady a udělat z nich vlastně novou věc – jednu novou věc. Která už se nemusí přepínat. Protože je to nový celek. A to se naučíte dělat často.
Takže se naučíte dělat ty nové celky. A už vás z nich možná nebude bolet hlava…
Možná ten efekt je úplně jiný, než multitasking nebo koordinace, co myslíte :)?
