Znovu a znovu si uvědomuji, jak je důležité cvičit tak, aby to člověk přežil. Resp. aby byl schopný fungovat za pár hodin, popř. druhý den znovu. Ano, chceme postupně přidávat a to víceméně všechno. Ale klíčové je to postupně.
Dostal jsem v online-coachingu za úkol butterfly kick – je to taková legrace, která je pro mě vcelku dost obtížná, na druhou stranu to není zas tak složité.
Ale bolí mě z toho záda, dělám spoustu chyb, vypadá to naprosto hrozně a legračně. Ale je to začátek. Včera kousek, dal jsem se dohromady a dneska znovu kousek. Jak v Matrixu – nahrát určitý program, začít dělat butterfly kick, věnovat tomu pozornost. Vymazat program a začít žonglovat. Vymazat program a znovu butterfly kick – pozornost, detaily, těžiště, postupně rozebrat ten pohyb, kde to nefunnguje optimálně, proč mě bolí záda, ubrat přidat, vymazat. Nahrát znovu. A tak pořád dokola.
Za 3 měsíce to bude vypadat jinak, ale abych to mohl trénovat tři měsíce, tak mě to nesmí ničit a zničit. Musím být schopný to nahrát znovu, když nebudu dva dny chodit, tak to nezabere.
Mám jiný návod a jiné video, ale tady je to vysvětlené pěkně, jestli se někdo chcete přidat. Za 3 měsíce (březen) si dáme vědět. Kdo jde do toho se mnou?
