Včera jsem byl se svojí dcerou v restauraci, kde jsem měl nějakou schůzku. Dal jsem si něco malého k jídlu a čaj.
Pak se slečna servírka zeptala Rozárky :”Co si dáš zlatko?”.
“Vodu prosím.”
“A nechceš horúcú čokoládu? Nebo limonádu?”
“Ne děkuju, vodičku.”
Děti často pijí různé sladké hrůzy. Nedávno jsem byl v jedné parkour tělocvičně a jak jsem byl nadšený z toho, co tam asi 30 kluků ve věku od tak 8-25 dělalo (skákali, šplhali, přeskakovali, zkoušeli a kopírovali jeden od druhého), tak jsem se úplně vyděsil, když jsem viděl co pijí.
“Mami potřebuju energii” ozvalo se za námi a asi 12-letý klučina napřahoval ruku k rodičům. A dostal RedBulla. Asi běžná praxe, protože za chvilku dva další kluci doklusali k baťůžkům a vyndali něco podobného, s uspokojením otevřeli plechovky a vypili těch pár dávek kofeinu a hromádku kostek cukru. Nemyslím, že je to v parkouru bězné – nebo?
Ano, děti pijí často sladké hrůzy. Ale jde to i jinak.
Moje dcera jí občas sladkosti a občas pije mošty. Ale nejvíc pije vodu. Protože doma pijem vodu.
“Ne děkuju, vodičku.”
