Často se mi stává, že sedím a najednou chci hrozně udělat kotoul. Někde, v čekárně, na lavičce v parku, v letadle, to je jedno. Prostě se tam z ničeho nic objeví nějaká vnitřní velmi silná touha, nutkání, to udělat. Touha po pohybu.
Ale většinou to neudělám. Něco mě zastaví. Hlava, rozum, ale proč? Společenské konvence, že se to nehodí, že se to nemá? Možná, že je to něco z dětství, kdy mi mamka říkala, ať nelítám jak blázen a sedím v klidu na místě, nevím. A vlastně mě to dost pak mrzí, když o tom přemýšlím.
Jdu po ulici, vidím zábradlí, zídku a ta touha je tam znova. Ne znova, ona je tam pořád. Vyskočit, přelézt.
To dítě ve mně je a chce vylézt na ten strom a já se ho učím občas vypustit. Ne vždycky, někdy se to fakt nehodí, ale když ho pustím, pak je to ten nejlepší pocit na světě.
Pohyb ve všech jeho možných formách je součástí mého života už od dětství, které jsem v podstatě celé strávil na zimních stadionech jako hráč ledního hokeje. Svět profesionálního sportu jsem opustil v 17letech, ale u sportu a pohybu jsem zůstal jako student Fakulty tělesné výchovy a sportu na Karlově univerzitě. Během studia jsem absolvoval kurz osobního trenéra fitness a po dokončení školy se začal této profesi věnovat. Jako osobní trenér pracuji 6 let. Prošel jsem spousty kurzů a seminářů na vše možné, něco bylo celkem přínosné, něco méně. Přečetl jsem hodně knih o cvičení, různých článků, studií, které si často vzájemně odporovaly. Zkoušel jsem klasickou kulturistiku, crossfit, kalistniku, bojová umění, hodně jsem běhal, všechny možné i nemožné fitness trendy a směry. Pomalu jsem si díky tomu všemu utvářel představu, jakým směrem se vlastně chci ubírat. Když jsem pak narazil na Petra Růžičku (Pohyb je život) a následně na Ido Portala a jeho Ido Portal method, tak jsem hned věděl, že to je ta cesta, kterou jsem vždy hledal. Momentálně se učím hýbat u Petra nebo se často houpu na laně na lezecké stěně. Do budoucna bych se chtěl, kromě hýbání pod Petrovým vedením, pomalu přesunout ze stěn lezeckých na stěny přírodní a svou pozornost zaměřit více směrem k bojovým uměním, se kterými jsem se zatím setkal jen povrchně během dvouletého tréninku thajského boxu.
