Možná trochu nezvyklý příspěvek, ale mám chuť ho napsat. Víte, co je asi nejlepší terapie?
Minulý víkend jsem byl se svojí dcerou o víkendu sám, odjeli jsme do Krkonoš a jen tak jsme tam dva dny byli spolu. Nic jsem neplánoval, nic jsem nemusel dělat, jenom jsem topil v kamnech, vařil, hrál si s Rozárkou, četl jí knížky a koukal s ní na pohádky. Šli jsme se projít, malovali na zápraží, spali 10 hodin, lezli na stromy… Totálně jsem nedělal nic, jenom jsem si to užíval – slunce, kafe, povídání a vysvětlování. právě díky tomu, že jsem nemusel dělat nic jiného jsem si to velice silně uvědomil. A náš vztah – kdo nemá děti, špatně se to popisuje, ale láska ke svému dítěti je speciální. Bez závazků a podmínek. Není to jako když máte partnerku či partnera – často máte očekávání, touhu, chcete večer (nebo ráno, odpoledne a večer) sex, máte nějakou minulost a díky ní je to, co je mezi vámi… jiné.
Se čtyřletým dítětem – to prostě hřeje. Musím říct, že jsem si nejenom skvěle odpočinul, ale znovu si uvědomil, jak může být láska léčivá. Žádné suplementy, žádné doplňky, ani masáže a saunu, ledové koupele, dýchací techniky či zelený čaj. Láska.
Mít děti – to je jak mít svoje srdce v cizím těle. A láska – to může to být velice terapeutická věc.
