O víkednu jsem byl na dvou přednáškách Jana Šuly, kde mluvil o spoustě zajímavých věcí a jednou z nich bylo i tvrzení že největší stresor je perfektnost a preciznost. Mít všechno vždy v komínku na stejném místě.
Někdy si všímám, že lidé (většinou ženy v domácnosti) chtějí mít vše na stejném místě, vše hotovo, vše uklizeno. Snad aby vše bylo statické, nehybné, bez pohybu. Jak víte co se nehýbe to umře, respektive se ta energie přesune, přemění pro něco co se hýbe. Samozřejmě nějaká organizace je třeba, co třeba organizace v pohybu 🙂
Od mládí se zaobírám pohybem, možnostmi lidského těla, mysli, ducha. Do svých 15-ti let jsem aktivně hrál volejbal, pak chvíli zkoušel capoieru a nakonec plynule přešel na b-boying (breakdance), kterému se více či méně věnuji dodnes ve skupině Wegets. V poslední době tříbím své silové a žonglovací dovednosti v domácí tělocvičně skvělého žongléra Pavla Stuchlíka a parkour v místním klubu Freerun Prajzská. Několik let na sobě celoročně testuji chůzi bez bot a otužování. Ve volných chvílích trénuji chůzi po laně, s přítelkyní acroyogu a párovou akrobacii. Také vedu kroužek pro děti, kde se věnujeme pohybové průpravě. Vždy mě spíš zajímala podstata věci a výzkum dané oblasti, než soutěže. Svět, do kterého mě uvedl Petr na svých seminářích, mě den za dnem utvrzuje v tom, že to je cesta, po které chci jít a ukazovat ostatním. Učím Pohyb v Ostravě, skupinu Eta.
