Před dávnými, dávnými lety, ve vzdálené galaxii… Ba ne, bylo to před nějakou dobou a bavil jsem se s kolegou v práci o nových technologiích. Bylo mi o 10 let méně a jemu právě o to samé více.
A říkal mi :”…hele, já už na to nemám, prostě se to nedokážu naučit tak, jak kdyź jsem byl mladší…”.
Dokážeš. Jenom nechceš. Jak čas běží, mění se priority, možnosti, mění se potřeby, ale taky to, co člověk chce. Jistě, i to, co dokáže.
Ale primární je chtít, mít tu touhu něco dokázat, něco se naučit, něco změnit.
On to potom taky uznal, je stejně schopný, ne-li schopnější než býval, ale má rodinu, chce si dát večer sklenku vína a jít spát, ne studovat celou noc manuál od nového zařízení. Už to není potřeba.
Někdy je potřeba trochu zavrčet a uvědomit si, co člověk chce. Už to taky občas mívám – je tak pohodlné se pořádně najíst a napít a koukat na film. Pak je potřeba uznat, že ne že nedokážu – ale nechci. Resp. chci, ale něco jiného (jídlo, pití, cukrovinky) a to něco jiného chci víc než shyb, kostky na bříše nebo odběhnutý maratón.
Takže zpět – dokážeš. Ale možná už prostě nechceš.
