Byl jsem teď na jedné debatě, kde mi přišlo, že se polovina lidí snaží dobrat nirvány nebo osvícení. Na můj vkus se řešilo hodně pokročilé a možná “jemné” téma. Jak přesně dělat to, jak se cítit. Jak si moc neublížit…
Každý chce do nebe, ale málokdo chce projít peklem. Ale cesta do nebe možná vede právě skrz peklo. Původní jógíni si ubližovali, opovrhovali tělem a snažili se přejít hranice bolesti a najít něco jiného. Pak možná dosáhli “osvícení”. Na něco přišli, něco pochopili, ale nezačali osvícením.
Začali bolestí, odmítáním, trýzněním svého těla. Šli z druhého směru, než chceme dneska. Možná to půjde taky. Možná vůbec.
A možná je ta “dnešní” cesta cestou do pekla…
