Pohyb.
O pohybu nelze přemýšlet jen jako o konceptu vztaženém pouze na objekty. Pohyb je všechno. Prostor, čas, částice, vibrace, myšlenky…
“Jsme vybaveni senzory, které mohou detekovat pouze pohyb, nic jiného. Váš způsob zpracování reality je skrz pohyb.
– Ido Portal
Bez pohybu by tu nebylo nic.
Ostatně fyzici na tom postavili jednu ze svých teorií zániku vesmíru.
Tepelná smrt vesmíru.
Stav, kdy vesmír postupně dospěje k zmrznutí, jenž ukončí veškerý pohyb energie, veškerý možný život.
Vesmír neustále expanduje a tudíž prostor mezi galaxiemi se bude neustále zvětšovat a energie se bude rozprostírat do čím dál většího prostoru, teploty budou prudce klesat,až se přiblíží absolutní nule a veškerý “pohyb” ustane.
Zjednodušeně řečeno, bude taková zima, že se nic nebude moct hýbat.
Možná už je tato teorie dávno vyvrácená, nejsem fyzik, ale mně se moc líbí. Ten koncept.
Teplo rovná se pohyb. Pohyb rovná se teplo. Tolik se ukrývá v této jednoduché rovnici.
A pohyb je všechno.
Pohyb ve všech jeho možných formách je součástí mého života už od dětství, které jsem v podstatě celé strávil na zimních stadionech jako hráč ledního hokeje. Svět profesionálního sportu jsem opustil v 17letech, ale u sportu a pohybu jsem zůstal jako student Fakulty tělesné výchovy a sportu na Karlově univerzitě. Během studia jsem absolvoval kurz osobního trenéra fitness a po dokončení školy se začal této profesi věnovat. Jako osobní trenér pracuji 6 let. Prošel jsem spousty kurzů a seminářů na vše možné, něco bylo celkem přínosné, něco méně. Přečetl jsem hodně knih o cvičení, různých článků, studií, které si často vzájemně odporovaly. Zkoušel jsem klasickou kulturistiku, crossfit, kalistniku, bojová umění, hodně jsem běhal, všechny možné i nemožné fitness trendy a směry. Pomalu jsem si díky tomu všemu utvářel představu, jakým směrem se vlastně chci ubírat. Když jsem pak narazil na Petra Růžičku (Pohyb je život) a následně na Ido Portala a jeho Ido Portal method, tak jsem hned věděl, že to je ta cesta, kterou jsem vždy hledal. Momentálně se učím hýbat u Petra nebo se často houpu na laně na lezecké stěně. Do budoucna bych se chtěl, kromě hýbání pod Petrovým vedením, pomalu přesunout ze stěn lezeckých na stěny přírodní a svou pozornost zaměřit více směrem k bojovým uměním, se kterými jsem se zatím setkal jen povrchně během dvouletého tréninku thajského boxu.
