Včera Ido řekl, jen tak mimochodem jak to u něj bývá, fantastickou myšlenku :
“…kolik času věnujete výzkumu svého potěšení ? A kolik času výzkumu své bolesti?”
Hodně se zajímáme o to, co budeme jíst, brouzdáme po netu, testujeme apky na mobil, vybíráme si filmy, víme dobře, co nám dělá dobře při sexu…
Ale jak něco bolí – pryč od toho. Bolí to, tak je to špatně, radši to nechám být. Nebudu to zkoušet, nebudu se toho dotýkat, nebudu to radši řešit. Bolest je špatná, ne ?
Ne. Bolest je signál. Je otázka čeho, proč, jak to bolí…
Ale zkoumejte (a hlavně tím řešte) trochu víc svůj nekomfort a ano, někdy i bolest. Ale svým bolestem (a svým problémům) je potřeba se věnovat. Protože bolest je jako duha – na konci toho výzkumu může být pro vás hrnec zlata a když tomu dáte tolik času co zábavě – možná ta bolest přestane.
A možná ne, ale když to necháte být a budete zkoumat jenom televize, telefony, kina, vína, oblečení, jídlo, nejlepší kávu a tak – tak na to nikdy nepřijdete.
